Čtení na tyto dny

Přítel

Ať bydlí tam
kde je dřív jaro
později podzim
nejlépe u řeky
kolem níž
by se dalo jít lesem
kde by se naše myšlenky
uklidněné
rozestoupily jako stromy -
aby se tolik netrápil
až vtrhnem do jeho pokoje
v kterém na nás slovy myslívá
zrovna když ubližujeme ženě
nebo se ztrácíme v strachu
že máme ze srdce
jen cestu
zkoušíme-li to sami
na svou pěst
se svým jsem

(Zdeněk Volf) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Památky a příroda


Karel Hudec, č. 5/2003, str. 1-2

Je zajímavé sledovat vztah mezi památkami vytvořenými člověkem a význačnými přírodními fenomény. Zejména ve vztahu ke snahám o zachování a ochranu obojího. A to ať již ochranu faktickou (tu méně), nebo organizační, často spíše lidskou (tu více). Toto číslo Veroniky je věnováno především lidským památkám v krajině, ale není možná na škodu se zamyslet nad evolucí vztahu památek a přírody. Vždyť proč právě časopis ochránců přírody by se měl věnovat památkám lidským?

Ochrana přírody ovšem začala v 19. století skutečně jako ochrana „přírodních památek“ - tedy něčeho krásného a dosud z minulosti zachovaného. Nejprve k tomu u nás patřil zbytek Žofínského pralesa, pak přibyl i Boubínský prales a pak postupně další a další rezervace. K tomu pak přistoupila i ochrana ohrožených druhů rostlin a živočichů. Stále to však byla konzervace přírodních památek. Za první republiky měl také „ochranu přírody“ na starosti Státní památkový ústav v Praze a dodnes je známé a chválené jméno tehdejšího vrchního konzervátora ochrany přírody Rudolfa Maximoviče. Označení „konzervátor“ ochrany přírody je typické a přežívá vlastně dodnes: samo již kvalifikuje ochránce přírody pouze snahou o zachování či dokonce konzervování stavu určitého místa. Trvalé zvyšování naléhavosti a rozšiřování i jen takto pojaté ochrany přírody vedlo k posílení pozic i v ústavu k tomu pověřeném, který byl přetvořen po roce 1945 na Státní ústav památkové péče a ochrany přírody. I časopis Ochrana přírody byl změněn na časopis Památky a příroda.

Po 2. světové válce však začaly také problémy tzv. ekologické, tedy spjaté se životním prostředím člověka. Životním prostředím člověka je ovšem celá příroda, rozvoj techniky zvyšuje možnosti a stupeň jejího využívání, a tím zvyšuje pozitivní i negativní změny využíváním vyvolané. Ochrana před všemi negativními vlivy je však již kvalitativně odlišná od klasické konzervace v ochraně přírody, otázky spjaté s životním prostředím jsou pro lidstvo životně významné a musí být řešeny zcela jinak. Proto se cesty péče o lidské památky a ochranu přírody (spíše tedy péče o přírodní památky) ve druhé půli 20. století zcela rozešly, což se projevilo i připadnutím pod různá ministerstva. V kontextu se zásadními, naléhavými a finančně náročnými otázkami životního prostředí (ochrana vod, ovzduší, půdy, globální problémy ap.) klasická konzervační ochrana přírody ustupuje poněkud stranou, i když zejména ve velkoplošných chráněných územích mohou hrát její zájmy podstatnou roli. U maloplošných zvláště chráněných území je tomu trochu jinak. Nicméně právě tato maloplošná ZCHÚ přispívají k obrazu běžné krajiny a, módně řečeno, k zachování krajinné biodiverzity. Ale nejen biodiverzity - neméně významně k estetice krajiny a tím i její obyvatelnosti. V tom jsou právě problémy přírodních památek do velké míry identické s problémy památek lidských. Oboje památky mají kromě trvalých tlaků na „využití“ i stejné nepřátele: kaplička v krajině by byla lépe využita jako stánek, ze kterého by se platily obci daně, než vkládat peníze do jejího udržování, kus přírodní rezervace by se vyplatil jako parkoviště, sprejeři umělecky dotvoří boží muka, mlčenlivý mokřad poslouží k nočnímu uložení stavebního odpadu a starých pneumatik. Již tedy kvůli voleným i nevoleným vandalům jsou a musí být ochránci památek lidských i přírodních na jedné lodi.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu