Čtení na tyto dny

Na počest ptáků řek a lesa

Ptáci stoupali nad lesem
jak jiskry
Dvojhlasně
O dvou křídlech
Až zdálo se že nevzlétají
ale že země padá

Bylo ticho
jako v přesýpacích hodinách
anebo ve skále
ale tak ostré
jak večerní obloha
kdy padají hvězdy
a na studánkách řek
omdlévá voda

Na počest ptáků
spících řek a hlubokého lesa
zdvihá ticho
studánku
jako první pokus bohů o pohár

(Josef Hrubý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

Stromy - má láska


Vilém Reichmann, č. 1/1988, str. 20

Vyrostl jsem v brněnských Lužánkách, odehrály se tam příběhy mé dětské fantazie, napájené četbou cestopisů a knih o přírodě. Věděl jsem, kde za bukem číhá leopard, kde na stromech vyvádějí opice a kde v ponorné Ponávce číhá krokodýl. Později byly stromy Lužánek kulisami zamilovaných schůzek, vrhaly svůj stín na vysokoškolská skripta a mnohem později jsem se na lužáneckých cestách bez stoupání rehabilitoval po infarktu. Vzniklo přátelství se stromy. Sledoval jsem jejich růst, slávu a zánik. Vím, kde padaly po zhoubné vichřici v roce 1946, kde skonaly sešlostí věkem, kde zakrněly a kde rostly do nebývalé krásy jako onen rozložitý obrovský platan uprostřed parku. Snad nepřeháním příliš, jestliže tvrdím, že se s každým stromem znám osobně. Zkrátka - Lužánky mě patrně vychovaly k tomu všímat si stromů víc, než je snad obvyklé, k citovému vztahu, který, nedbaje racionálních úvah, se neubrání vnitřnímu zachvění při zvuku „vražedné“ pily a padajícího stromu, při pohledu na umírající alej, otrávenou výfuky automobilů.

Pokusil jsem se stručně naznačit, co mě možná vedlo k celoživotnímu fotografování stromů, které se tak často staly pro mne nositeli emocionálních významů, symbolů, impulsem imaginace, ale které jsem také často fotografoval jen pro jejich krásu nebo abych dokumentoval zmar této krásy, způsobený lidskou rukou. Tak různorodé podněty daly vzniknout velmi rozsáhlému, nikoliv ucelenému a sourodému souboru Poselství stromů.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu