Čtení na tyto dny

Kde strom má srdce

Kde strom má srdce
ptáci vědí

Nad tryskající piliny
zvedli křídla

Slyšeli jste slavíky tlouct?

Pila ječí
Láme se
stín světla jadrného dření
Větev o větev

Zaslechli jste někdy
tlouct slavíky?

Srdce chycené
v obráceném hnízdě?

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

Hýčkej si svého sedláka


Veronika Fišerová, č. 2/2012, str. 12-13
Před třemi lety zažilo Česko malou renesanci přímého prodeje potravin: vzniklo několik desítek farmářských trhů a také několik desítek tzv. bedýnkových systémů, kdy si lidé objednávají do města bedýnku různorodé úrody z konkrétní farmy. Pro většinu Čechů je tohle ale totální potravinový underground. A co teprve komunitou podporované zemědělství, které jde ještě o krok dál.
Motivace spotřebitelů pro komunitou podporované zemědělství jsou různé - někdo chce revoluci, někdo jenom sýr.
Motivace spotřebitelů pro komunitou podporované zemědělství jsou různé - někdo chce revoluci, někdo jenom sýr. Foto Veronika Fišerová

Takových moc není

Lednové poledne vystupuji z vlaku ve Vídni a setkávám se s Martinou. Martina došla přes několik neziskovek až na pole velikosti 0,3 hektaru v jižních Čechách, kde se rozhodla pěstovat zeleninu bez chemie. V zimě po první sezoně vyrobila nabídkový list a rozeslala ho známým: popsala, jaké druhy zeleniny u ní rostou, proč mají menší velikost, ale lepší chuť než zelenina ze španělských skleníků nebo z Polabí a v čem by bylo výhodné mít malý stálý okruh zákazníků. Třicet lidí projevilo zájem a předplatilo si úrodu na jaře ještě předtím, než ji Martina zasela - čímž dostala do ruky peníze na nákup osiva, materiálu a na svoji práci. V sezoně pak úrodu rozdělila na třicet dílů a každý týden objela několik stanovišť v okolí, kde si lidé podíly vyzvedávali. Pár lidí se přišlo podívat i přímo na pole, ostatní poznala osobně, když je před sezonou jela navštívit. Navíc se spojila se zemědělským družstvem poblíž, které produkuje maso, mléko a vejce v kvalitě bio, a pomáhá jim s přípravou projektu nové sýrárny. Zdánlivě jednoduché, ale kolik takových zemědělců znáte?

Zelenina pro Vídeň

S Martinou míříme na malý mezinárodní workshop lidí, které zajímá komunitou podporované zemědělství. Neboli svépomocné systémy, kdy se lidé přímo spojí se zemědělcem za humny a domluví se na vzájemném partnerství typu: já potřebuji kvalitní zeleninu (maso, mléko, vejce) z důvěryhodného zdroje a ty potřebuješ prodat to, co vypěstuješ, za důstojnou cenu. Scházíme se tu Češi, Rakušani, Francouzi, Němci, Slováci, Maďarky a Britka. Ve waldorfské škole na okraji Vídně se usadíme na konci sálu a sledujeme divadlo, které v Česku zatím není k vidění: výroční setkání zeleninového družstva jménem GELA (Gemeinsam Landwirtschaften - společné zemědělství). Zelinář Peter předstupuje před diváky a shrnuje, jak probíhala v minulém roce spolupráce mezi jeho biodynamickou farmou a dvě stě padesáti zákazníky. Tvoří je vídeňští učitelé, novináři, architekti, podnikatelé, studenti a další ryze velkoměstští lidé, kteří se zamilovali do starých, netradičních a krajových odrůd zeleniny a ovoce. Petrovo zelinářství Ochsenherz jich pěstuje desítky a zaměstnává sedm lidí. I v lednu je na jeho poli k vidění růžičková kapusta a ve skladu pestrý sortiment kořenové zeleniny, z nichž většina se nedá pořádně česky pojmenovat. Zákazníci v sále se zapojují do diskuse o odběrných místech, kterých je ve Vídni sedm - v boční místnosti restaurace či kavárny, u někoho doma v garáži, v prostorách místních kulturních zařízení. Mluví se také o pravidelných pracovních sobotách na farmě, kdy můžou zákazníci přijet poznat zákulisí pěstování. Potom Peter představí plánovaný rozpočet zelinářství na rok 2012, z něhož vyplývá, kolik bude stát průměrný celoroční podíl na osobu: 816 eur. Ptám se studenta Stefana, jestli si tolik může dovolit. Říká, že zaplatí jen 500 eur, protože v družstvu jsou lidé, kteří mají větší příjem a dávají víc. Skutečně - každý napíše na lístek, kolik by chtěl dát, nabídky se sečtou, a když součet těsně nedosáhne rozpočtu farmy, nabídky se píší ještě jednou. Potlesk, přípitek, zážitek. Věru zcela jiná strategie než obden zajít do obchodu a koupit si tam pár rajčat a okurek.

Kde ti zemědělci jsou

Komunitou podporované zemědělství má své kořeny v 60. letech 20. století v Japonsku, kdy zdejší ženy vytvořily svépomocná družstva teikei a začaly odebírat mléčné výrobky přímo od farmářů. Obě strany tak dosáhly na lepší cenu a vyloučily zdravotní rizika potravin z překotně se rozvíjejícího průmyslového zemědělství. Ve Spojených státech pak dostalo hnutí název Community Supported Agriculture (CSA), dnes tu působí kolem dvou tisíc skupin zemědělec-zákazníci. Ve Francii za posledních deset let vzniklo osm tisíc skupin, tzv. AMAPů (ze zkratky Asociace pro udržení zemědělství v krajině). Další družstva fungují v Německu, Británii, vlastně v každé západoevropské zemi.

V Česku komunitou podporované zemědělství vystrkuje výhonky v podobě Martiny a několika dalších drobných zemědělců, kteří mají zájem se zákazníky komunikovat - otevřenost a spolupráce jsou totiž v neoficiálním potravinovém družstvu základními principy. K tomu je potřeba připočíst větší organizační vklad - zemědělec a potenciální zákazníci se totiž musí najít a seznámit, domluvit se na dodávkách, napsat smlouvu o partnerství, stanovit cenu podílu. A také sdílet rizika zemědělského hospodaření třeba i v podobě neúrody. Protože jinak dopadají na farmáře, který zkrachuje, o kousek potravinové soběstačnosti je pak v našem okolí míň. Klasická tržní logika tady nefunguje tak úplně, ne nadarmo v Německu používají název solidární zemědělství.

S vizí komunity to jde líp

Český zemědělský svaz zatím řeší zapeklitý problém: jak přitáhnout k hospodaření mladé lidi, kteří by se starali o českou krajinu, produkovali potraviny doma a ještě se tím uživili. Pro koho dneska může být zemědělství atraktivním životním posláním? S vizí komunity to jde líp, jak ukázali v lednu na Skleněné louce v Brně zahraniční hosté semináře Podporujme svého sedláka. Zemědělec Jan, novinář Fabian a organizátor Andy se shodli v tom, že komunitou podporované zemědělství všechny zúčastněné baví a nese s sebou víc než jenom místní zeleninu na talíři. Třeba taky pocit, že máme velkou moc řešit problémy dnešního globalizovaného světa.


Bc. Veronika Fišerová (1986) - v Ekologickém institutu Veronica zakládá na sezonu 2012 skupinu komunitou podporovaného zemědělství, www.veronica.cz/bio

Po dohodě redakcí vyšel článek také v Kulturních novinách.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu