Čtení na tyto dny

Na počest ptáků řek a lesa

Ptáci stoupali nad lesem
jak jiskry
Dvojhlasně
O dvou křídlech
Až zdálo se že nevzlétají
ale že země padá

Bylo ticho
jako v přesýpacích hodinách
anebo ve skále
ale tak ostré
jak večerní obloha
kdy padají hvězdy
a na studánkách řek
omdlévá voda

Na počest ptáků
spících řek a hlubokého lesa
zdvihá ticho
studánku
jako první pokus bohů o pohár

(Josef Hrubý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

K historii jednoho vodního díla


Jaroslav Horák, č. 1/1991, str. 33-37

Podnětem k napsání těchto řádků byl rozhovor Nové Mlýny po dvaceti letech uveřejněný v časopise Věda a život v květnovém a červnovém čísle minulého roku. Patřím také mezi pamětníky. Byl jsem přímým účastníkem jednání, která se v šedesátých a ještě v sedmdesátých letech vedla o vodohospodářských úpravách na jižní Moravě. Vodní dílo Nové Mlýny bylo tehdy jablkem sváru. Vedly se o ně živé polemiky mezi ochránci přírody, lesníky, biology i urbanisty na jedné straně a technokraty, ekonomy a politiky na straně druhé. Proč tomu tak bylo?

Neutěšené odtokové poměry na jihomoravských řekách a četné záplavy, které stále častěji přesahovaly do vegetačního období, pochopitelně překážely plánům zemědělské výroby. Původ těchto neutěšených poměrů spadá až do daleké historie přemyslovské kolonizace pramenných oblastí řek, ale sahá i do současnosti. Lze jej však stručně shrnout jako špatné hospodaření v těchto územích. Z historie víme, že dříve než neutěšené odtokové poměry dosáhly katastrofálního stupně, dovedl se zemědělec, rozumný a s krajem srostlý hospodář, se záplavami i se suchými roky vypořádat. Příkladem je lichtenštejnská úprava jihomoravské krajiny, která umožnila - kromě zdravého sídelního prostředí - intenzívní lesní i zemědělskou výrobu. Také obce na dolní Dyji, Jihlavě a Svratce měly svá meliorační družstva, která se starala o dříve vybudované odvodňovací a zavodňovací kanály, stavidla a údržbu ochranných hrází. Na řece Dyji byly bagry, které čistily její koryto od nánosů a udržovaly průtočnost profilu ve stavu schopném provést povodňové vlny. Vytěžený písek stačil krýt místní potřebu. Louky v inundaci skýtaly několik pokosů do roka a byly zásobárnou píce pro celou jižní Moravu a sousední rakouské území; po uzavření hranic (1948) sem jezdili zemědělci pro seno až z Šumavy.

Socializace zemědělství po roce 1948 znamenala obrat, a to k horšímu. Byla rozpuštěna meliorační družstva a zrušeny koncese pro bagrování na Dyji, prováděné soukromníky. Postupné zanášení koryta Dyje dosáhlo takového stupně, že v letním období bylo možno Dyji na mnoha místech přejít vodou dosahující jen po kotníky. I menší, ale déle trvající srážka v dyjském povodí znamenala na jižní Moravě přeliv přes neudržované a místy natržené ochranné hráze nebo podmáčení okolí přes propustné štěrkopískové podloží (dno Dyje a mezihrází bylo již nad úrovní terénu údolní nivy). Část luk byla rozorána, zbytek při častých letních záplavách nepřístupný, nebývalou měrou se rozšířily komáří kalamity … A pojišťovna vyplácela každoročně velké sumy za škody způsobované záplavami. A přece stačilo tak málo, aby se obnovením starého pořádku dosáhlo podstatného zlepšení. Příkladem mohou být tehdejší meliorační opatření státních lesů. Socialistická zemědělská velkovýroba potřebovala však velkorysé řešení.

Předpokladem k řešení této situace, proti níž se dlouhodobě (a možná i záměrně) nepodnikala žádná opatření, bylo usnesení vlády ČSR z roku 1959 ukládající vypracovat projektovou dokumentaci pro úpravu řek Moravy a Dyje v oblasti jižní Moravy. Výchozím podkladem těchto úprav byl Státní vodohospodářský plán z roku 1954, který navazoval na studii bývalého Zemského studijního a plánovacího ústavu v Brně. V obou řešeních najdeme záměr vybudovat přehradu na Dyji pod Pavlovskými kopci. Iniciátorem byl architekt Jindřich Kumpošt.

V roce 1961 byla vypracována Výhledová studie úprav řek Moravy a Dyje, jež byla schválena JmKNV v roce 1962. Klíčovou úlohu měla v této studii nádrž u Nových Mlýnů. Orientační sondování zde bylo zahájeno již v roce 1951. Její původní plánovaná rozloha 5 400 ha měla být zmenšena bočním ohrázováním. Výhledová studie, vypracovaná Ředitelstvím vodohospodářského rozvoje (ŘVR) a Krajským vodohospodářským rozvojovým a investičním střediskem (KVRIS), počítala s vybudováním tří nádrží, které by umožnily závlahy na 33 000 ha zemědělské půdy. K zabránění zátopy „kvalitní“ zemědělské půdy mělo být vybudováno 34 km hrází a podmáčení z nádrže mělo zlikvidovat deset čerpacích stanic. Výhledová studie obsahovala i alternativní řešení pomocí regulace Dyje ohrázováním, které však bylo pro přílišnou nákladnost a také proto, že nezaručovalo zadržení dostatku vody pro plánované závlahy, zamítnuto.

Veřejnost se o Výhledové studii dověděla až na diskusním aktivu, svolaném z iniciativy odborných společností České vědeckotechnické společnosti dne 5. října 1962 do Břeclavi. Tam byly asi 500 účastníkům různých profesí sděleny důvody a základní údaje o Výhledové studii a jejím ekonomickém přínosu. Zabráněním záplav a nahromaděním vody potřebné pro závlahy se měla umožnit intenzifikace a zprůmyslnění zemědělské výroby a zároveň se mělo zlepšit životní prostředí obyvatel. Ekonomický přínos byl názorně doložen údajnými desítkami tun obilí, řepy a brambor, o které se díky závlahám zvýší hektarové výnosy. Mimo to se měla rozšířením ploch orné půdy, která byla až dosud zaplavována, zvýšit produkce masa a vajec. Budou vytvořeny i podmínky pro rekreaci přibližně 150 000 návštěvníků.

Zatímco technokraticky zaměření účastníci - přes některé připomínky - uznali nutnost těchto úprav, druhá část diskutujících, především přírodovědecky zaměření odborníci, vytýkala chyby a nedostatky této studie, protestovala a vznesla proti tomuto řešení podstatné námitky. Byla zdůrazněna nutnost vypracovat plán úpravy a rekonstrukce krajiny (krajinný plán), na jehož podkladě by byly uvedeny v soulad záměry techniky s ekologickými potřebami a zájmy přírodovědeckými a ochranářskými. Autorům Výhledové studie byla vytýkána nedostatečná připravenost z hlediska ekologických podmínek a přírodovědeckých podkladů a také nedostatečné znalosti hydrogeologie území, které má být zatopeno. Pro Výhledovou studii byly totiž připraveny jen dvě geologické sondy po stranách hlavní hráze u Nových Mlýnů. Podceněn byl nejen potenciální produkční a funkční význam lesa, ale i zanášení budoucí přehrady splaveninami, zarůstání rákosinami a nevratné zničení jedinečných biotopů nadregionálního významu. Diskutující dále zpochybnili reálnost uvažovaných a předpokládaných ekonomických přínosů. Za absurdní byl označen požadavek lámat kámen nutný k obložení hrází v kamenolomech na Pavlovských kopcích. Dále se požadovalo, aby tak závažný zásah do jihomoravské krajiny byl znovu důkladně promyšlen a prošel v konečné fázi projektové dokumentace řádným oponentským řízením v ČSAV, a to za účasti specialistů z vysokých škol.

Jednání bylo bouřlivé, ale věcné. Břeclavský okresní tajemník KSČ Kopecký však tento diskusní aktiv nazval shromážděním sabotérů a nepřátel socialismu a prohlásil, že by všichni oponenti Výhledové studie měli být pozavíráni. Prof. Cablík shrnul průběh diskuse do sedmi bodů:

  1. Problematika vodohospodářských úprav byla po prvé diskutována na tak širokém fóru.
  2. Stanoviska diskutujících byla otevřeně protichůdná.
  3. Situace vyžaduje bezodkladné řešení.
  4. Složitost problému vyžaduje komplexní přístup.
  5. Je nutná vědecká oponentura.
  6. Autoři studie žádají spolupráci na zpracování projektové dokumentace do roku 1963.
  7. Do plánu je nutno zahrnout rekonstrukci zavodňovacích a odvodňovacích příkopů v lesích.

Diskusní aktiv v Břeclavi značně rozvířil hladinu veřejného mínění. Po schválení Výhledové studie byl celý komplex vodohospodářských úprav rozdělen na čtyři samostatné investice, z nichž investiční záměr na vodní nádrž u Nových Mlýnů byl ministerstvem zemědělství a ministerstvem lesního a vodního hospodářství schválen v roce 1965. Během zpracovávání souhrnného projektového řešení bylo v roce 1969 rozhodnuto investiční záměr dále rozdělit, a to na dvě stavby. První měla zahrnout stavbu horní a střední nádrže s úpravou vyústění tratě Dyje, Jihlavy a Svratky, druhá stavbu třetí, spodní nádrže. Postupná výstavba měla umožnit posouzení účinků první stavby a vyjasnit další postup při realizaci závlah. V té době bylo také rozhodnuto upravit Dyji v úseku Nové Mlýny - Břeclav ještě před vybudováním třetí (dolní) nádrže. Souhrnné projektové řešení tohoto úseku Dyje bylo schváleno v roce 1967 a stavba byla připravena k zahájení v roce 1968. Investiční záměr první stavby byl však schválen až v roce 1972 a stavba byla připravena k realizaci teprve v roce 1974!

Výhledová studie ukázala, že území vyžaduje pokud možno urychlenou nápravu nepříznivého stavu. To však neznamená, že bylo nutno jednat pod tlakem okolností a věc řešit ukvapeně. Ukázalo se tu, jak vratké jsou argumenty zdůvodňující Výhledovou studii a jak přehnaná jsou čísla dokládající její ekonomickou výhodnost.

Z podnětu státní ochrany přírody, dále Svazu architektů, České vědeckotechnické společnosti, Geografického ústavu ČSAV i brněnské redakce Čs. rozhlasu a Čs. svazu novinářů byla uspořádána řada akcí, aktivů, dialogů a seminářů k objasnění úprav odtokových poměrů; mluvilo se mj. o rozvoji zemědělství a potřebě závlah, o likvidaci komářích kalamit, o významu lesa a luk, o ochraně přírody i o technické zvládnutelnosti daného problému. Zpracovatelům studie a souhrnné projektové dokumentace se nakonec po delším úsilí přece jen podařilo smluvně zajistit vypracování Studie tvorby a ochrany krajiny vědeckými pracovníky ČSAV a vysokých škol. Kvalita jednotlivých studií závisela na odvaze autora, na tom, do jaké míry byl ochoten podřídit vědeckou objektivitu „přáním strany a vlády“. Určitou závadou bylo, že akce neměla koordinátora. Studie tvorby a ochrany krajiny byla projednána a schválena oponentským řízením JmKNV v Brně 11. 4. 1968. V té době také pracovníci brněnských pracovišť ČSAV napsali otevřený dopis tehdejšímu předsedovi České národní rady Josefu Smrkovskému a dalším osobnostem a institucím. Byl v něm vyjádřen nesouhlas brněnské, především biologicky zaměřené vědecké veřejnosti s výstavbou vodního díla Nové Mlýny.

Dopis byl projednán na poradě JmKNV 18. 10. 1968. Soudruh ing. Jedlička, tehdejší vedoucí pracovník ŘVR, se jím cítil uražen. Prohlásil, že Studie vodohospodářských úprav byla vypracována jako socialistický závazek patnácti lidmi, a to v mimopracovní době.

Prof. Povolný tehdy charakterizoval Hydroprojekt, ústav zpracovávající souhrnnou projektovou dokumentaci úprav, jako mamutí podnik, vhodný snad k zavodnění Egypta, ne však k melioraci tak malého území, jakým je jižní Morava.

Na autory výstavy Krajina budoucnosti byla podána Svazu architektů stížnost dotčených vodohospodářských institucí (Hydroprojekt, ŘVR, KVRIS). Autoři výstavy byli ve stížnosti nazváni „příživníky národa“, urážejícími city a pracovní úsilí projektantů Hydroprojektu. Ve stížnosti se také praví, že výstavba vodního díla Nové Mlýny byla doporučena sovětským vodohospodářským výzkumným ústavem. Předseda Svazu architektů, národní umělec prof. B. Fuchs, stížnost odmítl s tím, že Svaz architektů má plné právo pranýřovat špatné zásahy do krajiny a ovšem i chválit a vyzvednout projekty dobré. K tomu právě slouží výstavní plocha Kabinetu Svazu architektů v brněnském Domě pánů z Kunštátu.

Z diskuse na Výstavišti (9. 4. 1969) vyplynulo upozornění na nereálnou rozlohu plánovaných závlah. Na území jižní Moravy a Záhoří jsou závlahy nutné jen ve třetině celkového počtu roků a intenzívní hospodářská jednotka potřebuje zavlažovat jen třetinu své výměry zemědělské půdy.

Náhrada za zábor 1200 ha lesa byla stanovena pouze ve výši 60 miliónů Kčs, a to podle současné produkce dlouhodobě neudržovaných lesů. Přitom náhrada hodnoty dobře udržovaného lesa, adekvátního daným přírodním podmínkám, měla být cca 505 miliónů Kčs, a to jen za hodnotu dřevní hmoty, tj. bez ocenění společenského a kulturního významu lesa.

Pokud jde o kvalitu vody v nádrži, podílela se podle dr. Kočkové (Výstaviště 9. 4. 69) na znečištění vody v nádrži z poloviny rakouská strana průmyslovými závody v Pernhofenu a v Laa a. d. Thaya a z druhé poloviny naše strana, zejména cukrovary a svody z bytové výstavby v Hrušovanech nad Jevišovkou, Hrušovanech u Brna, Slavkově, Sokolnicích, Židlochovicích, Pohořelicích a v obcích na Dyji. Tyto cukrovary a obce jsou vesměs bez čistíren odpadních vod. ONV Břeclav přislíbil vybudovat ve všech obcích čistírny ještě před uvedením vodního díla Nové Mlýny do provozu. Zatímco později, po mezistátním jednání, rakouská strana vskutku zařídila čištění odpadních vod, sliby ONV Břeclav zůstaly dodnes nesplněny. Kvalita vody souvisí také s odstraněním orniční vrstvy. Ornice však byla odstraněna jen asi z deseti procent plochy dna v nádržích.

K likvidaci komářích kalamit požadoval dr. Minář hloubku vody u břehů 1,5-2 m. Kompromisem byla dohodnuta a přislíbena hloubka 1 m, ani to však nebylo téměř nikde dodrženo. V anaerobním prostředí organického bahna a mělké pobřežní zóny vzniká mrtvolný jed - botulin, a botulismus je příčinou masového úhynu vodního ptactva. Jsou to také ideální komáří líhně. Vyhníváním organické hmoty ponechané v nádržích a do nádrží přiváděné se spotřebovává většina kyslíku. Úhyn ryb, opakující se několik let po sobě, byl jen prvním varováním. Přitom rybné hospodářství předpokládalo roční výlovy 150 t ryb a spolu se sportovním rybářstvím celkem 250 t.

Kvalita vody v první a druhé nádrži, které obě mají rybniční charakter, se pohybuje v průměru na 3. až 4. stupni znečištění. Pro závlahy je voda vhodná jen při dodržení omezení daných hygienickými normami. Předpokládaná čistota vody po vyhnití organických zbytků ve spodní nádrži má dosahovat stupně 1b až 2.

V souvislosti s diskusemi o akcích týkajících se vodního díla Nové Mlýny je nutno připomenout vstřícný projekt alternativního řešení, předložený autorským týmem ing. Šula-Chmel-Nademlejnský, z dubna 1968. Podle něho se mělo vodní dílo budovat metodou plážování, tj. pomocí plovoucích bagrů. Cena jednoho plovoucího bagru byla 12-16 miliónů Kčs. Tyto bagry se vyrábějí u nás. Vodní nádrž provedená tímto způsobem by nezabrala tak velkou plochu, nebyla by nasedlána nad úrovní údolní nivy a nedocházelo by k podmáčení v záhrazí. Hloubí se až na nepropustné neogenní podloží. Zároveň by se ušetřila těžba a doprava materiálu k sypání hrází a nebylo by zapotřebí kamenných záhozů. Rozloha by byla malá, a to při stejné velikosti retence vody potřebné k závlahám a s dostatečným prostorem k zachycení záplavových vln. Hlavní projektant existujícího návrhu ing. VIček k tomu sdělil, že vstřícný projekt byl prověřen třemi projekčními organizacemi a ve všech případech s negativním výsledkem. Podle autorů alternativního návrhu jsou však s tímto způsobem výstavby v zahraničí dobré zkušenosti. Projekt byl později předložen jako zlepšovací návrh v komisi pro životní prostředí při krajském výboru ROH (ing. Koplík) a v komitétu pro životní prostředí ČVTS. Projednání bylo velmi krátké. Po dotazu u předsedy Vodohospodářské společnosti ČVTS, kterým tehdy nebyl nikdo jiný než nám již známý spoluautor Výhledové studie ing. Jedlička, byl projekt („plážování“) opět zamítnut, aniž byl blíže prošetřen. Na závěr této malé retrospektivy o plánování a realizaci vodního díla Nové Mlýny bych rád uvedl některé výroky, které jsem nalezl ve svých poznámkách a které se nenalézají v archívech. Dáte mi jistě za pravdu, že je to škoda, vždyť vlastně dokumentují zázemí problémů i povahy lidí, kteří na něm pracovali, nebo o něm mluvili.

Ve Znojmě řekl předseda JZD Strachotín: „Velkou vodu v Dyji jsme si hlídali, sami jsme Dyji bagrovali a měli jsme meliorační družstvo. Pak jste nám zakázali bagrovat a zrušili jste naše meliorační družstvo. Teď nám kolem Strachotína uděláte hráz a chcete nás vytopit jako králíky…“ Na téže schůzi nazval tehdejší krajský biolog a obhájce Výhledové studie doc. Vaníček, později profesor a laureát Goethovy evropské ceny za ochranu přírody, biology (po diskusních příspěvcích doc. Šmardy, dr. Rychnovské a dalších) „sběrateli folklóru“, kteří nepřejí tvorbě nové socialistické krajiny.

Zajímavé byly také debaty odborníků různých profesí, organizované a vysílané redaktorkou Věrou Kocourkovou v krajském rozhlasu. Jednoho z pořadů jsem se zúčastnil spolu s doc. Šmardou (Geografický ústav ČSAV), dr. Čermákem (Hydrometeorologický ústav), ředitelem Klanicou (předsedou MNV v Dolních Věstonicích) a zemědělským redaktorem rozhlasu, jehož jméno si již nepamatuji.

Ke škodám vzniklým zemědělství ze záplav (ročně vyplácela pojišťovna 10-60 miliónů Kčs náhrad) sdělil ředitel Klanica, jehož manželka obsluhovala vodočetnou stanici na Dyji, že když nastalo nebezpečí přelivu hrází na Dyji a prostřednictvím paní Klanicové byl úředně vyhlášen stav ohrožení, vyjeli vždy zemědělci na ohrožené louky a urychleně je kosili. Za nepokosenou louku nebylo pojistné vyplaceno. Náhrady neúměrně stouply také tím, že zemědělci louky a inundaci zorali a přeměnili je na ornou půdu. Při této příležitosti sdělil zemědělský redaktor, že Čs. loděnice v Komárně vyrábějí malé sací bagry v ceně asi 1,5 miliónu Kčs, které lze převážet z místa na místo nákladním autem. Doporučil, aby pojišťovna poskytla ohrožovaným JZD úvěr na nákup těchto bagrů. Bylo by tak možno bagrováním udržovat průtočnost koryta Dyje, tj. zabránit větším rozlivům a nahradit práci dřívějších dyjských podnikatelů, kteří se (než jim to bylo zakázáno) zabývali bagrováním a prodejem říčního písku z Dyje.

Při této příležitosti bylo také poukázáno na nedostatečnou a dlouhodobou neujasněnost koncepce při prosazování nádrže Nové Mlýny bez variantních řešení. To pak vedlo k zákazu hospodaření v lesích a rozvrácení meliorační a cestní sítě v lesích.

Potud pár poznámek ze zákulisí. Dnes je vodní dílo Nové Mlýny hotovo. Ze státního rozpočtu bylo na něj odčerpáno asi 1,5 miliardy Kčs. Podle výsledků dílčí závěrečné zprávy Geografického ústavu ČSAV, uzavírající jednu etapu výzkumného úkolu, je situace následující: „Naplnily se prognózy přírodovědeckých odborníků přibližně na 95 %, zatímco prognózy technokratické a ekonomické se naplňují jen asi z 5 %…“ Přitom došlo ve sledovaném období během jediného dne, kdy rychlost větru přesahovala v nárazech 20 m/s, k sedmdesátimiliónové škodě abrazí břehů a hlavní hráze u Strachotína, která byla poškozena takovou měrou, že kdyby vítr vál podle dodatečného výpočtu rychlosti abraze stejnou silou ještě tři hodiny, došlo by k protržení hráze s nedozírnými následky. Obě nádrže byly tehdy naplněny po horní mez. I tak nebylo možno vzniklé škody dlouhou dobu opravit. Prognóza tohoto nebezpečí vyplývala z expertizy Geografického ústavu, vypracované ještě před schválením projektové dokumentace. Další skutečnosti plynoucí z uvedené výzkumné zprávy je zjištění, že předpokládané zvýšení zemědělských výnosů na zavlažovaných pozemcích se naplnilo jen asi z jedné čtvrtiny, a to ještě nebylo prokázáno, zda zvýšení nebylo dosaženo intenzívnějším hnojením.


Převzato ze zaniklé Vědy a život, kde vyšla 1. část článku.

 

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu