Čtení na tyto dny

Přítel

Ať bydlí tam
kde je dřív jaro
později podzim
nejlépe u řeky
kolem níž
by se dalo jít lesem
kde by se naše myšlenky
uklidněné
rozestoupily jako stromy -
aby se tolik netrápil
až vtrhnem do jeho pokoje
v kterém na nás slovy myslívá
zrovna když ubližujeme ženě
nebo se ztrácíme v strachu
že máme ze srdce
jen cestu
zkoušíme-li to sami
na svou pěst
se svým jsem

(Zdeněk Volf) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Jinou ústavu


Hana Librová, č. 2/1991, str. 2

Mezi ekologicky orientovanými psychology, sociology a politology dnes převažuje názor, že rozhodující změnu v chování lidí vůči přírodě lze čekat „zdola“, cestou lidských a občanských iniciativ. Ekologická výchova občanů je tedy podle nich věc prvořadého významu. I u nás se dnes o ekologické výchově hodně mluví. Lidé však začínají být podráždění, v lepším případě hluší, zjistí-li, že zatímco jsou ekologicky vychováváni, skutečný vývoj jde docela jinam. Je naléhavě zapotřebí kroků, které by odstranily tuto schizofrenii. Jednotlivci musí být dána příležitost uplatnit svou dobrou „ekologickou“ vůli a ekologické vychování.

Jinými slovy, jde tu o rozpor mezi individuální a sociální rovinou ekologické etiky. Nejlepší předsevzetí „ekologicky vychovávaného“ člověka jsou u nás mařena nezájmem a špatným fungováním veřejných a politických institucí. Všichni známe takový obraz: ekologicky vychovaný občan stojí bezmocně s taškami plnými skla před nevyprázdněnými kontejnery, jindy s vozíkem plným starého papíru před uzavřenou sběrnou. Uvědomělý občan ochotný jet do práce tramvají se musí vecpat do zástupu nevrlých nešťastníků. Znalec ekologických koloběhů pobíhá zoufale po bytě se zbytky nátěrových hmot (záchod?, popelnice?, vlastní zahrada?) - kategorie a sběr „zvláštního (chemického) odpadu“ u nás prostě neexistuje. Občan zasazující se (stačí: zajímající se) o vypuštění třetí Novomlýnské nádrže žasne, že jeho vláda přehodila řešení raději okresním úřadům.

Nejen „na každém z nás“, ale i na těch, které si volíme a které pověřujeme mocí, „závisejí osudy životního prostředí“. V reálné rovině je trpělivá a pokorná snaha jedinců postavená tváří v tvář ekologické ignoranci politiků vlastně pošetilostí. (Jistě, existuje i ideální rozměr ekologického chování jedince. Ten se však týká spíše jeho soukromí, jeho světonázoru a jeho svědomí.)

Už samotné projednání návrhu „Jiné ústavy“ parlamentem by bylo významným signálem pro poslance, naši vládu a další politiky. Apriorní poraženectví „stejně to neprojde“ by tu dvojnásob nebylo na místě. Pravděpodobnou diskusí, spory, výměnou stanovisek bude vysloveno a pojmenováno něco podstatného. Přinejmenším vyjde najevo, že parlament a vláda ve svém uvažování na něco zapomínají. Že většina politiků až doposud ignorovala dimenzi života naší společnosti, která je tak významná, že si - aspoň podle některých poslanců - zaslouží včlenění do základního zákona státu. Mnozí z našich politických aktérů poprvé stanou před názorem, že mírou všech věcí a jedinou hodnotou tohoto světa není člověk.

Schválená „Jiná ústava“ by samozřejmě byla významným právním dokumentem, z jehož ducha by v budoucnu vycházely principy i konkrétní obsah všech zákonů dílčích, tj. právních norem, které budou prakticky ovlivňovat lidské jednání. Takovou ústavou bychom skokem srovnali krok s progresívními myšlenkovými proudy a konkrétními snahami Evropy a Světa vůbec.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu