Čtení na tyto dny

Z plných plic

Na pně kolměji
slunce dopadá

Zvedá ke kamni kámen

Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů

Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami

Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst

Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat

Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Pohyblové svátky s Janem Lacinou


Pavel Klvač, č. 1/2023, s. 30

Jak říkával Antonín Buček, životní přítel Jana Laciny: „psaní knihy je věc trvalé hodnoty, které chvat neprospívá“. Dalo by se cosi podobného uplatnit i na knižní recenzi? Tolik k omluvě za prodlení tohoto textu. Vždyť mi kniha Pod blankytem s beránky pokojně pluli rorýsi (Sursum 2020) leží na stole už dva a půl roku! Vlastně o recenzi nemůže být řeč. Sám jsem do knížky přispěl svým textem a několika fotografiemi, tak nač bych kritizoval. Stejně není co. Dílo je to zásluhou editora Ivo Dostála mimořádně zdařilé.

Když zemřel v březnu 2020 Jan Lacina, za okny našich covidových cel se probouzela jarní příroda a řádila virová pandemie. Smutek jsme prožívali o samotě. Snad i proto se ve velmi krátkém čase podařilo vydat knihu vzpomínek, která je podobně výjimečná, jako byl profesní i osobní život vzpomínaného muže. Profesní pestrost autorů publikovaných textů může připomínat ztělesnění snu o interdisciplinaritě. Umělecky, vědecky a často tak i onak založení kolegové, přátelé nebo bývalí studenti se zde vyznávají z nevšedních okamžiků, prožitých v blízkosti vzácného člověka, jež pro ně bývaly „pohyblivým svátkem“. Ostatně společnost okolo akademického i hospodského stolu Jana Laciny bývala komponovaná stejně harmonicky jako Janovy pestrobarevné koláže. Jistě na tom měla svůj podíl jeho nezaměnitelná pohostinnost a vlídnost. Siločáry této okouzlující energie lze vnímat i při četbě „recenzované“ knihy. A komu bude líto, že se dostal s četbou na konec, může sáhnout po dalších knížkách našeho obdivovaného „milovníka přírody s duší umělce“ - po sbírkách fejetonů Kousíček modré (2015) a Klucanina (2017). Anebo ještě lépe, vydat se toulat krajinou Janova srdce - Tišnovskem - neboť právě tuto krajinu míval raději, než jiné. Krajinou, kde se mu „podařilo napojit krevní oběh na zdejší potoky a říčky, na vodivá pletiva stromů a květin, do proudění větrů a vánků“. Kdo se tam vydá, ucítí, že se Janova duše stala součástí tohoto věčného oběhu.

Pětadvacátého června 2020 jsme se v malé skupince části členů redakční rady časopisu Veronica vydali na Lacinovskou pouť na vrchol Květnice a pak dále přes Lomničku, kolem potoka Besének, kam jinam, než do hospody v nedalekých Šerkovicích. První část vzpomínkové pouti proběhla kdesi na svahu bájného kopce. Václav Štěpánek prostřel svůj kouzelný ubrousek po babičce, na kterém se v mžiku objevila sušená klobása, balkánský sýr a kus chleba. A taky samozřejmě tři lahve, dnes už si nevzpomenu jakého alkoholu. Bylo zrovna krátce po první covidové vlně a člověk mohl znovu zažívat, že je tvor společenský, a živit kromě žaludku i naději, že zas bude dobře jako kdysi. Básník Petr Čermáček s Ivo Dostálem obřadně četli z Honzovy knihy Květnice a příroda Tišnovska (1999). Tou jsme se poté cestou do hospody nechali povznést dosyta. S Mojmírem Vlašínem jsme se šourali s drobným odstupem poslední. Když jsme přicházeli do Šerkovic, na blankytné obloze jsem zahlédl plachtit jakési ptáky. Zeptal jsem se Mojmíra, jestli by to nemohli být rorýsi. Byli.

Pavel Klvač

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu