VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Při toulkách Jeseníky a stejně tak sousedními Rychlebskými horami a Zlatohorskou vrchovinou upoutají pozornost početné kamenice a hromadnice, které geomorfologové nazývají agrární valy a agrární haldy. Tyto historické krajinné prvky se zde vyskytují v nebývalé hustotě, vyznačují se velkými rozměry a rozmanitostí tvarů. V tomto ohledu lze v České republice najít jen málo srovnatelných oblastí. Kamenice jsou dlouhé i stovky metrů a mohou být široké až 13 m a vysoké až 4 m. Hromadnice mají zpravidla kruhový či oválný půdorys a ty největší dosahují délky 20 i více metrů, výšky 4 m a objemu mnoho set m³. Některé kamenice a hromadnice mají pečlivě na sucho rovnané boční zídky z ostrohranných kamenů.

Svědkové hospodaření

Stáří agrárních valů a hald nelze přesně určit, vznikaly však bezpochyby již s přeměnou lesní půdy v zemědělskou v průběhu první a druhé kolonizační vlny (2. polovina 13. století, resp. polovina 16. až začátek 17. století), kdy byly v hlubokých jesenických údolích založeny podél vodních toků desítky řadových vsí s pravidelně vyměřenou záhumenicovou plužinou. A právě na hranicích až 2 km dlouhých a rovnoběžných záhumenicových parcel byly z kamení vysbíraného z polí po celé generace vršeny kamenice a hromadnice, místy doprovázející meze. Tam kde bylo kamení hodně, vznikaly hromadnice i uprostřed pozemků.

Po druhé světové válce přestaly být tyto vedlejší produkty tradičního obhospodařování půdy v důsledku odsunu původního německého obyvatelstva a změn v zemědělské výrobě stavěny a doplňovány a tisíce hektarů polí bylo zatravněno nebo zalesněno. Mnoho agrárních valů a hald se tak ocitlo v lesních porostech a dnes svědčí o někdejším rozsahu plužiny. Na mezích, kamenicích a hromadnicích se přestalo pást a stromy na nich již nebyly tak často nebo vůbec prořezávány.

Celkový pokles antropického tlaku na krajinu uvolnil prostor pro primární a sekundární sukcesi, která probíhá různou rychlostí. Jsou-li však agrární valy a haldy tvořeny velkými kameny, mohou zůstat dlouho nekolonizované. Zatímco některé úseky kamenic jsou pokryty mechy či lišejníky, jiné již mají mozaikovitě vyvinuté bylinné a keřové patro doplněné solitérními stromy. V těsném sousedství se často vyskytují druhy nejrůznějších potravních, hydrických a světelných nároků, epility, kapradiny nebo listové sukulenty. Místy se dřevinný doprovod kamenic v posledních desetiletích natolik rozrostl, že dosahuje šířky až 22 m a zabírá stále více přilehlé zemědělské půdy.

Vegetace

Nejrozšířenější z nejméně dvou desítek druhů keřů vyskytujících se na agrárních valech a haldách je střemcha obecná, líska obecná, maliník, růže šípková a různé druhy vrb, celkově dominují endozoochorní druhy. Ze stromů to jsou pionýrské druhy (zejména bříza bělokorá a jeřáb ptačí) a v kamenitém substrátu dobře kořenící suťoví specialisté - javor klen, lípa srdčitá, javor mléč a jasan ztepilý, přičemž zejména první dva druhy vytvářejí bohaté pařezové výmladky. Na okrajích kamenic a hromadnic nacházejí útočiště také plané ovocné stromy (nejčastěji třešeň ptačí), z jehličnanů je hojnější jen smrk ztepilý a modřín opadavý.

Porosty agrárních valů a hald se vyznačují vysokou druhovou, prostorovou a věkovou rozmanitostí, což podmiňuje řada faktorů: rozmanitost půdních a (mikro)klimatických podmínek, různá sukcesní vyspělost, současný i minulý management, využití sousedních pozemků aj. Společenstva kamenic a hromadnic jsou zpravidla podmíněně přirozená až přírodě blízká a představují jakési „ostrovy biodiverzity“ mezi sousedními druhově chudšími ekosystémy (kulturní louky a pastviny, smrkové monokultury).

Prvky krajinného rázu

Agrární valy a haldy jsou v jesenické podhorské krajině natolik hojné a vizuálně výrazné, že spoluurčují krajinný ráz a zvyšují krajinnou heterogenitu. Pro svoje přírodní, estetické a kulturně-historické hodnoty by si agrární valy a haldy se svým vegetačním doprovodem zasloužily ochranu, například jako významný krajinný prvek. Krajinářsky nejcennější oblast - horní povodí Opavice - by bylo vhodné vyhlásit jako přírodní park, který by navazoval na CHKO Jeseníky na jejím východním okraji. Celkový charakter tohoto regionu doplňují stavby lidové architektury (dochované ve větším počtu například v Heřmanovicích, Spáleném a Komoře), relikty po těžbě drahých kovů (staré štoly, pinky) a sakrální památky. Pro vysoký výskyt historických krajinných prvků a struktur lze zdejší kraj označit jako historickou kulturní krajinu.

Jiří Riezner

Mgr. Jiří Riezner, Ph.D., vystudoval kartografii na Přírodovědecké fakultě MU.