Čtení na tyto dny

Král smrků

(Smrk ztepilý
Stáří 180 let
Výška 38 m
Obvod 402 cm)

Prší
Přítmí pravěkého lesa
Ticho kapradin a trav
a kapající vody

Posvátná úzkost
slovanského obětiště

Zpovzdálí
hluk dětské
školní křížové výpravy

Směrovka: Král smrků 300 m

Zpáteční cestou
sbírám papírky
od žvýkaček a bonbonů
zn. Velim

(Jaroslav Kvasnica
Mariánské lázně 1987) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Zpráva o stavu v Česku


Karel Chobot, č. 5/2010, str. 4-5

Z pojmu biodiverzita se stala poměrně běžná součást především politického slovníku - a to i před letošním, jí věnovaným rokem, který její výskyt ještě zmnohonásobil. Nemusí znít nejliběji, ale často jde o velmi užitečné a krátké pojmenování (objektivnější) pestrosti či (kladně zabarvené) bohatosti, kterou v živé přírodě pozorujeme od společenstev po geny. Zatím tomuto pojmu nehrozí vyprázdnění, stále je možné sledovat jeho skutečný význam - i když v konkrétních případech jeho politického užití mnohdy už jen mlhavě.

Není na místě opakovat přesnější definice (pátrače po nich lze snadno odkázat především na anglickou Wikipedii, kde je heslo biodiverzita kvalitní, včetně stručného shrnutí historie tohoto relativně mladého pojmu). Každopádně stojí za připomenutí, že pojem se používá téměř vždy v návaznosti na ohroženost, ubývání. Aby ne, když jde o pojem z branže ochrany přírody. Je však mnohdy otázkou nejen oponentů a kritiků, zda k takovému vývoji dochází, či ne. Pro odpovědi je třeba mít podklady, důkazy, data.

Stav české přírody

Jak jsme na tom s daty o biodiverzitě a jejích proměnách v Česku? Odhlédneme od genetické diverzity, která se zkoumá nejobtížněji a nejnákladněji. Zde budou znalosti zřejmě ještě dlouho omezené jen na několik málo druhů. V případě druhové početnosti a pestrosti je situace poznání poměrně velmi příznivá. České země disponují v porovnání s ostatními státy nadprůměrným počtem specialistů na mnohé skupiny živých tvorů a vedle toho i celou řadou amatérských přírodovědců, kteří často nemalou měrou k poznání dané skupiny či daného území přispívají.

Data o výskytu druhů jsou tedy základním podkladem pro hodnocení české druhové bohatosti. I přesto (i když také právě pro dynamiku poznání) je téměř nemožné říci přesně, kolik druhů u nás máme. Z území našeho státu je dnes známo téměř 80 tisíc různých druhů. Z 3 500 u nás známých druhů cévnatých rostlin je cca 2 500 původních a archeofytů (druhů, které k nám byly zavlečeny přibližně do 15. století). Dále je známo 886 druhů mechorostů, 1 500 druhů lišejníků a až 40 000 druhů hub (z toho přibližně 4 000 hub vyšších). Hmyzu je zaznamenáno přes 24 000 druhů, ostatních bezobratlých okolo 8 000 a obratlovců 711 druhů.

Kromě celostátního přehledu je důležitá i lokální znalost. Druhová rozmanitost samozřejmě není na našem území rovnoměrně rozložená, jsou oblasti druhově chudé i druhově bohaté. Rozlišovat je možné malé lokality či celé oblasti, nebo i města - ostatně v rámci Česka patří mezi „horká místa“ biodiverzity Praha i Brno.

Systémy hodnocení

Vedle znalosti výskytu a rozšíření na úrovni státu či lokality je nutné úvahy o biodiverzitě doplnit znalostí jejího stavu či vývoje - k tomu slouží červené seznamy. Druhy řadí do stanovených kategorií ohroženosti - pro zjednodušení: druhy vymřelé (tedy ty, co již ohrožení podlehly), druhy ohrožené (v několika stupních) a druhy nezařazené, tedy neohrožené. Pohled na jejich shrnutí není radostný, v celé živé české přírodě je průměrný podíl ohrožených druhů přibližně třetinový. Vybrané populární skupiny jsou na tom ale ještě hůře, u denních motýlů, ryb, obojživelníků a plazů je ohrožena více než polovina druhů, u velmi dobře prozkoumaných cévnatých rostlin téměř přesně polovina.

Zajímavé je, že k třetinovému podílu dospěl i jiný systém hodnocení - oficiální hodnotící zprávy druhů tzv. evropsky významných, tedy chráněných, popř. sledovaných všemi státy Evropské unie. Používá schéma výstražných, semaforových barev a třetina hodnocených druhů (v ČR je jich 171) je v nepříznivém stavu (červeně).

Jen u nemnoha skupin - především obratlovců - je možné komentovat i vývoj: podíl ohrožených druhů stále narůstá. Zda se podíly druhů v obou systémech hodnocení v budoucnu budou lišit, může být měřítkem úspěšnosti snah péče o úzce vymezenou skupinu druhů.

Tradičně jsou u nás velmi důkladně zkoumána společenstva, vymezovány a definovány biotopy a fytocenologické jednotky. Na tuto tradici navázala Česká republika těsně před vstupem do EU konceptem mapování přírodních stanovišť, biotopů, které posléze proběhlo celoplošně. Dnes tak víme o tom, kde se vyskytuje daný definovaný přírodní biotop (pokrývají pouze 17 % rozlohy státu). Na tomto základě byla vytvořena soustava Natura 2000, ale tento stále aktualizovaný zdroj dat slouží (podobně jako u druhů) i k oficiálnímu hodnocení stavu biotopů. To je jediným hodnocením ohroženosti rostlinných společenstev. Výsledky jsou mnohem horší než u druhů, za nepříznivý je považován stav u téměř tří čtvrtin přírodních stanovišť.

Druhové bohatosti ubývá

V souhrnu, Česko je vzhledem ke své velikosti a díky svým přírodním podmínkám poměrně druhově bohaté. Ovšem rychlé změny zažívané v naší současnosti tento stav postupně mění. Celkový počet druhů příliš neklesá (máme tady nově příchozí - někdy i v masách - i nové objevy), ale roste počet vymřelých (ten prozatím pomaleji) i ohrožených druhů. Mizí specializované druhy, stejně jako mizí jejich biotopy, mění se krajinná mozaika, mění se míra a typ působení člověka na krajinu, což byl od neolitu jeden z hlavních faktorů české biodiverzity. To vše lze nechat být, nebo konat protiopatření. Pokud však jde o informace o jejím stavu, je oč se opřít.


Mgr. et Mgr. Karel Chobot, Ph.D., (1978) je vedoucím odboru monitoringu AOPK ČR, která mj. shromažďuje data o druzích i biotopech a organizuje jejich sběr, karel.chobot(zavináč)nature.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu