Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Biodiverzanti a krása v různosti


Aleš Máchal, č. 6/2010, str. 11

Diverzita není diverze

Vyřkneme-li slovo diverzita, byť obalené zjemňující předponou bio-, u některých lidí střední a starší generace vyvoláme jistou nelibost. Snad je to tím, že jim ten výraz připomíná neblaze proslulou diverzi, diverzanty či diverzní činnost, tedy cosi nekalého, rozvratného a vůbec socialisticky zamlženého. Je totiž spojený s předchozím režimem, ve kterém - zavřeni do hlediště ubíhajícího času bez výhledu na pódium - jsme mnozí ani nedoufali, že by se železná opona tohoto bezvýchodného divadla měla kdy zvednout a aspoň poodhalit do tehdy nespatřené jeviště svobodného světa. Je velkým štěstím, že jsme se dočkali úplně jiných časů a nevídaných představení. Také proto dnes už většina studentů ví, že zastánci a ochránci biodiverzity nejsou žádní biodiverzanti. Ostatně, adjektiva obou zmiňovaných pojmů se přece liší - „diverzitní“ a „diverzní“ jsou slova možná trochu podobná na poslech, ne však svým obsahem. Jak ale vysvětlit smysl ochrany biodiverzity těm, kteří se, bez ohledu na svůj věk, při vyslovení tohoto pojmu otřepou odporem, anebo je jim celá biodiverzita ukradená?

Různost a rozrůzňování

Karel Čapek by nepochybně přišel na spoustu dalších českých pojmenování diverzity, my se pro tuto chvíli spokojíme s řadou vyjádření, která se pokoušejí být výstižná: rozmanitost, různost, pestrost, proměnlivost, různorodost, rozdílnost či rozložení. Biodiverzita (neboli biologická diverzita) znamená pestrost druhů živých organismů, které jsou zastoupeny v určitém společenstvu. Ale nejen to: biodiverzitu chápeme také jako různorodost biotopů (neboli místních prostředí), která dlouhodobě uspokojují všechny životní nároky svých rostlinných i živočišných obyvatel. O biodiverzitě taktéž mnohdy mluvíme v souvislosti s variabilitou, kterou lze popsat jako proměnlivost odchylek určitých znaků mezi jedinci v populaci stejného druhu. Zní to sice hodně teoreticky, ale řečeno příkladem to znamená, že např. z osmi set jedliček každoročně připravovaných v Brně k prodeji zájemcům o živý vánoční stromeček nikdy nejsou ani dvě úplně stejné. Podobně jako koťata z jednoho vrhu bývají každé jiné, což platí u štěňat i všech dalších mláďat, i když to třeba už není na první pohled tolik patrné. Každé mládě (ať je živočichem nebo rostlinou) však nejen trochu jinak vypadá, ale má také drobet odlišné předpoklady k přežití - jsou mezi nimi silnější i slabší, rychlejší i pomalejší, odolnější i choulostivější, zkrátka šance jejich populace (což je soubor jedinců téhož druhu vyskytující se v určitém prostoru a v konkrétním čase) na úspěšné přežití i v nenadále změněných podmínkách se takto zvyšuje.

A ještě tu máme jeden podobně znějící moderní pojem: diverzifikace. Ekonomové neziskovek znají tento pojem spíš v souvislosti s potřebou zmnožování finančních zdrojů umožňujících činnost jejich organizace. Biologicky či ekologicky vzato je pro (bio)diverzifikaci asi nejpřesnějším českým ekvivalentem rozrůzňování, tedy např. obohacování krajiny o další rozlišitelné biotopy (může to být „vnášení přírody do krajiny“, tj. třeba obohacování nedozírných lánů o remízky, rybníčky, průlehy, meze, o potoky osvobozené od krunýřů zatrubnění, o nová stromořadí, což prováděno podle smysluplného projektu může být příspěvkem k praktické realizaci známých „ÚSESů“, tedy územních systémů ekologické stability). Jiným výstižným příkladem obohacování biodiverzity je ponechávání většího objemu mrtvého dřeva v lesním podrostu, čímž se znásobují, ba umocňují příležitosti k usídlení a životu mnoha druhům rostlin, hub, živočichů a také obrovskému množství neviditelných mikroživáčků, kteří způsobem své existence umožňují zázrak koloběhu látek v ekosystému lesa.

Krása pohledět

Vraťme se však k tématu. Jak popsat lidskou řečí obsah pojmu biodiverzita? Třeba jako rozmanitost živých společenstev - co do genetické i druhové pestrosti rostlin, živočichů, hub i mikroorganismů zastoupených třeba v celé Africe, anebo jen v remízku s bažinou, kterou se nepodařilo zničit ani jednotným zemědělcům. Nebo popišme biodiverzitu jako pestrost biotopů či ekosystémů zastoupených v oblíbené krajině, kde se střídají louky, pastviny a pole s rybníky a lesy mezi rozptýlenými lidskými sídly se sady a zahradami. A odtud už je jen krůček ke zcela nevědeckému, avšak podle mého soudu veledůležitému popsání biodiverzity jako „krásy pohledět“.

Zkusme si to představit na příkladu krajiny, kterou dobře známe: je-li krajina na pohled krásná, malebná a pestrá, pak s vysokou pravděpodobností můžeme předpokládat, že druhová biodiverzita je zde hojná a její ekologická stabilita (tj. schopnost odolávat rušivým vlivům a obnovovat své podstatné znaky pomocí samoregulačních mechanismů) je vysoká. A naopak, krajina od pohledu bezútěšná, jednotvárná, vykazující malou biodiverzitu na tom zřejmě nebude s ekologickou rovnováhou dobře. Ale není to zase tak jednoduché: „Ekologická stabilita může být dosahována jak při velké druhové diverzitě se specializovanými vyhraněnými nároky členů biocenózy, tak při malé druhové diverzitě druhů, jejichž nároky jsou široké a málo vyhraněné,“ napsal v roce 2000 lesník, ekolog a ochranář a báječný člověk Igor Míchal v dodnes vysoce ceněné publikaci Ekologická stabilita, záslužně vydané brněnskou Veronikou.

Od Ria po Prahu

Všem pochybovačům a zpochybňovačům je potřeba při každé vhodné příležitosti trpělivě vysvětlovat také skutečnost, že ochrana biodiverzity není výmysl zelených aktivistů ani pošetilých badatelů, ale že veškeré snahy o uchování biologické rozmanitosti na Zemi vycházejí z celosvětově platné Úmluvy o biodiverzitě, která byla přijata jako součást závěrů tzv. Summitu Země v Rio de Janeiru roku 1992. K jejím cílům patří nejen ochrana biologické rozmanitosti živých organismů a ekosystémů, ale i udržitelné využívání složek biodiverzity a spravedlivé rozdělování přínosů plynoucích z využívání zdrojů z genetické pokladnice živé přírody. Vláda České republiky schválila Strategii ochrany biologické rozmanitosti ČR svým usnesením v květnu 2005. Jejímu zdárnému naplňování bychom měli pomáhat všichni, ať jsme smýšlení liberálního, konzervativního nebo jen obyčejně člověčího.


Ing. Aleš Máchal (1952) - pedagog brněnské Lipky - školského zařízení pro environmentální vzdělávání, věnuje se především ekopedagogické přípravě studentů učitelských oborů a environmentálnímu vzdělávání učitelů, ales.machal(zavináč)lipka.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu