Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Stromy - má láska


Vilém Reichmann, č. 1/1988, str. 20

Vyrostl jsem v brněnských Lužánkách, odehrály se tam příběhy mé dětské fantazie, napájené četbou cestopisů a knih o přírodě. Věděl jsem, kde za bukem číhá leopard, kde na stromech vyvádějí opice a kde v ponorné Ponávce číhá krokodýl. Později byly stromy Lužánek kulisami zamilovaných schůzek, vrhaly svůj stín na vysokoškolská skripta a mnohem později jsem se na lužáneckých cestách bez stoupání rehabilitoval po infarktu. Vzniklo přátelství se stromy. Sledoval jsem jejich růst, slávu a zánik. Vím, kde padaly po zhoubné vichřici v roce 1946, kde skonaly sešlostí věkem, kde zakrněly a kde rostly do nebývalé krásy jako onen rozložitý obrovský platan uprostřed parku. Snad nepřeháním příliš, jestliže tvrdím, že se s každým stromem znám osobně. Zkrátka - Lužánky mě patrně vychovaly k tomu všímat si stromů víc, než je snad obvyklé, k citovému vztahu, který, nedbaje racionálních úvah, se neubrání vnitřnímu zachvění při zvuku „vražedné“ pily a padajícího stromu, při pohledu na umírající alej, otrávenou výfuky automobilů.

Pokusil jsem se stručně naznačit, co mě možná vedlo k celoživotnímu fotografování stromů, které se tak často staly pro mne nositeli emocionálních významů, symbolů, impulsem imaginace, ale které jsem také často fotografoval jen pro jejich krásu nebo abych dokumentoval zmar této krásy, způsobený lidskou rukou. Tak různorodé podněty daly vzniknout velmi rozsáhlému, nikoliv ucelenému a sourodému souboru Poselství stromů.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu