Čtení na tyto dny

Kde strom má srdce

Kde strom má srdce
ptáci vědí

Nad tryskající piliny
zvedli křídla

Slyšeli jste slavíky tlouct?

Pila ječí
Láme se
stín světla jadrného dření
Větev o větev

Zaslechli jste někdy
tlouct slavíky?

Srdce chycené
v obráceném hnízdě?

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

České facky biodiverzitě


Miroslav Patrik, č. 6/2010, str. 8-9

Valné shromáždění OSN vyhlásilo rok 2010 Mezinárodním rokem biodiverzity. Smyslem akce je „zvýšit informovanost a veřejné povědomí o významu biologické rozmanitosti pro kvalitu a udržitelnost života na Zemi a vyzvat jednotlivce, organizace a další partnery k aktivitám, které pomohou zastavit úbytek biologické rozmanitosti po roce 2010“. Přestože jako předseda Dětí Země, ekologický poradce a dopravní kampaňář dennodenně pročítám nejrůznější ekoinformace, bohužel jsem si nevšiml, že by se v této oblasti nějaká větší účinná osvěta prováděla. A pokud ano, pak se poněkud míjí s realitou. Mnohé stavby jsou totiž povolovány bez ohledu na bohatou faunu a flóru, neboť rozhodují zcela jiná hlediska než zachování biodiverzity.

Nejvíce živočišných a rostlinných druhů prý vymírá ve třetím světě. Avšak ani ten první na tom není moc slavně. A pokud má tedy „jednotka“ „trojku“ poučovat, tak by měla sama nejprve předvést, jak jí biodiverzita leží na srdci. Zvlášť když je tak bohatá. Z lednové tiskové zprávy MŽP se např. dozvídám: „Mezi nejvážnější problémy české přírody patří urbanizace, fragmentace a unifikace. Přibývá zastavěného území, výstavbou silnic se krajina drobí na menší plochy, v důsledku čehož se zmenšuje prostor pro život a migraci živočichů a rostlin…“ A to ještě není všechno! Prý už u nás vyhynulo 19 druhů motýlů a více než polovina zbytku (88 druhů) je ohrožená. Dále hrozí vyhubení více než 50 % druhů obojživelníků a plazů. U některých druhů ptáků je dokonce úbytek tak obrovský, že třeba počet koroptve polní se snížil až o 82 %.

Samozřejmě chápu, že jinde možná nejsou tak přísné zákony na ochranu přírody a krajiny a lidé tak vzdělaní. Za takové situace se jistě jen stěží myslí na zachování rozmanitosti rostlin, zvláště tropických stromů, či živočichů, které zrovna nějak nepotřebujeme k jídlu, k práci apod. U nás ale přece potřebné zákony, chytré občanstvo, pronikavě vizionářské ekonomy a politology a respektované biology a ekology máme. Podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je u nás zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje stovek zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin. Na povolení výjimky není žádný právní nárok, prostě buď žadatel výjimku dostane, nebo ne. Každý by se tedy mohl domnívat, že odborně zdatní a neúplatní ekoúředníci vždy pečlivě zvažují, zda výjimečně nějaké škodlivé zásahy do biotopů a vysoce ceněných organismů povolí, anebo nepovolí. Ale není tomu tak.

Nějaký konkrétní příklad? Šéf odboru životního prostředí Krajského úřadu Pardubického kraje Josef Hejduk v rámci roku biodiverzity udělal radost Ředitelství vodních cest ČR a po deseti letech utrácení veřejných peněz v řádu desítek milionů za „ekologické průzkumy a posudky“ takovou výjimku pro stavbu plavebního kanálu u Přelouče v červenci konečně udělil. Díky ní je možné zlikvidovat biotopy čtyřiceti kriticky a silně ohrožených druhů živočichů a rostlin, které žijí na posledním zbytku lužního lesa slepého ramene řeky Labe.

A co Slavíkovy ostrovy, přes které si státní betonáři za státní miliardy naplánovali splavnit Labe? Jedinými viditelnými bojovníky za biodiverzitu u Přelouče jsou dobrovolní ekoaktivisté ze sdružení Svoboda zvířat Hradec Králové a Děti Země. Mají to však hodně těžké, když proti nim stojí stát a jím placení přírodovědci z České zemědělské univerzity a velká očekávání betonové lobby.

Dalším krokem k oslabení biodiverzity se může stát výstavba jezu v Děčíně na Labi. Předložená dokumentace EIA na svých 1 300 stranách dokládá, že tato stavba přírodě ani chráněným organismům neškodí. Boj za záchranu biodiverzity tedy pokračuje, nejen ve „trojce“, ale především musí být důslednější v „jednotce“. Nebo naši biodiverzitu v příznivém stavu udrží už jen nedostatek peněz?

Miroslav Patrik
Děti Země

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu