VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Sedmého března tohoto roku, v předvečer velkého svátku nás žen, jsem se na pozvání přátel vydala do divadla. Člověk se občas musí duchovně občerstvit, poveselit se, vyčistit si hlavu kulturou.

K mému překvapení ale toho dne na Provázku místo stálého souboru hrálo uskupení jakýchsi ekologů. Inu, co naplat, herce z televize asi tentokrát neuvidím. Ale nešť, ona i pěkná hra o přírodě přijde vhod. Začala jsem se tedy těšit na lyrické představení o krásách našich neprostupných lesů, o čistých bystřinách zurčících mezi vzkvétajícími políčky, o skotačení lesní zvěře, švitoření ptáčků, o stále přívětivějším podnebí, díky kterému se naše flóra i fauna obohacuje o nové zajímavé druhy a umožňuje zahrádkářům pěstovat vedle brambor i ananasy. Zkrátka těšila jsem se na pěkný kus o všech těch zajímavostech, jimiž se ekologové zabývají.

Jenže všechny nás v nabitém sále místo bukolických výjevů čekala jakási zmatečná skrumáž historických a politických scének, odehrávajících se tu v minulosti, tu v současnosti, snad i v budoucnosti. Pohledem do programu jsem zjistila, že se to celé jmenovalo Křeč svatého Vladimíra, ale nedozvěděli jsme se nic zajímavého ani o prevenci či léčbě spastických stavů, chyběly i jakékoli hagiografické obrazy. Titul byl tedy jednoznačný podvod na diváky a zasloužil by si zásah minimálně obchodní inspekce.

Ráda bych popsala děj toho kusu, ale nesvedu to. Na scéně spolu komunikovali náš věčný a nesmrtelný Karel Havlíček Borovský s jakýmsi (podle všech indicií zřejmě dočasným a smrtelným) panem Havlíčkem z Brna, psali si o carovi, Putinovi a dalších postavách z ruské mytologie. Já tedy nejsem žádný fyzik, ale myslím, že lidé spolu nemůžou mluvit nebo si psát napříč dvěma staletími. Tedy… i kdyby to současná věda připouštěla (nemám čas sledovat každý vědecký objev), je naprosto vyloučené, že by pošta nebo jiná veřejná služba dokázala na tuto časovou vzdálenost dopravit dopis, natož mail; ostatně mladý Voloďa Uljanov byl tehdy ještě na houbách i se svým plánem elektrifikace Rusi. Ve hře se řešila politika, energetika, válka, lidská práva, postavení chudých obyvatel, národní identita, alkoholismus a spousta dalších témat, kterým se každá slušná kultura vyhýbá na sto honů.

Samostatnou kapitolu tvořil herecký ansámbl složený z řady mužů a žen, kteří se střídali v různých rolích. Nezlobte se na mě, ale byli jsme svědky pošlapání a zneuctění odkazu předchozích generací slušných a poctivých ochotníků. Nejen že herci ani herečky neuměli text a četli svoje repliky z papírů, ale principál to dokonce vydával za jejich uměleckou metodu! Herci se nicméně během celé produkce upřímně bavili a jejich veselí a nadšení se přenášelo i na publikum. Ano, dalším smutným momentem pro mě bylo zjištění, že sedím mezi lidmi, kterým stačí k pobavení jen pár dobře načasovaných vtipů a kteří tleskají při každé pointě a politické narážce. Kam se vypařil kritický duch diváctva a kam se poděla milá tradice bučení, dupání a odcházení uprostřed hry?!

Moje utrpení ale nebralo konce ani poté, co představení - po víření vlajek, vojenských pochodech, opakovaném zpěvu agitek a neustále vytleskávaných děkovačkách - skončilo.

Následovala totiž aukce rekvizit, o které se publikum přetahovalo jako divé a za naprosto bizarní předměty, jako byla prázdná lahev s nápisem „vodka“ nebo vlajky zločinného režimu, přihazovalo nesmyslně vysoké částky. Možná šlo o davovou psychózu vyvolanou tím fantasmagorickým kusem, možná do publika potají pouštěli psychotropní látky. Nemám pro to žádný důkaz, ale logičtější vysvětlení mě nenapadá.

A na dovršení všeho šel výtěžek několika desítek tisíc korun organizaci, která se věnuje rodinám v nouzi. Čili, jak už jsme v dnešní společnosti zvyklí, dobře postaveným a soběstačným rodinám, které nic nepotřebují, zase nedá nikdo nic! Až sem jsme to dopracovali!

Vážená redakce, ušetřila bych si tento dopis, kdyby nehrozilo, že se tato politováníhodná událost bude opakovat. Z dobře informovaných zdrojů vím, že stejná skupina podezřelých osob vykonává tuto aktivitu pravidelně, každoročně, za lhostejného přihlížení všech odpovědných orgánů.

Prosím vás tedy, abyste zasáhli a společně se mnou apelovali na vyšší místa, aby k podobným excesům na naší kulturní a společenské scéně už nikdy nedocházelo. Podobné „kulturní“ iniciativy je potřeba utnout v zárodku, jinak z toho - to mi věřte - budou jen samé nepříjemnosti. Ve jménu příštích generací, zakažte to!

O to vás prosí zklamaná divačka

Barbora Antonová

Mojmír Vlašín a Josef Ferenc: Křeč sv. Vladimíra. Světová premiéra a derniéra se uskutečnila v úterý 7. března 2023 v Divadle Husa na provázku, hrál soubor Verdis, režie Mojmír Vlašín, pořádala Sedmá generace (sedmagenerace.cz).

Výtěžek aukce 28 700 Kč putoval do Ženského vzdělávacího spolku Brno (Vesna), spolekvesna.cz.