Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Menší a malé šelmy v naší krajině


Jan Zejda, č. 6/2010, str. 14-15

V čísle 1/2008 se Veronica věnovala mizením a návratům zvířat v kulturní krajině. Oslovení zoologové referovali o tom, u jakých druhů se zmenšuje areál či populační hustota, které prosperují, u kterých nepozorujeme nápadnější změnu početnosti a konečně které jsou novými, nepůvodními členy naší fauny. V řádu šelem byla zevrubně probrána problematika rysa ostrovida, medvěda hnědého a vlka obecného. Stejně zajímavý je ovšem i aktuální vývoj populací dalších 15 menších druhů tohoto řádu žijících nebo přežívajících ve volné přírodě ČR.

Norek evropský

- původní druh, který z našeho území zcela vymizel. Tato drobnější šelma obývala břehy našich toků především v lesních úsecích. Do střední a západní Evropy se norek kdysi rozšířil z východu, ale během 18. a hlavně 19. století se jeho areál postupně opět východním směrem zmenšoval, takže v českých zemích pocházejí poslední doklady o jeho ojedinělém výskytu z období kolem roku 1900. Příčina vymizení norka evropského není přesně známa. Jednou z teorií je, že jako stenotopní druh neobstál v konkurenci s tchořem tmavým, který do jeho biotopů postupně pronikal. Jiná teorie zdůrazňuje devastaci břehů a úbytek přirozených úkrytů, rapidní úbytek raků a snad i klimatické změny. V poslední fázi mohlo mít vliv i začínající šíření norka amerického v kontinentální Evropě.

Kočka divoká,

ještě před 200 lety běžná součást naší fauny, se dnes objevuje sporadicky v příhraničních územích se sousedními státy, kde, zejména na Slovensku, je trvale rozšířena ve velkých lesních celcích. O příčině jejího vymizení z našich lesů můžeme jen spekulovat.

Vydra říční

Dramaticky se v minulých dvou stoletích vyvíjel osud naší největší lasicovité šelmy - vydry říční. Druh, který dříve žil na každém větším toku, podléhal postupně antropogenním vlivům (odlov, břehové úpravy, znečištění toků) v takové míře, že v poslední čtvrtině 20. století byl areál jeho rozšíření u nás omezen na jihočeskou rybniční oblast a k ní přiléhající toky, dále na menší část území severovýchodní Moravy při polsko-slovenské hranici a na ojedinělé výskyty rozseté porůznu v Čechách i na Moravě. Podrobným šetřením v terénu bylo o 10-15 let později zjištěno, že vydra se v té době začala šířit z jihočeské rybniční pánve severním směrem do středních Čech, a naopak z populací v Lužici a Polsku jižním směrem, např. do východních Čech. Menší počet jedinců byl u nás uměle vysazen. V současné době je ji možno zastihnout na více místech našeho státu a je zřejmé, že populace vydry říční se postupně vrací na lokality, které před 50 a více lety opustila.

Za hlavní příčinu úbytku se považuje znečištění toků a tím způsobené ochuzení rybí obsádky. Negativní vliv mělo jistě i napřimování toků a úbytek břehových porostů. Dnešní příznivý stav je dílem zlepšení kvality toků, zvyšování početnosti rybí obsádky ve stojatých i běhutých vodách, ochrany druhu a jeho biotopů.

Ostatní lasicovití

Další druhy lasicovitých šelem jsou rozšířeny prakticky po celém území státu. Hustota jejich populací však prochází různými změnami. U nás i v bývalé NDR byl od poloviny 70. let zaznamenán výrazný pokles početnosti kolčavy, hranostajetchoře tmavého. Hlavní příčinou jsou pravděpodobně změny v krajině a ve způsobu jejího obhospodařování. Někteří autoři poukazují na to, že v poslední čtvrtině minulého století u nás poklesl také zájem o odstřel těchto šelem, což ovlivňuje zjištěné údaje.

O tchoři světlém, který je rozšířen v nížinách našeho území, máme málo zpráv. Z výzkumů savců na jižní Moravě, probíhajících již 50 let, jsme získali jen velmi skrovná data o jeho výskytu, a tak považujeme jeho populaci za nepočetnou. Vedle změn v utváření zemědělské krajiny hrálo snad při jeho úbytku roli i vymizení jeho hlavní potravy - sysla obecného.

Naopak druhem, u kterého je všeobecně registrován vzrůst populační hustoty, je kuna skalní. Častěji se objevuje ve vilových částech měst, v zahrádkářských koloniích, v chatových oblastech a v nádvorních stavbách vesnic. Tam nachází pestré sídelní možnosti a rostlinnou i živočišnou potravu. Populační hustoty kuny lesníjezevce lesního jsou považovány za víceméně stabilní.

Liška obecná,

patřící k šelmám psovitým, je trvale rozšířena po celém státě. Zdá se, že momentálně početnost tohoto druhu mírně stoupá. Jednou z možných příčin je vliv inokulace lišek proti vzteklině, takže jich přežívá více.

Nevítané nepůvodní druhy

Vedle původních druhů šelem žije dnes u nás i několik dalších, které k nám buď pronikly z okolních států, nebo unikly do volnosti z chovů kožešinových zvířat. V ojedinělých případech šlo o cílenou introdukci. Relativně nejvíce rozšířen je psík mývalovitý z čeledě psovitých. Jeho výskyt byl potvrzen na více než 20 % našeho území, ale pozorován byl na podstatně větší části.

Dalším druhem je norek americký - mink z čeledě lasicovitých. U nás se objevil ve větším počtu sice později než psík mývalovitý, ale jeho populace velmi rychle narůstá. Obsadil nejen ekologickou niku uprázdněnou norkem evropským, ale objevuje se i v širším okolí toků. V Severní Americe, odkud pochází, je jeho hlavní potravou ondatra. I u nás je úbytek populační hustoty ondatry některými zoology dáván do souvislosti s výskytem minka.

Z kožešinových farem pronikl do volné přírody i mýval severní, náležející do čeledě medvídkovitých. Vyskytuje se také hlavně podél toků, ale zatím jen ojediněle a území výskytu není souvislé.

Tyto tři druhy šelem nejsou u nás vítané. Existují sice ideové návrhy jednotlivců či zájmových skupin na jejich eliminaci, ale realizace záměru je zatím obtížná. Ukázaly to i výsledky podobných pokusů v zahraničí.

Šakal obecný

z čeledě psovitých je v naší fauně novým druhem. Zatím jediný byl nalezen mrtvý poblíž Uherského Hradiště, ale je možné očekávat další podobné nálezy nebo zástřely. Šakal obecný je trvalým členem fauny například v Řecku, Bulharsku a Srbsku. Odtud pronikl na území Rumunska a Maďarska, kde již na konci minulého století vytvořil stálé a relativně početné populace. Byl již zjištěn i na území Slovinska, Itálie, Slovenska a Rakouska. Posun hranice jeho rozšíření severním směrem se zdá být trvalejšího charakteru.

 

K vysvětlení změn rozšíření či početnosti vyjmenovaných druhů nám především chybějí hlubší a podrobnější znalosti jejich ekologie a etologie. Jen na jejich základě budeme moci o příčinách seriózněji uvažovat.


Doc. Ing. Jan Zejda, DrSc. - Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu