Čtení na tyto dny

Pocta

Byli jsme vyznamenáni.

Nu ano,
letos na jaře
dostalo se nám mimořádné výsady.
V koruně naší borovice
založil si hnízdo pár pěnkav.

Já ovíván
přelety dříve vzácnými jak šafrán
jen popelím se v poctě důvěrou,
ty co chvíli zase kladeš na ústa
prst v roli starostlivé strážkyně.

A oběma nám duše obrůstají prachovými pírky.
A oběma nám jde k duhu
tohle filigránsky něžné sousedství
v zeleném velkoměstě veškerenstva.

(Josef Suchý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Pohádka o standardizované biodiverzitě aneb jak příroda nedostala dotaci


David Veselý, č. 4/2023, s. 33

Za devatero horami a devatero řekami bydlela Příroda. Vedlo se jí celkem dobře, voda zurčela, ptáčci šveholili a motýli poletovali po loukách. Občas se ale i v této idylce objevil nesoulad, někdy tak dlouho nepršelo, že voda v potocích přestala zurčet, motýly na loukách občas zasypal sníh, nebo naopak v létě ze samého horka ptáčkům hlas v hrdle vyschnul. Tahle Příroda byla stará jako sama příroda, a tak věděla, že k takovým zmatkům prostě občas dochází, a byla celkem v klidu. Některá zvířátka, zvláště ta, co nechodila po čtyřech, si ale začala stěžovat.

A tak se Příroda rozhodla, že jestli v tom chce udělat pořádek, musí si požádat o dotaci. Zašla proto za černokněžníkem, který měl složité magické jméno Pravidla pro žadatele a příjemce, které si nikdo nepamatoval, a proto mu říkali prostě Pržap. „Kouzelníku Pržape,“ zeptala se Příroda, „nemohla bych taky dostat dotaci?“ „Anhal nathrakh, urthvas bethad, dokhjel djenve,“ začal kouzelník zcela srozumitelně vysvětlovat, „Abrakadabra, na co bys tu dotaci chtěla?“

„No, dívala jsem se včera v nivě a mám tam pár hezkých tůní,“ zamyslela se Příroda. „Ovšem, jakoupak mají hloubku?“ zeptal se kouzelník. „No, různou, jak už tak to bývá. Mám tam hluboké poříční tůně, zanikající odtržená říční ramena, nebo třeba jenom kaluž po vyvráceném stromu. Ale s tebou mohu hovořit na úrovni, takže tam mám eupotamon i parapotamon. Mělký plesiopotamon kousek od řeky, ale i hluboký paleopotamon, který je kupodivu od řeky vzdálenější. Takže hloubka? Ta je několik metrů, nebo třeba i nula“.

„Ho hó,“ zasmál se kouzelník, „jak tůň nemá hloubku jeden a půl metru, nedostaneš ani korunu. Na to máme tabulky. Co tam máš dál?“

„Tak, teď moje nejmilejší vodní toky. Mohu ti nabídnout složitou krajku koryt divočících toků, kdy se toky drží v jednom a za chvíli zase v jiném korytě. Nebo toky, které vysychají, ale přesto jsou důležitou osou krajiny“, rozněžnila se Příroda. „Zastav,“ přerušil ji kouzelník, „to máš zase smůlu. Pokud korytem neprotéká voda 24 hodin, 365 dnů v roce, tak se nejedná o vodní tok, i kdyby se celá fluviální morfologie stavěla na hlavu.“

Víš co, kouzelníku? O tom dalším se už raději ani nebudeme bavit,“ řekla Příroda.

A tak Příroda odešla bez dotace. Měla prostě málo glajchšaltovanou diverzitu, která neodpovídala metodickým pokynům, pravidlům ani standardům. Po loukách dál poletovali motýli, voda zurčela v potocích a šveholili ptáci, Příroda sice nedostala dotaci, ale byla spokojená. Šťastná to žena, řekla by paní kněžna. Ale je to jenom pohádka.

David Veselý

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu