Vstup pro předplatitele: |
bylo
příliš mnoho kamení
na zemi
a země porodila stromy
bylo
příliš mnoho dřeva
mezi nebem a zemí
a země
porodila člověka
a člověk
vzal sekeru
(Jan Tluka)
Kovář, P.: Klíčová slova - 1989. Oftis, Ústí nad Orlicí 2007, 208 s.
V roce 1989 botanik, krajinný ekolog a také spisovatel (např. sbírka básní Mouchy v síťovce) Pavel Kovář hovořil s přáteli o vztahu člověka a přírody, stavu krajiny a životního prostředí, poslání ekologie a dalších přírodovědných oborů. Většina rozhovorů s 15 vybranými osobnostmi probíhala ještě před 17. listopadem, práce na jejich dokončení pokračovaly až do roku 1991. Až v roce 2006 se Kovář k nasbíraným materiálům vrátil a připravil je k vydání. Udělal dobře. Rozhovory jsou nejen neobyčejně cenným svědectvím o myšlení v převratné době, ale i dnes po dvaceti letech zůstávají až překvapivě aktuální. Dokládají to i následující ukázky:
„Ale, zaplaťpámbu, ocitl jsem se ve svobodě - to je to, co člověk potřebuje nejvíc, a: važte si svobody. Dokud tady v Československu budete mít svobodu - potud budete mít svět otevřený.“ Vladimír J. Krajina (1905-1993), legendární „vyhnanec a vyslanec české vědy“, za války člen předsednictva Ústředního vedení odboje domácího, vězněný v Terezíně, v roce 1948 musel emigrovat, působil jako profesor v Kanadě, teprve roku 1990 mohl opět navštívit Československo.
„Kdo nehledá, nenajde. Nakonec je to princip fungující mnoho tisíc let, vzpomeňme jen na čínské „tao“ (hledání cesty). Ta cesta samotná je možná důležitější než cíl. V tomto pojetí patrně i my můžeme stavět cíle jen velmi obecně, typu: obnovení harmonie člověka s přírodou.“ Josef Vavroušek (1944-1995), první (a poslední) československý ministr životního prostředí.
„A co bych chtěl zdůraznit - vůbec nejzávažnější se mi zdá odpovědnost obcí, jejichž primárním závazkem je starat se o kvalitu prostředí. Jde mi o povědomí odpovědnosti za svůj vlastní domov - to je ta klíčová věc.“ Bedřich Moldan, první český ministr životního prostředí, senátor a profesor Univerzity Karlovy.
„Zdá se mi, že ekologové se dnes většinou nesnaží říci, co je obecně platné, ale co je možné. Není to stav v zásadě špatný, ale není to také intelektuálně zcela uspokojující. Často se sám sebe ptám: Budeme kdy schopni říci něco skutečně obecného kromě faktu, že to, co ekologie studuje, je nesmírně složité? Nejhodnotnější je v ekologii dlouhodobý výzkum (řádově desetiletí - jedině tak můžeme odlišit epizody od obecných procesů, šum od trendů).“ Marcel Rejmánek, botanik a ekolog, v roce 1983 emigroval, působí na různých univerzitách v USA.
„Musím se vrátit ke vzpomínkám na meze, na nichž jsem trhávala „slzičky Panny Marie“ a mateřídoušku a při okraji pole vlčí máky, koukol a chrpy - a někdy jsem tam objevila hnízdečko koroptví… To vše už naše děti neznají - a co horšího, vyprávění o tom budou přijímat jako pohádku.“ Zuzana Švabinská-Vejrychová (1912-2004), adoptivní dcera malíře Maxe Švabinského.
Na otázky Pavla Kováře dále odpovídali botanik a ochránce přírody Jeseníků Leo Bureš, botanik Zdeněk Černohorský (1910-2001), ekolog lesa a krajiny Josef Fanta, kustod herbářových sbírek Jiří Hadinec, spisovatelka Marie Kubátová, biolog Ivan Málek (1909-1994), botanik František Procházka (1939-2004), zoolog, ochránce přírody a cestovatel Petr Rybář, fyziolog Bohdan Slavík a environmentální ekonom Jaroslav Stoklasa (1926-2007).
Kniha je vydána skromně, ale přehledně upravená. Klíčové myšlenky obsažené v Klíčových slovech pomáhají k lepší orientaci v názorech a představách, které před dvaceti lety pomáhaly formovat naši současnost.
Antonín Buček
krajinný ekolog