Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Západní větry a závětrné prostory


Jan Jeník, č. 3/2009, str. 2-3

Důležitým předpokladem A-O systémů je dominance vzdušného proudění z jedné světové strany. V horách střední a západní Evropy dlouhodobě převažuje vzdušné proudění od západu, a proto jsou důležitá návětrná údolí s podélným profi lem protaženým od západu na východ. Například v západních Krkonoších od západu na náhorní planinu Pančavské a Labské louky míří hluboké údolí Mumlavy; v Hrubém Jeseníku na široký hřeben Vysoká hole - Kamzičník - Máj směřuje od severozápadu údolí Divoké Desné a od jihozápadu údolí Merty (dvě návětrná údolí svůj účinek pochopitelně zesilují). Při velkém rozsahu vrcholové oblasti se v závětrné poloze A-O systému ocitá několik oddělených turbulentních prostorů: v uvedeném příkladě se na východ od planiny v západních Krkonoších vytvořil soubor závětrných prostorů se zahrádkami ve Sněžných, Labských a Kotelných jamách; na východní straně střední části hřebene Hrubého Jeseníku vznikla dvě významná centra středoevropské biodiverzity ve Velké a Malé kotlině. Podobně je tomu na dalších nejméně dvaceti místech v českých horách.

V závětrných turbulentních prostorech jsou všechny geomorfologické procesy podstatně aktivovány sněhovými závějemi, lavinami, nivací kolem sněžníků a arboriturbací (vyvracením stromů s kořeny). V současnosti se zde proto ve větší míře setkáváme s obnaženými skalami, výjimečnými výchozy hornin, sutěmi a půdami odlišného chemismu. Zjevným výsledkem jsou konkávní tvary, které geomorfologové označují jako kary nebo karoidy nebo nivační mísy. Zahloubené tvary dále ovlivňují aerodynamiku ovzduší, režim oslunění a mozaiku mikroklimatů, čímž se rozhojňuje paleta biotopů. Táním sněhových závějí je ovlivněna také četnost pramenišť, vodnost drobných toků i vlhkost a teplota půdy. Při tomto systémovém pohledu dojdeme k závěru, že diverzita rostlinného a živočišného světa v závětrných turbulentních prostorech A-O systémů je projevem rozmanitosti celého ekosystému - tedy jeho komplexní geobiodiverzity.

V závětrných turbulentních prostorech je obecně více příležitostí k novému uchycení i k přežití usazených populací. K nahromadění genetické informace v závětří A-O systému přispívá také zmíněné „smetiště“ spor, semen, plodů a zárodků, které vítr zanáší i ze značné vzdálenosti. Část bioty v závětrných biocentrech je reliktem z postglaciálního období, část je zbytkem z doby středoholocénního klimatického optima, kdy se zvedla hranice smíšených lesů a podhorských trávníků.

Od té doby roste v sudetských zahrádkách nesourodá směs tundrových, lesních a lučních bylin a dřevin, např. lípa velkolistá, líska a jilm drsný vedle břízy karpatské, vrby slezské a borovice kleče. V závětrných turbulentních prostorech se do kontaktu dostaly blízce příbuzné druhy, což vedlo ke vzniku kříženců; vlivem izolace metapopulací pak docházelo i k mikroevolučním změnám, jež daly vznik novým varietám, poddruhům i druhům. Tak vznikly v Krkonoších například památný jeřáb krkonošský a endemické druhy jestřábníků; v kotlinách Hrubého Jeseníku se pravděpodobně „narodil“ hvozdík sudetský, jitrocel sudetský a pupava Biebersteinova. Také zoologové spojují některé živočichy s aerodynamicky ozvláštněným prostředím v sudetských pohořích. Teorie A-O systémů ve středohorách proto našla postupně uplatnění v současné biogeografii, taxonomii a ekologii.

Paleoklimatické rekonstrukce potvrzují, že západní větry v Evropě převládaly ve většině kvartérních období, zejména v dobách předcházejících obdobím s temperátním a chladným klimatem. Dnešní asymetrickou polohu ledovcových kotlů a kotlin na východních svazích českých pohoří lze považovat za výsledek geohistorické funkce A-O systémů. Podle geologického principu aktualismu je pravděpodobné, že ve všech kvartérních dobách, které předcházely nebo následovaly po jednotlivých glaciálech, probíhaly zvětrávací mechanismy a svahové procesy v závětrných prostorech podobným způsobem jako v současnosti.


Prof. Ing. Jan Jeník - Přírodovědecká fakulta UK v Praze

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu