Vstup pro předplatitele: |
Byli jsme vyznamenáni.
Nu ano,
letos na jaře
dostalo se nám mimořádné výsady.
V koruně naší borovice
založil si hnízdo pár pěnkav.
Já ovíván
přelety dříve vzácnými jak šafrán
jen popelím se v poctě důvěrou,
ty co chvíli zase kladeš na ústa
prst v roli starostlivé strážkyně.
A oběma nám duše obrůstají prachovými pírky.
A oběma nám jde k duhu
tohle filigránsky něžné sousedství
v zeleném velkoměstě veškerenstva.
(Josef Suchý)
Když se řekne Rakousko, tak většině lidí přijdou na mysl jako první Alpy. Ač Alpy pokrývají většinu plochy této země, tak se přiznám, že mně osobně se víc líbí hory v jiných zemích a v Rakousku mne zaujalo něco docela jiného. Tématem této evropské krajiny bude totiž především ovoce. Ale i na hory nakonec dojde, i na památky.
Rakousko jsem poprvé navštívil tak trochu povinně hned v prvním měsíci, kdy to po pádu železné opony bylo možné, ale to byl jen takový výlet na otočku do Vídně. Hned druhá cesta však byla podstatně zajímavější, to jsme s kamarádem jeli stopem do severní Itálie domluvit si podzimní brigádu trhání jablek a Rakouska jsme projeli opravdu slušný kus.
Cestovali jsme velkou část cesty s rodinou, která nás vezla hned od hraničního přechodu Dolního Dvořiště, a ta cesta byla plná různých zajímavých zážitků. Po seznámení s výrobcem dřevěných kravat a nevěřícném ohmatávání kozích rohů na farmě, kde kozy měly rohy čtyři a kozel dokonce šest, jsme se zastavili na další farmě a tam nám na žízeň (bylo to v srpnu) dali napít nám neznámého lahodného nápoje. Bylo to někde za Lincem směrem na Salcburk, nápoj byl lehce sladký, více kyselý, poněkud perlivý, málo alkoholický a velmi osvěžující. Tajemství nápoje nám tehdy zůstalo ještě utajeno.
Podruhé jsem se s tímto tajemným nápojem setkal až o mnoho let později a možná poněkud paradoxně to bylo v Alpách. Na jedné horské chatě poblíž Schladmingu jsem zpozoroval na stole jednoho z hostů něco, co nebylo ani pivo, ani radler a zvědavost mi nedala, abych si neobjednal „tamto, co má ten pán“. A trefa, nezapomenutelná chuť zajímavého nápoje z minulosti byla zpět, tentokrát jsem už nezaváhal a zeptal se obsluhy, co je to za pití. Dostalo se mi odpovědi, že das ist Most a že je zu kaufen i v Bille.
Netřeba dál napínat, rychle jsem pak už zjistil, že se jedná o nápoj typu cider, ale vyrobený většinově ne z jablek jako ve Francii, Španělsku či Británii, ale z hrušek - i když jablka jsou rovněž jeho důležitou součástí. A že tento nápoj dal název celému kraji Mostviertel (česky „Moštová čtvrť“), což je území v širším okolí města Amsetten, východně od Lince, jehož severní hranici tvoří Dunaj. Lidově se zde říká: odkud vidíme baziliku v Sonntagbergu, tam je Mostviertel. A tento kraj, území mezi řekami Enže a Ybbs, má velmi dobré podmínky pro pěstování ovocných stromů a je hlavní oblastí produkce tohoto moštu v Rakousku. Zdejší kopcovitá krajina tak zřejmě hostí největší souvislou oblast hrušňových porostů v celé Evropě, počet stromů se tady počítá na statisíce. A vidět je na jaře kvést, to je opravdu zážitek.
Pro poznání ducha zdejšího kraje opravdu do hloubky se nabízí využít 200 km dlouhou Moststraße vedoucí kolem četných moštáren, selských statků i dvorců, vyhlídkových míst a naučných stezek. Přímo na této trase se nachází 29 hostinců, 21 výčepů a rovněž 24 statků s prodejem moštu. Je také možné se setkat se zdejší speciální „šlechtou“, které se říká moštoví baroni. Tenhle titul má v Mostviertelu dvacítka zemědělců. Mají právo nosit velký černý klobouk s červenou stužkou a bílým perem a jejich cílem není jen prodat co nejvíce moštu, ale nadchnout všechny pro jeho pití.
Hrušky v tomto regionu mají registrovanou značku a pěstuje se jich zde hned několik odrůd. Chuť moštu se může pohybovat od jemné až po trpkou. Pije se jak neředěný, tak zředěný minerálkou, je zdravý, obsahuje hodně vitamínu C, draslíku, vápníku a hořčíku. Kromě moštu se zde ale z hrušek vyrábí také třeba pálenka nebo pečou koláče.
Nejen hruškami je ale zde živ člověk. Podél Moststraße nepřichází zkrátka ani kultura. Kromě již zmíněné baziliky leží v samém srdci kraje Mostviertel klášter Seitenstetten, doložený už v roce 1112, ojedinělý, architektonicky hodnotný areál s gotickým klášterním kostelem, romantickou rytířskou kaplí a barokními klášterními budovami. Tento benediktinský klášter je v mírně zvlněné pahorkatině vidět už z veliké dálky. Hned další zastávkou může být výjimečné dílo rakouského pozdního baroka - augustiniánský kláštěr Herzogenburg, kde autorsky působil architekt a stavitel Johann Bernhard Fischer z Erlachu, činný rovněž na Moravě i v Čechách.
Zpátky ale ke krajině. Mostviertel je oblastí se dvěma tvářemi. Tu mírnou představuje kopcovitá krajina po pravém břehu Dunaje vybarvovaná rozlehlými sady hrušní a jabloní hned několikrát ročně. Milovníci hor si přijdou přece jen na své, když se ukáže ta divočejší tvář - bizarní skalní formace, hluboké propasti nebo bublající řeky. Alpský svět kolem nejznámějších vrcholů Ötscher, Hochkar, Dürrenstein, Gippel a Göller láká k túrám od jara do podzimu, pod Ötscherem a na Hochkaru se v zimě lyžuje.
Roman Barták