|
Vstup pro předplatitele: |
Ať bydlí tam
kde je dřív jaro
později podzim
nejlépe u řeky
kolem níž
by se dalo jít lesem
kde by se naše myšlenky
uklidněné
rozestoupily jako stromy -
aby se tolik netrápil
až vtrhnem do jeho pokoje
v kterém na nás slovy myslívá
zrovna když ubližujeme ženě
nebo se ztrácíme v strachu
že máme ze srdce
jen cestu
zkoušíme-li to sami
na svou pěst
se svým jsem
(Zdeněk Volf)
Pro nás tak přirozené slovo příroda není tak staré a samozřejmé, jak to na první pohled vypadá. Ve staré češtině nejpodobnější slovo přírod mohlo znamenat to, co se přirodilo, tedy přirozený přírůstek, ale asi se ho moc neužívalo. Avšak další odvozenina přirozenie mělo už celou škálu významů. Např. narození: jest od přirození slepý; povaha: oheň z přirození svého jest horký; příroda: učení o přirození (Naturlehre) atd. Do dneška se nám uchoval jediný: přirození jako pohlavní orgány. Také existovala přirozenost: zákon přirozenosti, přírodní zákon.
Pro počínající česky pěstovanou obrozenskou vědu byl ovšem žádoucí jednoznačný termín. Zasloužil se o něj Josef Dobrovský svou variantou příroda, kterou měl ovšem z ruštiny. Troje říše přírody: zvířata, rostliny a kamení se už psalo v obrození za Jungmanna, tedy před necelými dvěma stoletími. Obrozenský básník Milota Zdirad Polák pak svou proslulou básnickou skladbu Vznešenost přirozenosti v knižním vydání z roku 1819 přejmenoval na Vznešenost přírody.
Dušan Šlosar