VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Vážení a milí čtenáři,

letošní první číslo je bez zásadního tématu a na dvaatřiceti stranách přináší zajímavé příspěvky. Pokračování Poutě na Svatou Horu, vracíme se po nějakém čase i k Novomlýnským nádržím, otiskujeme reakci na text Jaroslava Monte Kvasnici věnovaný vlkům, podíváme se na zoubek „věčnému bodu“, vzpomeneme na profesora Rudolfa Musila a daleko na sever se vypravíme za vyplaveným dřevem. Letos se chceme v poradně pravidelně věnovat odpadům, třídíme výborně, takže si trošku posvítíme na recyklaci. A hned začneme odpadem produkovaným lidským tělem a tomu, kam s ním ve volné přírodě. Součástí prvního čísla, jak jste už zjistili, je příloha. A ne příloha ledajaká. Václav Štěpánek vybral z archivu časopisu Veronica fotografie Rudolfa Jandy a představuje nám Beskydy, jaké už nejsou. Ale nechci předbíhat, všechno vám povědí fotografie a texty.

Napsala jsem několik verzí úvodníku a všechny nakonec skončily v koši v rohu mé obrazovky, a tak jsem se vrátila ke své původní myšlence. Chci se s vámi podělit o to, čeho jsem od Vánoc plná, o svůj prožitek z knihy loňského devadesátníka Miloslava Nevrlého Kniha o Jizerských horách. Namítnete, že nejde přece o žádnou novinku, pro první vydání bychom se museli vrátit do jednoho čtvrtečního rána roku 1972 a pak pro další vydání do let 1980, 1996 a 2007. Nevadí. 20. března začíná jaro, a proto si vypůjčím z této knihy k citaci kapitolu BŘEZEN, měsíc vonných polední. Několik odstavců, které platí nejen pro drsné a kouzelné Jizerské hory. Řádky jsou zároveň romantické i podmanivě skutečné. A jako by neplatily jen o horách, váncích a větrech, ale o životě vůbec:

… I u nás někdy vanou březnovými horami hebké a mámivé větry, tělo otvírají a slzy do očí vhánějí. Letět! Odešly čilé únorové běhy horami: únava vládne. Ploužím se sálavými sněhy co noha nohu mine. Odevšad stéká voda, jako když prudké jaro přichází k Velkému Otročímu jezeru. Vzduchem přicházejí zprávy o mocných věcech: lesy i vzduch za poledne voní po dlouhém čase životem a jihem. …

A ve stejném měsíci o kousíček dále:

… Ledový vítr hnal se svistem přes ušlehanou bílou pláň oslepující sněhovou smršť. Daleko zmizely jižní vánky! Do hor vtrhl znovu těžký sever. …

Hezké počtení plné smyslu.

Bohdana Fabiánová