Čtení na tyto dny

Pobřeží

Slunce již hvězdy noční
roztříští v příboji
Noc stáhla se pryč chvatně
se všemi závoji
Bílá břicha ryb svítí
mrtvá jak touha má
rybářkám do jejich sítí
jen nechtíc
veplouvá…

(František Schildberger) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pralesy Zakarpatí

Tomáš Koutecký, č. 4/2018, s. 5-9, pro předplatitele

Příroda Ukrajinských Karpat a její ochrana

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 5-11, pro předplatitele

Poloniny a pastevectví

Václav Štěpánek, č. 4/2018, s. 18-21, pro předplatitele

Jak vesnice k městu Brnu přirůstaly

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 39

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Ekoplakát v Brně


Jan Lacina, č. 3/1991, str. 40-41

I když výraz plakát nutně svádí ke slovním hříčkám a variacím s českým slovesem plakati, etymologové nás ujistí, že slovo plakát má svůj původ nikoliv v českém pláči, ale ve francouzském plaque, tj. nalepit. Naučné slovníky nás poučí, že plakát je umělecky a tiskařsky účinné veřejné oznámení, že je to jedna z nejstarších forem reklamy.

Je ale vůbec možné vytvářet reklamu s tematikou ochrany přírody a životního prostředí? Není na naší devastované planetě příhodnější sdružovat plakátovou tvorbu na toto téma s českým pojmem pláč?

Jsou tomu již dvě desítky let, kdy bývalý generální tajemník Organizace spojených národů U Thant na jednom z valných shromáždění této organizace zařadil problematiku životního prostředí před problematiku válek a hladu. Je tomu zhruba 15 let, kdy dva naši přední ochránci přírody - doktor Jan Čeřovský z České republiky a inženýr Ján Pagáč ze Slovenské republiky - přišli s myšlenkou propojit snahy z různých částí světa chránit přírodu a životní porstředí formou mezinárodní výstavy plakátů s touto tematikou. První EKOPLAGÁT se uskutečnil v Považské galerii v Žilině na podzim roku 1978 a byla to první akce tohoto druhu na světě. Od té doby pokračují v Žilině soutěžní přehlídky ekoplakátů pravidelně jako trienále. Z loňského 5. ročníku byl do Brna přivezen skromný výběr zhruba čtvrt stovky děl, které nejvíce zaujaly svým výtvarným pojetím a polygrafickým zpracováním. Jejich společným jmenovatelem je strach. Přitom mnohé z nich přesvědčují o tom, že na ekologických plakátech se dá plakat výtvarně krásně a působivě.

V brněnské kolekci převažovali autoři ze Země vycházejícího slunce - z Japonska. Není to náhodou. Celosvětově jedinečný technický rozvoj této země se samozřejmě odráží i v intenzívních obavách o zachování širokého spektra přírodních zdrojů. „Plná míru, plná krásy!“ by měla být naše planeta. Taková, jak ji představuje ve třech podobách Yoshihiro Monju: jako zemi květů, zemi modrých vod a zemi bělostného sněhu a ledu. Tento plakátový triptych je pro mnohé z nás fotografickým zázrakem a hádankou, mnohým připomíná útulné planetky ze Saint-Exupéryho Malého prince, na kterých by se chtělo žít.

„Zítra je příliš pozdě!“ varuje na svých plakátech Sato Hiroshi. Do krajnosti vyhraněným symbolem jeho strachu a výzvy jsou kovové plastiky ryby a ptáka, svařené ze železného šrotu.

Nervní linkou modeluje ve svých dílech zdánlivě groteskní alegorie planety Země Akiyama Takashi. Jeho čtyřdílný seriál (comics) Srdce Země - Nemoc Země - Sen Země a Unášení Země má ve svém podtextu chmurné obavy o osud naší planety.

Ale nechci unavovat rozborem jednotlivých plakátů a vnucovat své názory. Považuji však za nezbytné alespoň na chvíli se zastavit nad plakátovou tvorbou Friedensreicha Hundertwassera - Rakušana a světoběžníka, všestranného umělce, k jehož dílu jsme mohli v Brně přivonět již před pěti lety na výstavě v Domě umění. Jeho tvorbě se jen sotva můžeme vyhnout při svých návštěvách Vídně. Pro tohoto filozofujícího umělce je symbolem života a smrti spirála. Ale nikoliv - jak se vyznává - spirála přísně geometrická, a tedy sterilní, mrtvá, ale spirála vegetativní, jejíž dráhy probíhají podobně jako meandry přirozeného toku řeky či podle zákonů růstu rostlin. Takto vnímající umělec se nemůže neponořit do problematiky ochrany přírody a životního prostředí, právě tato problematika nutně musí být jedním z leitmotivů jeho tvorby. Není proto divu, že právě Hundertwasser je autorem výtvarně překrásného plakátu s námětem léta diskutované přehrady u Heinburgu. Plakátu, na kterém se můžeme dočíst inspirující a věčně platnou větu: „Svobodná příroda je naše svoboda!“

Nezbývá mi, než si postesknout nad skutečností, že naši tzv. věhlasní výtvarníci, i umělci dalších oborů, se až na výjimky věnovali a věnují ekologické problematice pramálo, zůstává stranou jejich zájmu. Je potěšitelné, že jakýsi předvoj výtvarníků zabývajících se touto prvořadě závažnou problematikou vyrostl právě v Brně, kolem časopisu Veronica. Jsem přesvědčen, že vedle tvorby zahraničních autorů přinejmenším čestně obstojí plakátová tvorba autorů brněnských - lyricky nápaditého a hravého Rosti Pospíšila, přírodovědně přesného Jana Dungela a robustně kreslícího Václava Houfa.

Na začátku jsem uvedl, že plakát je považován za jednu z nejstarších forem reklamy. Reklama je způsob hromadné nabídky zboží, resp. jeho veřejného vychvalování. K tomu, abychom mohli na ekoplakátech životní prostředí vychvalovat, máme daleko několik generací anebo také žádnou. A tak mi nezbývá, než na závěr vyslovit přání, aby už nejbližší generace nemusely spojovat pojem ekoplakát s českým slovesem plakat. Aby tato forma užitého umění byla co nejdříve hromadnou nabídkou životního prostředí, zdravého nejen pro člověka, ale i pro všechny spřátelené i nespřátelené druhy rostlin a živočichů.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu