VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Buňka

Název je ve spisovné češtině usazený, významově rozvitý; znamená totiž základní jednotku živého organismu, také šestihranný prostor ve včelím plástu, dále i fotoelektrický článek atd. Přesto někdy před dvěma stoletími bylo to slovo asi novinkou: poprvé je totiž nacházíme v Dobrovského slovníku jako název dutinky ve včelím plástu. Ale protože víme, že Dobrovský nebyl příznivcem umělého tvoření slov, jistě můžeme mít za to, že název buňka převzal hotový z živého úzu. Možná nějak souvisí s nářečním názvem buňa, pojmenováním větší fazole. Jisté však je, že za obrození se slovo stalo součástí dotváření odborné terminologie, významově se rozvinulo a dnes se bez něj neobejdeme. V obrozenském úsilí o dobudování odborné slovní zásoby se dobře uplatnilo, stejně jako řada jiných novot: věda, předmět, vzduch, kyslík atd. Ke konci 19. století, jak svědčí Kottův slovník, už bylo v odborném jazyce významově diferencované; už existovaly i odvozeniny jako buničina apod. Je to příklad rychlého rozvoje slova podníceného společenskou potřebou, hlavně vědeckou.

Koliba

je slovo označující pastýřské obydlí v moravských a slovenských horách. Ale je dosti osamocené, s českým kolíbáním nemá nic společného. Zato je příbuzné s řeckým základem καλυβη. Tu překvapivou příbuznost zprostředkovali Valaši, totiž jejich předchůdci, kteří před staletími vyšli z dnešního Rumunska, postupně osidlovali celý karpatský oblouk a začali ho využívat pro chov ovcí. Někdy v šestnáctém století dorazili do východomoravských hor a tady v oblasti Moravské brány se jejich kolonizační proud navždy zastavil. S sebou přinesli také původní pasteveckou terminologii, která pak zčásti zanikla, zčásti se udržela v nářečích (třeba kotár „neschůdný terén“, cap, košut „kozel“, birka „ovce“) a jen ojedinělá slova pronikla do spisovného jazyka (bača, brynza, salaš…). Slovo koliba je běžné ve spisovné slovenštině, kdežto v češtině má povahu regionalismu.

Dušan Šlosar