VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

5 z 9 školních potřeb s ftaláty

Výběr vhodných školních pomůcek nemusí být tak snadný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Prodejci nabízejí mnoho výrobků, které sice splňují předepsané evropské normy, obsahují ale PVC a další nebezpečné látky, které mohou poškozovat zdraví školáků. Problém spočívá v tom, že zatímco u hraček je legislativa poměrně přísná, školní pomůcky, které děti využívají stejně často, ne-li častěji, v zákonech tak důsledně chráněny nejsou.

Podle průzkumu ekologického sdružení Arnika, které dlouhodobě sleduje toxické látky, pět z devíti náhodně vybraných školních potřeb obsahovalo nebezpečné ftaláty. Ftaláty jsou organické látky, soli kyseliny ftalové. Ve výrobcích se mohou vyskytovat buď v pevné chemické vazbě (např. PET), kdy jsou napevno uchyceny v materiálu a jsou relativně bezpečné, nebo ve volné chemické vazbě. Takto se využívají například v kombinaci s PVC jako změkčovadlo. Z něj se mohou uvolňovat a dostat se do lidského těla. Ačkoliv může jít pouze o nepatrnou koncentraci (několik ng/l), riziko spočívá v tom, že se jich tělo neumí zbavit a ftaláty se ukládají a hromadí v tukových tkáních. Následně mohou mít hormonální i karcinogenní účinky. Výrobky z PVC lze rozpoznat pomocí označení trojúhelníkem z šipek, uvnitř kterého je buď nápis PVC nebo 3.

Databáze nebezpečných výrobků

Nejlepším řešením je zcela se těmto výrobkům vyhnout, alternativy jsou přitom jednoduše dostupné. Existuje již několik databází, které evidují seznam nebezpečných výrobků. V České republice jeden takový Ekologická poradna na základě vlastních průzkumů zveřejnila Arnika, pod EU běží celoevropská databáze RAPEX, k níž lze český vyhledávací formulář najít i na stránkách Sdružení obrany spotřebitelů.

Nicméně tyto seznamy nejsou schopné zahrnout všechny závadné výrobky na trhu. Problém může také nastat při hledání složení výrobku. Na některých totiž označení chybí. V tom případě je lepší poohlédnout se raději po jiném, důvěryhodnějším.

Pravidla pro nakupování

Při výběru školních pomůcek je vhodné postupovat podle několika obecných pravidel:

1. Kupujeme pouze věci, které skutečně potřebujeme. Můžeme využít např. nepoužívané školní potřeby po starších sourozencích.
2. Dáváme přednost výrobkům z přírodních materiálů. Dřevěné kupujeme nelakované. Je-li to možné, volíme ty, které jsou certifikované FSC. Zcela se vyhneme výrobkům parfémovaným a obsahujícím PVC.
3. Upřednostňujeme recyklované výrobky. Šetříme přírodní zdroje.
4. Volíme raději výrobky snadno recyklovatelné a z obnovitelných surovin. Případně preferujeme ty, které jsou lehce rozložitelné a nezatěžují tolik životní prostředí.
5. Dáváme přednost výrobkům, které je možné používat opakovaně, tedy např. plnicím perům, propiskám s vyměnitelnou náplní, verzatilkám, mikrotužkám apod.
6. Vybíráme fixy, barvy a lepidla založené na vodní bázi (water-based). Vyvarujeme se výrobků obsahujících zdraví nebezpečná organická rozpouštědla.
7. Kupujeme zboží známého původu. Preferujeme české výrobce.

„Oxo“ materiály

Kromě běžných obalů je na trhu možné narazit na obaly z materiálů oxobiologicky rozložitelných. Jedná se o výrobky z polyetylenu (PE) doplněného o aditivum d2w. Mají vlastnosti jako běžný plast, ale během několika měsíců se rozloží na oxid uhličitý, vodu a humus. Kromě klasického označení šipkovým trojúhelníkem s číslem 4 či zkratkou LPDE jsou označeny i slovně s informací o čase, kdy má začít degradace materiálu. V porovnání s běžnými plasty, u nichž se doba rozkladu pohybuje v řádu desítek a více let, to vypadá jako příjemný krok vpřed. Nicméně stále se jedná o výrobek z ropy, a protože polyetylen lze poměrně snadno recyklovat, je „oxorozložitelnost“ zbytečným bonusem. Aditiva naopak kvalitu recyklovaného materiálu zhoršují. Využívání „oxo“ materiálů je proto dnes doporučováno pouze v zemích bez rozvinutého systému sběru a recyklace odpadu.

Každopádně je zajímavé sledovat, že i v oblasti kancelářských a školních potřeb se výrobci specializovali i na skupinu environmentálně uvědomělých spotřebitelů a na trhu se začaly objevovat výrobky s označením eko. Až se tedy vydáte na nákup školních, případně kancelářských potřeb, myslete nejen na peněženku, ale i na zdraví vašich dětí a přírody.

Odkazy na databáze nebezpečných výrobků na www.casopis.veronica.cz

Mgr. Jan Kyselý (1986) - absolvent environmentálních studií Fakulty sociálních studií MU, poradce Ekologického institutu Veronica (EIV), 023(zavináč)email.cz