VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

PhDr. Miroslav Pospíšil, učitel angličtiny:

Jak získat zeleň pro město? V některých zemích na to mají tento recept: Chce-li si někdo ve městě postavit veřejnou budovu, ať už je to kino, výrobní objekt nebo administrativní blok, město vydá stavební povolení s tím, že každý čtvereční metr, který zůstane nezastavěn a bude osázen zelení, je na 99 let osvobozen od daní. Výsledky jsou pozoruhodné.

Každý den jezdím do práce ve středu města a míjím menší i větší plochy, kde není nic. Asi to má být zeleň, nebo kdysi měla být, ale není tam nic, jen udusaná hlína nebo zaprášená lebeda. Proč tam neroste strom? A keře? Každý někde bydlíme a podobná místa jistě všichni známe. Můj návrh zní: Přemýšlejme, kde všude by se ještě dal zasadit strom nebo keř, a pak na nic nečekejme a zasaďme je tam. Ty a já, my z našeho domu nečekejme, až to nějaká instituce udělá za nás. Institucím vždy trvá, než se rozhýbou, my to můžeme udělat hned.

Chtěl bych znát jméno člověka, který dal před několika lety příkaz k zaasfaltování města, a zajímalo by mě, jak byl nebo bude potrestán. A pak bych hodně rychle zachraňoval těch několik posledních stromů, které to přežily, rychle bych přemýšlel, kde asfalt zase vytrhat a obnovit zeleň, která tam dříve byla, a jak přidat co nejvíc zeleně, která tam předtím nikdy nebyla, a pak bych to všechno dal do čítanek pro poučení budoucím generacím - budou-li nějaké.

ing. David Mikolášek, projektant:

Dnešní parky živoří z nedostatku „sociální energie“. Kolik podnětů k růstu do plodnosti a krásy jim můžou dát ti, co jimi jen proběhnou nebo probloumají?

Parky mohou žít jen na úrovni, na které komunikují jejich uživatelé - ty naše jsou plné dětskosti nebo stařeckosti a chybí jim dospělost.

Jak moc by získal park s promenádou, na které by mohl a chtěl básník uctivě pozdravit inženýra, tajemník sochaře, jak moc by zkrásněl park, kdyby v něm žily dnešní písničky k potěše montérů, programátorů i filharmoniků, kdyby v něm zářila krása krásek, láska lásek a čistota úcty a vzájemné tolerance.

V parcích jsou pouze cesty pro maminky s kočárky, písek pro batolata, hřiště pro děti, lavičky pro důchodce a milence, zákoutí a skrýše pro ty, kdo je vyhledávají.

Chybějí herny a hřiště pro mládež, místa pro její řev, povídání, zpívání a naslouchání.

Dospělým nenabízíme ani promenády k setkávání a tříbení vztahů, nepočítáme s tribunami pro řečníky ani s kluby diskutérů, ani místa k 
provozování a vnímání umění. Cestám chybí dobré cíle - zahradní restaurace, galerie, herny. V parcích nejsou, jak bývalo zvykem již ve starém Římě, místa pro hlavy těch, kteří je dovedli užívat. Jsou ve světě i zahrady, v nichž je mezi živými místo pro ty, kteří jsou vráceni zemi. Jediné, čeho je v parcích dost, jsou místa pro marné vzpomínání, posuzování a pomluvy.

ing. Jana Tupá, vedoucí projektantka Útvaru hlavního architekta v Brně:

Chybí nám především úcta ke stromům - symbolům života a domova, které v urbanizovaném prostředí města umožňují vnímat roční běh času a dávají městským prostorům lidské měřítko.

Proměnlivé listnaté stromy nenávratně mizejí nejen pod náporem dopravy a investiční výstavby, ale hlavně nerespektováním jejich základních životních podmínek.

Nové výsadby jsou prováděny tak, že naděje stromů na přežití je minimální. Chybí nejen kvalitní výsadbový materiál, ale hlavně kvalifikovaný zahradník - záruka odborně provedených výsadeb, ale především trvalé, fundované péče. Vzhledem k dlouhověkosti stromů jsou jejich uchování a perspektivní výsadby stěžejním problémem zeleně ve městě, i když stav ostatních prvků sadovnické kompozice (trávník, keře, voda) je stejně neúnosný.