Čtení na tyto dny

Kde strom má srdce

Kde strom má srdce
ptáci vědí

Nad tryskající piliny
zvedli křídla

Slyšeli jste slavíky tlouct?

Pila ječí
Láme se
stín světla jadrného dření
Větev o větev

Zaslechli jste někdy
tlouct slavíky?

Srdce chycené
v obráceném hnízdě?

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

Rybníky, řasy a biodiverzita


Olga Lepšová-Skácelová, č. 6/2010, str. 12-13

Sinice a řasy - skupina pro nezasvěceného pozorovatele nenápadná, jejíž taje může odhalit až pohled do mikroskopu. Ne tak zcela. Zkušený terénní algolog (odborník na tyto organismy) vytuší bohatost drobnohledného života již v terénu, i když i jemu pohled do mikroskopu poskytuje mnohá překvapení. Často se setkáváme s mylnou představou, že drobnohledné sinice a řasy mohou žít kdekoliv, kde je nějaká voda, že jsou všudypřítomné. To ano, ale zdaleka ne všechny druhy najdeme všude. Jak je to tedy u nich s biodiverzitou? Je dána (téměř výhradně) diverzitou stanovišť - nabídkou biotopů, respektive mikrobiotopů.

Pro ilustraci navštívíme dva rybníky. Jeden funguje jako „vana na kapry“ - zbaven pobřežních rákosin nebo jen s úzkým proužkem orobince dokola, v nejzabahněnějších částech s porosty zblochanu, v nichž ani ptáci nehnízdí, napuštěn na co nejvyšší hladinu, aby se do něj vešlo co nejvíce ryb. Malá průhlednost, barva vody zelená nebo do šeda. Nevábné povlaky hladiny na konci letní sezony dokreslují celkový obraz. Z vodních rostlin se zde prosadí nanejvýš okřehek, jenž může potáhnout celou hladinu.

Druhý rybník má bohatě vyvinutou pobřežní zónu (litorál), v níž se kromě rákosin uplatňují i další vodní rostliny včetně mechů a nechybějí oka volné hladiny. Členité břehy mohou mít ostřicové nebo zrašelinělé okraje, pobřežní rákosina přechází plynule do vody, na hladině i pod hladinou se vyskytují vodní rostliny.

Biodiverzita rybníku kaprového…

První, kaprový rybník může vykazovat relativně vysokou biodiverzitu planktonu. Je hodně druhů mikroskopických zelených řas nebo rozsivek, kterým se daří ve vodách bohatých na živiny, určitě víc než těch, které jsou specializované na velmi čistou vodu. Pokud je v rybníce hodně ryb, vyžerou perloočky, které se řasami živí, a řasy pak mají zelenou - však také voda zezelená. A pokud je v nádrži zatížené živinami (hlavně fosforem ve využitelné formě) ryb málo, zvítězí v teplé letní sezoně sinice vodních květů. Pak je biodiverzita naopak nízká, masově pomnožené sinice dovolí spolubytí jen malému počtu druhů. Známe to z brněnské přehrady, ale třeba i z Lednických rybníků, které byly po desetiletí využívány k intenzivnímu chovu kaprovitých ryb a přehnojovány, přestože se jedná o národní přírodní rezervaci.

…a přírodního

V rybníce „přírodním“ (z hlediska živin oligo- až mezotrofie, nízká až střední úživnost) je fytoplankton řidší a počet druhů nebývá tak vysoký jako v rybníce dobře prohnojeném. Najdeme zde však druhy odpovídající dané geografické oblasti, typu nádrže, přirozenému chemismu vody, tedy druhy typické pro neznečištěné vody. V málo úživných vodách, např. přirozeně kyselých rybnících vysočiny, rašeliništích nebo ostřicových mokřadech, nacházíme i severské druhy. Naopak v přirozeně úživných, vodními rostlinami zarostlých tůních a rybníčcích na bazickém podkladu, obecně v Pannoniku (fytogeografická oblast zasahující z Uherské nížiny na jižní Moravu), se objevují druhy z člověkem neovlivněných vod subtropů. Ve vodách s přirozeně zvýšenou mineralizací (jako je řada mokřadů na jižní Moravě) můžeme nalézt druhy primárně slanomilné.

Občas ještě vylezou

Většina přirozeně úživných rybníků nižších poloh je bohužel rybářsky intenzivně využívaná a kvalita vody i biodiverzita jsou nízké. Naštěstí ještě u mnohých rybníků, sníží-li se alespoň dočasně rybochovný tlak, vzroste „z ničeho nic“ biodiverzita. Nejen rostliny ukrývají své poklady v semenné bance, i řasy a sinice „odněkud vylezou“. Mnohdy překvapivě vyběhnou druhy, se kterými jsme se již rozloučili. Startovním povelem může být snížení kaprových obsádek a vynechání býložravých ryb. Někteří rybníkáři dnes už upřednostňují obsádky smíšené před jednodruhovými kaprovými, vždyť chuť i cena mnoha ryb je lepší. Také nedobrovolné letnění nebo zimování rybníků, například z důvodu opravy hráze, má často až překvapivě regenerační účinky na biodiverzitu.

Vodní zahrádky

Ještě více než o planktonu platí toto všechno o sinicových a řasových nárostech - perifytonu (povlaky na povrchu rostlin, dna, ponořeného dřeva, kamenů) a metafytonu (organismy vznášející se mezi rákosinami, ponořené rostliny a jejich úkrojky). V neovlivněných nádržích bují na takových mikrobiotopech pestrý život. Složení těchto mikroskopických zahrádek je stejně jako v případě planktonu dáno typem vod, biondikace je zde ještě výraznější. Se stoupající organickou zátěží pestrosti v nárostech ubývá, a to nejen kvůli znečištění, ale i vlivem snížené průhlednosti. Při masovém rozvoji fytoplanktonu v dobře živeném rybníce nepřesahuje v létě průhlednost hodnotu 40 cm a fotosyntetizující organismy, nárostové řasy i vyšší rostliny strádají nedostatkem světla. V přetíženém rybníce jsou na konci léta všechny podklady pokryty šedobéžovou plstí složenou z trsů kruhobrvých nálevníků - vířenek na smršťujících se stopkách, které filtrují drobný fytoplankton a bakterie. Na takhle pevně obsazený substrát by se nárostové řasy ani nevešly.

Poučení z Nových Mlýnů

Je tedy biodiverzita sinic a řas vhodným měřítkem k hodnocení stavu nádrží? Ano, ale ne jako mechanický součet druhů. Argumentem zvýšení biodiverzity coby počtu druhů se v 80. letech oháněli příznivci budování Novomlýnských nádrží na místě unikátních mokřadů dolního Podyjí. Podpořili je v tom i někteří vědci, uznávaní jako hlavní autority na biodiverzitu. Argument, že ve velkých nádržích stojaté vody bude mnohem více druhů než v původních mokřadech, byl podpořen výsledky intenzivního výzkumu druhů Opatovického rybníku u Třeboně, kde bylo nalezeno několik stovek druhů sinic a řas. Čísla však narostla hlavně výčtem běžných druhů fytoplanktonu, které bychom s trochou nadsázky mohli označit za plevelné. V diskusi jsme oponovali, že druhy obývající nivní tůně jsou ekologicky cennější a biodiverzita byla drasticky zredukována v litorálech většiny našich rybníků silnými rybími obsádkami.

Novomlýnské nádrže zaplavily mokřadní ekosystém unikátní ceny i rozlohy a algologové teď pátrají ve zbytcích lužní krajiny po posledních zbytcích člověkem málo ovlivněných tůní - refugiích biodiverzity. Složení sinicové a řasové fl óry tůní a starých říčních ramen je zde vodítkem pro posouzení jejich hodnoty a potřeby ochrany. Z těchto rezervoárů je možná obnova v revitalizovaných či nově vytvořených mokřadech, jak bylo prokázáno například na Pastvisku u Lednice nebo přírodní památce Jezírko Kutnar. Sledování a dokumentace biodiverzity sinic a řas, této méně nápadné složky vodních a mokřadních ekosystémů, má proto mimořádný význam.


RNDr. Olga Skácelová, Ph.D. - kurátorka řasových a hydrobiologických sbírek Moravského zemského muzea.

Výzkum biodiverzity sinicové a řasové flóry prováděný algologickým pracovištěm Moravského zemského muzea je podpořen výzkumným záměrem MK00009486201.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu