Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Západní větry a závětrné prostory


Jan Jeník, č. 3/2009, str. 2-3

Důležitým předpokladem A-O systémů je dominance vzdušného proudění z jedné světové strany. V horách střední a západní Evropy dlouhodobě převažuje vzdušné proudění od západu, a proto jsou důležitá návětrná údolí s podélným profi lem protaženým od západu na východ. Například v západních Krkonoších od západu na náhorní planinu Pančavské a Labské louky míří hluboké údolí Mumlavy; v Hrubém Jeseníku na široký hřeben Vysoká hole - Kamzičník - Máj směřuje od severozápadu údolí Divoké Desné a od jihozápadu údolí Merty (dvě návětrná údolí svůj účinek pochopitelně zesilují). Při velkém rozsahu vrcholové oblasti se v závětrné poloze A-O systému ocitá několik oddělených turbulentních prostorů: v uvedeném příkladě se na východ od planiny v západních Krkonoších vytvořil soubor závětrných prostorů se zahrádkami ve Sněžných, Labských a Kotelných jamách; na východní straně střední části hřebene Hrubého Jeseníku vznikla dvě významná centra středoevropské biodiverzity ve Velké a Malé kotlině. Podobně je tomu na dalších nejméně dvaceti místech v českých horách.

V závětrných turbulentních prostorech jsou všechny geomorfologické procesy podstatně aktivovány sněhovými závějemi, lavinami, nivací kolem sněžníků a arboriturbací (vyvracením stromů s kořeny). V současnosti se zde proto ve větší míře setkáváme s obnaženými skalami, výjimečnými výchozy hornin, sutěmi a půdami odlišného chemismu. Zjevným výsledkem jsou konkávní tvary, které geomorfologové označují jako kary nebo karoidy nebo nivační mísy. Zahloubené tvary dále ovlivňují aerodynamiku ovzduší, režim oslunění a mozaiku mikroklimatů, čímž se rozhojňuje paleta biotopů. Táním sněhových závějí je ovlivněna také četnost pramenišť, vodnost drobných toků i vlhkost a teplota půdy. Při tomto systémovém pohledu dojdeme k závěru, že diverzita rostlinného a živočišného světa v závětrných turbulentních prostorech A-O systémů je projevem rozmanitosti celého ekosystému - tedy jeho komplexní geobiodiverzity.

V závětrných turbulentních prostorech je obecně více příležitostí k novému uchycení i k přežití usazených populací. K nahromadění genetické informace v závětří A-O systému přispívá také zmíněné „smetiště“ spor, semen, plodů a zárodků, které vítr zanáší i ze značné vzdálenosti. Část bioty v závětrných biocentrech je reliktem z postglaciálního období, část je zbytkem z doby středoholocénního klimatického optima, kdy se zvedla hranice smíšených lesů a podhorských trávníků.

Od té doby roste v sudetských zahrádkách nesourodá směs tundrových, lesních a lučních bylin a dřevin, např. lípa velkolistá, líska a jilm drsný vedle břízy karpatské, vrby slezské a borovice kleče. V závětrných turbulentních prostorech se do kontaktu dostaly blízce příbuzné druhy, což vedlo ke vzniku kříženců; vlivem izolace metapopulací pak docházelo i k mikroevolučním změnám, jež daly vznik novým varietám, poddruhům i druhům. Tak vznikly v Krkonoších například památný jeřáb krkonošský a endemické druhy jestřábníků; v kotlinách Hrubého Jeseníku se pravděpodobně „narodil“ hvozdík sudetský, jitrocel sudetský a pupava Biebersteinova. Také zoologové spojují některé živočichy s aerodynamicky ozvláštněným prostředím v sudetských pohořích. Teorie A-O systémů ve středohorách proto našla postupně uplatnění v současné biogeografii, taxonomii a ekologii.

Paleoklimatické rekonstrukce potvrzují, že západní větry v Evropě převládaly ve většině kvartérních období, zejména v dobách předcházejících obdobím s temperátním a chladným klimatem. Dnešní asymetrickou polohu ledovcových kotlů a kotlin na východních svazích českých pohoří lze považovat za výsledek geohistorické funkce A-O systémů. Podle geologického principu aktualismu je pravděpodobné, že ve všech kvartérních dobách, které předcházely nebo následovaly po jednotlivých glaciálech, probíhaly zvětrávací mechanismy a svahové procesy v závětrných prostorech podobným způsobem jako v současnosti.


Prof. Ing. Jan Jeník - Přírodovědecká fakulta UK v Praze

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu