Vstup pro předplatitele: |
Nad ránem s bouřkou přistály
i ty nezralé
Zářily
jako vltavíny
s křišťálovou peckou uvnitř
Scifisté samozřejmě spali
jako když je
do hvězd hodí
my jsme samozřejmě spali
jako když nás
do hvězd hodí
a hvězdy samozřejmě spaly
jako když je
do lidí hodí
Tak byla budoucnost
zase jen ve hvězdách
a lidech
(Jiřina Salaquardová)
Tak jako každý rok, opět nastal čas dovolených, cestování a putování do krajiny. Pro mnohé nejoblíbenější část roku, pro řadu jiných - především z důvodu rozmarů počasí - období, které se musí přetrpět. Každoročně čtvrté číslo nezaměřujeme na konkrétní téma, nýbrž přinášíme tradiční letní pel-mel příspěvků. Letos jsme tuto zvyklost dodrželi částečně. V červenci si totiž připomínáme desáté výročí katastrofálních povodní, které naše území zasáhly s nebývalou silou a způsobily značné škody na lidských životech, krajině i majetku. Proto přinášíme k tomuto smutnému výročí hned několik příspěvků.
Uskutečnila se za posledních deset let nějaká zásadní opatření, jež by náš stát připravila na extrémní projevy počasí, tedy na povodně i období sucha? Ovlivnil náš vstup do EU dosavadní vodohospodářské praktiky? Nejen tyto otázky zodpovídá úvodní článek Lukáše Krejčího.
Jako obranu před dopady globálních změn klimatu projednala letos v dubnu česká vláda Plán hlavních opatření. Plán mj. počítá s výstavbou dalších přehrad, s čímž nesouhlasí někteří akademičtí a univerzitní pracovníci, kteří argumentují, že opravdovou ochranou by byla spíše obnova přirozeného koloběhu vody v přírodě. Více se dozvíte ze série příspěvků Pavly Hobstové.
Bohem i lidmi zapomenutý kout Země, kde hřebeny a jejich svahy patří pouze větru a kde se v řídkých vesnicích v údolích zastavil čas někdy dávno před druhou světovou válkou. I toto je srbská Stará planina. S tamním způsobem života, kulturou, přírodou i krajinou tohoto ojedinělého území vás podrobně seznámí článek Václava Štěpánka.
Vážení čtenáři Veroniky, přeji vám příjemný, klidný a ne příliš slunný průběh zbytku léta, spojený se spoustou pěkných zážitků. Zároveň mi dovolte, abych se s vámi po téměř deseti letech rozloučil ve funkci šéfredaktora časopisu. Byla to mimořádně příjemná léta, na která budu vždy rád vzpomínat. Děkuji vám všem za přízeň a podporu, kterou jste časopisu Veronica prokazovali, a věřím, že i nadále budete projevovat. Děkuji rovněž všem autorům článků, fotografií i kreseb, svým spolupracovníkům i redakční radě. Vám všem, svému nástupci i časopisu Veronica přeji do dalších let jen to dobré a těším se - jakožto čtenář - na pěkné chvíle strávené s časopisem Veronica.