Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Kosovo deset let poté. Ochuzený uran si vybírá svoji daň


Václav Štěpánek, č. 3/2009, str. 7-9

Když jsme se ve Veronice č. 5/1999 (s. 10-13) zamýšleli nad ekologickými aspekty, které přineslo více než osmasedmdesátidenní bombardování tehdejší Svazové republiky Jugoslávie, zejména pak Srbska a Kosova a Metochie, popisovali jsme především škody způsobené únikem ropných látek a nebezpečných chemikálií, k nimž došlo v důsledku bombardování rafinerií, chemiček, transformátorů, elektráren apod. V závěru článku jsme konstatovali, že obavy z radioaktivního zamoření v důsledku používání průrazných pum a protipancéřové munice, jejichž jádro je tvořeno slitinou doplněnou ochuzeným uranem, se zatím naštěstí neprokázaly. Desáté výročí neslavného „humanitárního bombardování“, jak byla tato akce nazývána významnými světovými i českými „humanisty“, se bohužel ukazuje jako příležitost toto konstatování zásadním způsobem poopravit.

Ochuzený uran vzniká jako odpad při obohacování uranu nutného k provozu atomových elektráren či výrobě atomových bomb. Je sice o 40 % méně radioaktivní než přírodní uran, přesto však na místech, kde bylo střelivo s ochuzeným uranem používáno, byla obvykle naměřena radioaktivita několikanásobně větší než norma. Munice s ochuzeným uranem se během leteckých útoků na Jugoslávii používala převážně tam, kde letadla NATO měla za úkol ničit těžkou pancéřovou techniku jugoslávské armády. Ta byla soustředěna zejména v místech bojů s tzv. Kosovskou osvobozeneckou armádou, především tedy v oblasti Metochie - v okolí měst Prizren, Peć a Djakovica a v navazujícím pohraničním území směrem k Albánii. Celkem se touto municí na Kosovu a Metochii operovalo na 112 lokalitách, použita však byla i na pěti místech v jižním Srbsku, v prostoru mezi městy Vranje a Preševo. Aviace NATO uskutečnila během operace Milosrdný anděl (sic!), jak byla tato letecká válka nazvána, zhruba 3 000 letů, jejichž cílem byla jugoslávská (resp. srbská) vojenská technika. Podle údajů expertů NATO bylo při těchto útocích vypáleno kolem 36 000 granátů s ochuzeným uranem, dohromady tedy zhruba 10 tun munice; srbští experti hovoří o 50 000 nábojích, což by představovalo 15 tun munice. Ztráty jugoslávské armády v poměru k takto enormnímu nasazení letectva a množství vystřílené munice byly minimální - zničeno bylo pouze 13 tanků a osm obrněných vozidel! Jsou tedy naprosto zanedbatelné ve srovnání s důsledky, jež použití uranového střeliva a bomb mělo a má na lidské zdraví a životní prostředí.

Při explozi munice s ochuzeným uranem vzniká oblak černých prachových částic. Mírně radioaktivní prachové komponenty po výbuchu samozřejmě klesnou k zemi, a zamoří tak široké okolí. Působením deště a větru pak migrují po životním prostředí a mohou se dostat i do podzemních vod. Bezprostřední nebezpečí pro člověka (pochopitelně není-li usmrcen výbuchem) spočívá v tom, že se částice po vdechnutí rozpustí v plicích a vniklá substance se pak krví dostává do jakékoli prokrvené tkáně a může vyvolat rakovinné bujení či další zdravotní problémy. Dalším, a možná i větším problémem než ona „mírná“ radiace je chemická toxicita sloučenin uranu vznikajících při výbuchu.

Armáda a firmy vyrábějící munici s ochuzeným uranem pochopitelně tvrdí, že důsledky používání této munice pro zdraví a životní prostředí jsou minimální, takže zcela převáží její „pozitivní“ efekt, spočívající v mimořádné schopnosti ničit pancéřovou techniku protivníka a chránit tak životy vlastních vojáků. Přesto však vojáci KFOR, kteří přišli na Kosovo a Metochii po skončení bombardování, obdrželi brožurku nazvanou Ochuzený uran - informace a instrukce, v níž se doporučuje, aby se drželi dále od tanků, vozidel a budov zasažených projektily či křižujícími raketami s plochou dráhou letu s ochuzeným uranem. Při práci ve vzdálenosti menší než 500 m od míst a techniky zasažené takovýmito projektily měli příslušníci KFOR nosit ochrannou masku, neboť „vdechování částic uranového prachu je spojeno se zdravotními problémy, včetně kanceru či deformace novorozenců“, s tím, že tyto následky se mohou projevit až po několika letech. Hrozivá upozornění ovšem nedostalo civilní obyvatelstvo Kosova ani příslušníci mezinárodní civilní správy UNMIK či diplomaté a novináři.

Paradoxně se ale prvními obětmi ochuzeného uranu stali právě vojáci armád, které munici s ochuzeným uranem po Kosovu a Metochii rozsévaly. Platí to zejména pro italské vojáky z vojenské mise KFOR, kteří byli (a dodnes jsou) rozmístěni právě na území Metochie, masově vystaveném ostřelování a bombardování tímto pochybným produktem vojenského průmyslu. Pokyny ze zmiňované brožurky se italští vojáci zřejmě příliš neřídili, nebo v ní uvedená popisovaná ochrana není příliš účinná, neboť podle oficiálního prohlášení italského velení zemřelo přímo v důsledku otravy ochuzeným uranem 45 italských vojáků a další desítky onemocněly různými druhy rakoviny, převážně pak rakovinou lymfatických uzlin. S důsledky využívání munice s ochuzeným uranem se ovšem potýká také civilní obyvatelstvo. Na statisticky naprosto neúměrně vysoký výskyt rakoviny a dalších neobvyklých zdravotních problémů již dlouho upozorňují albánští lékaři z oblasti Metochie, a setkávají se s ním i srbští lékaři z jižního Srbska a severní části Kosova. Na rakovinu zemřeli také všichni tři srbští experti, kteří byli pověřeni zkoumat důsledky bojového použití munice s ochuzeným uranem na životní prostředí v jižním Srbsku.

Zdravotní problémy, s nimiž se potýkají bývalí příslušníci KFOR a civilní obyvatelstvo v místech zasažených tímto střelivem, proto začaly být označovány jako „balkánský syndrom“, podobně jako se již dříve, po válce v Perském zálivu v roce 1991, hovořilo v souvislosti se zdravotními potížemi amerických válečných veteránů o „syndromu války v Zálivu“. Během této války byla nasazena munice s ochuzeným uranem ještě daleko masověji než na Kosovu a v jižním Srbsku, a to i při pozemních operacích a bitvách (hovoří se až o 300 tunách). Irák ovšem není Evropa, a tak možná i proto důsledky tamějšího použití munice s ochuzeným uranem na civilní obyvatelstvo zatím nezkoumal nikdo, o životním prostředí ani nemluvě.

V Metochii, ale také v jižním Srbsku se do souvislosti s používáním munice s ochuzeným uranem dává také velký výskyt degenerativních proměn na narozeném dobytku, anémie zaznamenaná v masovém měřítku u ovcí i mutace u dalšího zvířectva. Všechny zprávy expertů Světové zdravotnické organizace však i přesto tvrdí, že přímou souvztažnost mezi působením munice s ochuzeným uranem a zvýšeným výskytem maligních onemocnění, vrozených abnormalit, vývojových vad apod. nelze potvrdit. Výzkumy o dopadu tohoto střeliva na životní prostředí se zatím neprovádějí vůbec. Zájmy zbrojařských firem a armádních kruhů jsou totiž velmi mocné. Těžko říci, co se ještě musí stát, aby se o zákazu takových zbraní alespoň začalo diskutovat.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu