Čtení na tyto dny

Pobřeží

Slunce již hvězdy noční
roztříští v příboji
Noc stáhla se pryč chvatně
se všemi závoji
Bílá břicha ryb svítí
mrtvá jak touha má
rybářkám do jejich sítí
jen nechtíc
veplouvá…

(František Schildberger) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pralesy Zakarpatí

Tomáš Koutecký, č. 4/2018, s. 5-9, pro předplatitele

Příroda Ukrajinských Karpat a její ochrana

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 5-11, pro předplatitele

Poloniny a pastevectví

Václav Štěpánek, č. 4/2018, s. 18-21, pro předplatitele

Jak vesnice k městu Brnu přirůstaly

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 39

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Začarované ostrovy


Miroslav Šebela, č. 3/2009, str. 4-6

Tlak člověka na galapážské souostroví neprobíhal tak, jak tomu bylo na mnoha jiných místech naší planety, ale specifickým způsobem, v jehož důsledku zde byly nastartovány zcela výjimečné ekologické problémy, které přetrvávají do dnešních dnů.

Z historie souostroví

Ostrovy objevili Španělé roku 1535. V roce 1812 kapitán americké válečné lodi Essex David Porter zabral souostroví pro USA. (Ve svém lodním deníku mj. uvádí, že během čtyř dnů naložili jeho muži do podpalubí 14 tun živých želv.) V roce 1832 byly Galapágy anektovány Ekvádorem a od roku 1973 se stávají samostatnou provincií.

I když se kolonizace soustřeďovala pouze na větší ostrovy, probíhala velmi obtížně a jednotlivé etapy končily tragicky. Extrémní klimatické podmínky, nedostatek vhodné půdy a pitné vody byly pro první osadníky těžko překonatelné překážky. V první větší osadě založené na Floreaně roku 1832 odhadl Charles Darwin počet osadníků na 300. Ještě v roce 1918 měly ostrovy pouze 630 stálých obyvatel a teprve od druhé poloviny dvacátého století je lze považovat za trvale obydlené.

Darwinův pobyt

Popularita tohoto kousku pevniny začala prudce stoupat od roku 1859, kdy do té doby celkem neznámý anglický přírodovědec Charles Darwin uveřejnil svoji vývojovou teorii v knize O vzniku druhů přírodním výběrem. Krátkodobý dvouměsíční pobyt na konci roku l835, který prožil tehdy šestadvacetiletý mladík na čtyřech ostrovech, měl zcela zásadní význam pro formulování nové teorie o vývoji živočišných a rostlinných druhů. Od 15. září do 20. října 1835 nasbíral na ostrovech Isabela, San Cristóbal, Floreana a Santiago obsáhlý dokladový materiál, čítající stovky herbářových listů, vzorků lávy nebo ptačích kožek. Na jeho odborném zpracování se podíleli nejvýznamnější angličtí vědci té doby, jako botanik Joseph Dalton Hooker, který z tohoto materiálu popsal 154 nových druhů pro ostrovy a 78 do té doby neznámých druhů pro vědu. Ornitolog John Gould upozornil Darwina na jedinečnou druhovou variabilitu místních pěnkav, pocházejících zřejmě z jednoho původního druhu.

Rovníkové paradoxy

Jedinečná skladba původní místní flóry a fauny je důsledkem izolovanosti ostrovů od kontinentální pevniny. V Ekvádoru, tedy na nejbližší pevnině, bylo nalezeno přes 20 000 druhů rostlin, na Galapágách pouze kolem 600 druhů, přičemž 42 % z nich jsou endemity. Typickým příkladem tzv. adaptivní radiace, tedy evolučního procesu vzniku nových druhů v různých podmínkách z jednoho předka, je rod Scalesia, který je zastoupen na ostrovech celkem dvaceti druhy rozmanitých bylin a dřevin.

Podle současné draftové teorie se předpokládá, že předchůdci dnešních suchozemských druhů připluli přes oceán na přírodních vorech - vyplavených pralesních velikánech - z oblasti Střední Ameriky. Takto lze vysvětlit, že ostrovy obsadili především odolní plazi, pro něž nebyla dlouhá plavba slaným oceánem takovým problémem jako pro savce nebo obojživelníky.

Pro běžného návštěvníka jsou nejvýraznější skupinou živočichů na ostrovech ptáci. Počet mořských ptáků, kteří zde hnízdí, je odhadován na 3/4 milionu. Trvalá pozornost badatelů se tradičně soustřeďuje na skupinu tzv. Darwinových pěnkav. Celkem 13 druhů barevně nevýrazných pěvců s různě tvarovanými zobáky představuje asi nejznámější žijící důkaz evoluční teorie. Nejvíce endemických druhů najdeme ve skupině místních plazů, kde se z 22 zdejších druhů vyskytuje 20 pouze zde. Nejznámějším plazem je bezesporu želva sloní, u níž bylo popsáno celkem 14 poddruhů na základě morfologických rozdílů ve stavbě krunýře, krku a končetin jako důsledku adaptace na spásání různého druhu vegetace. Také tato morfologická odlišnost jednotlivých ostrovních forem přivedla Darwina k předložení vývojové teorie, i když se těmto plazům z počátku věnoval spíše z hlediska kulinářského - z ostrova Santiago popisuje ve svém deníku výtečnou chuť želvího masa upraveného způsobem carne con cuero, tedy želva pečená v krunýři.

Díky skutečnosti, že se zde během historického vývoje nepřipletl do života ptačích kolonií, mezi stáda leguánů, želv a lachtanů žádný masožravý savec člověka nevyjímaje, zachoval se zde jeden z nejpozoruhodnějších jevů, který každého návštěvníka zaskočí: zdejší tvorové, ať opeření, šupinatí či chlupatí, ignorují přítomnost člověka. Neprchají ani neútočí, pána tvorstva přehlížejí, i když jim strká fotoaparát pod nos nebo je překračuje na turistickém chodníčku.

Vliv člověka

Hlavní roli sehrála zdivočelá domácí zvířata, která sem přivezli a zcela záměrně vysadili piráti, velrybáři nebo první osadníci. Další spousty cizorodých druhů se sem dostaly jako synantropní průvodci člověka nebo při jeho obchodních, turistických a jiných aktivitách. Kozy, osli, krávy, koně i prasata, zdivočelí psi a kočky, domácí ptáci, ale i hlodavci, bodavý hmyz nebo moucha domácí našli na ostrovech vhodné podmínky a jejich populační exploze překonala veškerá očekávání. Např. na ostrov Pinta byly až v roce l957 vysazeny 3 dospělé kozy, ale během let 1971 až 1975 jich zde bylo uloveno 38 000. Na ostrově Santiago se na konci 90. let 20. století počet koz odhadoval na 80 000 kusů a k tomu zde žilo více než 2 500 prasat. V té době se na téměř všech velkých ostrovech pohybují stovky zdivočelých oslů, a hýkají z porostů i za správními budovami Darwinovy stanice a NP.

Na mnoha místech došlo k plošnému zničení unikátních vegetačních formací včetně horských mlžných pralesů na svazích nejvyšších vulkánů. Zdivočelá prasata likvidovala snůšky želv a leguánů i hnízda ptáků na zemi. Zdivočelí psi zůstávají velkým nebezpečím, vyžírají snůšky vajec a zabíjejí mladé želvy i zemní leguány. V roce 1970 napadli kolonii zemních leguánů na ostrově Santa Cruz a více než 500 jich pozabíjeli. Podobně se chovají na Isabele, kde ohrožují i početně malou populaci jednoho z nejvzácnějších zdejších ptáků - nelétavého galapážského kormorána (Phalacrocorax harrisi). Krysy domácí a potkani vyžírají snůšky želv a jsou schopny zničit celou populaci, jak se to stalo asi před sto lety na ostrově Pinzón. Stejně nebezpečné jsou i v koloniích buřňáků havajských, kteří hnízdí v zemních norách a lávových štěrbinách. Krysa domácí a potkan jsou velmi silní konkurenti pro dva původní druhy endemických krys, jejichž populace decimují i zdivočelé kočky. Pouze na Fernandinu a Genovesu nebyla zavlečena žádná domácí zvířata.

V zájmu rozvoje zemědělství i pastevectví bylo na ostrovy introdukováno přes 300 druhů rostlin, přičemž asi 100 druhů sem bylo zavlečeno během osmdesátých let 20. století. Řada z nich se zde chová mnohem agresivněji než na pevnině - např. gvajava (Psidium guajava), chinovník (Chinchona succirubra), lantána (Lantana camara) nebo ostružina (Rubus niveus) - a rozšiřují svůj areál na úkor autochtonních druhů. Chinovník, zavlečený na ostrov Santa Cruz v r. 1946, se za čtyřicet let rozšířil na plochu 4 300 ha.

S velkým časovým odstupem za postupující devastací galapážského souostroví začala fungovat ochrana přírody. První zákony na ochranu zdejší přírody byly zformulovány v roce 1934 a byly potvrzeny ekvádorskou vládou v r. 1950.


RNDr. Miroslav Šebela, CSc. - vedoucí zoologického oddělení Moravského zemského muzea v Brně

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu