Vstup pro předplatitele: |
Na pně kolměji
slunce dopadá
Zvedá ke kamni kámen
Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů
Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami
Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst
Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat
Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu
(Jindřich Zogata)
Jedna noha míjí druhou, jedna je ve vzduchu a druhá spojená se zemí, jedna má ideály a vizi a druhá stojí pevně, hmota na hmotě. Posvátné vychází z přirozeného, učil ve vrcholném středověku Tomáš Akvinský a vyhraňoval se tak vůči oblíbenému Platonovi, který hmotou spíše opovrhoval. Nemohou být obě nohy ve vzduchu, neboť člověk není pták, ale nemohou být ani bez hnutí přitlačené k hlíně, neboť kdo jen stojí oběma nohama na zemi, ten se nepohybuje, až shnije jako starý pařez. Bůh není mrtvou literou, souborem pravidel a odžitých zkušeností, nýbrž je živým Slovem. České slovo „bůh“ odkazuje k „bhaga“ v pradávném sanskrtu, oné vědomé lidské příčině, která je nezměrně a nevyčerpatelně štědrou bohatostí, která velkoryse dává, aniž by to podmiňovala čímkoliv. Apoštol Jan to shrnuje ve třech slovech: Bůh je láska. Stvořitelským Slovem je láska. A lásku nelze poznat jinak, než tím, že do ní vstoupím a půjdu s ní a každodenně tuto svou volbu obnovím. Nevím příliš, kam jdu, už vůbec nevím, kudy jdu, ale vím, s kým jdu a proč. A tato má obnovovaná volba proměňuje i situace a vztahy, které prožívám, zcela konkrétně, nejen v abstraktních a tím pádem mrtvých ideách. Zvědomování této lidské podstaty v niterné blízkosti Božího Ducha, který podle svědectví Ježíšova vane, kudy chce, a nelze ho zastavit, je smyslem i každé pouti pozemskou krajinou. Bohatství hmotného světa spočívá v tom, že jako otevřená kniha svědčí o Boží lásce, k níž jsme jako lidé a spolutvůrci voláni, a to dokonce i skrze utrpení, rány a zkázu, jež Bůh dokáže přetvořit ve stavební prvky života. Do každé skutečné pouti je třeba vnášet svá aktuální témata, vztahy, děje a číst je během ní znovu, vyklidněně, pak o nich v kontextech svým rozumem rozjímat, pak je formulovat do slov v dialogu s Bohem, a pak konečně zmlknout v kontemplaci a pozvat Boha nejen do své mysli, ale do těchto konkrétních životních situací a motivů. Nově poznané ovšem nesmí zůstat jen v mysli. Pouť pokračuje dál, následnou proměnou jednání. Pouť neodvádí od světa, ale umožňuje ho vnímat jasnozřivěji a utvářet citlivěji.
Jan Hanák
Jan Hanák je farářem malého venkovského společenství na jižní Hané, kde se spolu snaží spravovat zděděná pole s úctou ke krajině, dokumentarista, šéfredaktor Radia Proglas, učitel auditivního dokumentu a reportáže na Fakultě sociálních studií MU.