Čtení na tyto dny

Řeky se ptám

kam zmizeli jelci
zpod splavu

Tam zatím dál
stéká čas
Olejové skvrny
se roztékají ve vrásky
a zpod břehů
uniká život

s vodou zbytečně
rozšvihanou vlasci rybářů
stárneš

Je to i moje vina

Kdy jsem naposled
učinil pokání

(Otakar Štěpánek) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Buňka, Koliba


Dušan Šlosar, č. 3/2009, str. 15

Buňka

Název je ve spisovné češtině usazený, významově rozvitý; znamená totiž základní jednotku živého organismu, také šestihranný prostor ve včelím plástu, dále i fotoelektrický článek atd. Přesto někdy před dvěma stoletími bylo to slovo asi novinkou: poprvé je totiž nacházíme v Dobrovského slovníku jako název dutinky ve včelím plástu. Ale protože víme, že Dobrovský nebyl příznivcem umělého tvoření slov, jistě můžeme mít za to, že název buňka převzal hotový z živého úzu. Možná nějak souvisí s nářečním názvem buňa, pojmenováním větší fazole. Jisté však je, že za obrození se slovo stalo součástí dotváření odborné terminologie, významově se rozvinulo a dnes se bez něj neobejdeme. V obrozenském úsilí o dobudování odborné slovní zásoby se dobře uplatnilo, stejně jako řada jiných novot: věda, předmět, vzduch, kyslík atd. Ke konci 19. století, jak svědčí Kottův slovník, už bylo v odborném jazyce významově diferencované; už existovaly i odvozeniny jako buničina apod. Je to příklad rychlého rozvoje slova podníceného společenskou potřebou, hlavně vědeckou.

 

Koliba

je slovo označující pastýřské obydlí v moravských a slovenských horách. Ale je dosti osamocené, s českým kolíbáním nemá nic společného. Zato je příbuzné s řeckým základem καλυβη. Tu překvapivou příbuznost zprostředkovali Valaši, totiž jejich předchůdci, kteří před staletími vyšli z dnešního Rumunska, postupně osidlovali celý karpatský oblouk a začali ho využívat pro chov ovcí. Někdy v šestnáctém století dorazili do východomoravských hor a tady v oblasti Moravské brány se jejich kolonizační proud navždy zastavil. S sebou přinesli také původní pasteveckou terminologii, která pak zčásti zanikla, zčásti se udržela v nářečích (třeba kotár „neschůdný terén“, cap, košut „kozel“, birka „ovce“) a jen ojedinělá slova pronikla do spisovného jazyka (bača, brynza, salaš…). Slovo koliba je běžné ve spisovné slovenštině, kdežto v češtině má povahu regionalismu.

Dušan Šlosar

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu