VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Spory ochranářů s vodohospodáři o záplavové území novomlýnských nádrží vstupují do finále. Při obhajobě svých koncepcí obě strany často používají pojmu biodiverzita.

Biodiverzitou rozumíme druhovou bohatost (pestrost). Budeme-li tento pojem však chápat mechanicky, tedy jednoznačně preferovat biotopy s maximálním počtem druhů, získáme výsledky přinejmenším zavádějící.

Biologové klonící se na stranu vodohospodářů zdůrazňují, že vytvořením rozsáhlé vodní plochy vznikne dílo velké přírodní hodnoty. Ustálená vodní biocenóza se stane domovem stovek druhů planktonních organismů, zejména drobnohledných řas. Nelze však tvrdit, že vysoká biodiverzita zaručuje kvalitu vzniklého vodního biotopu.

Jako příklad uměle vytvořené lokality vysoké přírodní hodnoty byl v diskusi kolem osudů novomlýnských nádrží zmiňován Opatovický rybník u Třeboně. Porovnávat tyto lokality lze jen stěží nejen z časového hlediska (Opatovický rybník za staletí své existence již dobře splynul s okolní krajinou), ale i pro způsob, jakým byla samotná stavba provedena. Sypané hráze novomlýnských nádrží i další podmínky ztěžují až vylučují možnost rozvoje litorálních porostů, které na Opatovickém rybníku činí pobřežní pásmo bohatým a rozmanitým. Při sledování Opatovického rybníka bylo během deseti let zjištěno přes 500 druhů řas - biodiverzita je tedy opravdu vysoká. Při sezónním sledování rybníka obvykle nalezneme kolem 200 druhů řas, další přírůstky závisejí nejen na různorodosti prostředí, ale i na frekvenci odběrů a na erudici odborníků.

Řasová flóra malých mokřadů a tůní má odlišný charakter. Biodiverzitu zde nelze chápat jako mechanický součet druhů, ale je třeba přihlížet k hodnotě jednotlivých zástupců skupin. Malé mokřady vesměs zarůstají vodními rostlinami, ať již rákosinami, ponořenou nebo plovoucí makrovegetací. Živiny bývají odčerpávány rostlinami a vláknitými řasami, pro něž jsou v mělkých mokřadech vytvořeny optimální podmínky. Fytoplankton zarostlých tůní a mělkých mokřadů bývá na rozdíl od rybničního fytoplanktonu velmi chudý a rozhodně není nejdůležitější složkou biocenózy. Proto nelze biodiverzitu těchto typů stanovišť srovnávat podle počtů planktonních druhů. V malých mokřadech bývají nejvíce rozvinuty a nejvyšší hodnotu z hlediska biodiverzity zde mají nárostová společenstva. V nich a mezi vodními rostlinami se vyskytují sinice a rozsivky s vysokou bioindikační hodnotou. Mnohé z nich dnes můžeme počítat k ohroženým druhům naší i světové řasové flóry, a to jak v důsledku úbytku jejich přirozených biotopů, tak vlivem jejich znečišťování. Nárosty všeobecně nebývají co do počtu druhů tak různorodé jako planktonní společenstva. Počet sinic bývá omezen jen na několik druhů, rozsivek bývá zastoupena širší škála. Se zhoršujícími se životními podmínkami pozorujeme sníženou diverzitu (počty druhů) nárostů a převahu druhů odolnějších vůči faktoru způsobujícímu změnu.

Je tedy biodiverzita vhodným hlediskem pro porovnávání přírodní hodnoty bývalých a současných vodních biotopů podyjské nivy? Rozhodně ne tehdy, chápeme-li ji jen jako mechanický součet druhů! Je třeba přihlížet k jednotlivým typům biotopů a jejich typickým společenstvům. Nelze přece hovořit o „vylepšení krajiny“, nahradíme-li různorodou mozaiku drobných mokřadů rozsáhlou monotónní vodní plochou bez členitého pobřeží.