Čtení na tyto dny

Na dlani

Javorový list
přikryl město dlaní
a obrátil dlaň do všech koutů

Listem rozsvěcené světlo
puká brázdami smogových ulic
líhnoucími karburátory

V listu je vzkaz
abychom kmenům podali ruce

List nese varování
že nad kameny vyrvanými v lomech
jsou plíce města zaprášené

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Živá zahrada


Petr Stýblo, č. 5/2010, str. 12

V posledních desetiletích lidé stále rychleji okupují nová území a vytlačují z nich prakticky vše, co zde žilo před nimi. „Návrat“ z městské zástavby na venkov do přírody je módní záležitostí. Lidé prchají na okraje měst či do okolních vsí, protože chtějí být přírodě blíže. Žel, většinou je to tak, že si biosterilitu městského paneláku stěhují „na venkov“ s sebou. Přírodě se nijak nepřiblíží, natož aby v ní žili, jen ji úmyslně či svou neznalostí donutí k dalšímu ústupu. Ono totiž nejde jen o novou zástavbu. I na tradičních zahradách jako by rozmanitost života nějak chřadla a ztrácela se. Příčiny u nás asi nikdo nezkoumal, ale odhadnout se dají docela přesně.

Jednou z nejvýznamnějších je určitě změna péče o zahrady. Ubývá ruční práce, přibývá nešetrné mechanizace i aplikace chemických prostředků. S plevelem se již nebojuje motyčkou a plečkou, nýbrž postřiky či (snad v lepším případě) černými fóliemi. Na rozdíl od tradiční kosy motorová sekačka bezohledně rozšmelcuje na kaši vše, co je v trávě živé. Své zahrady majitelé stále více izolují neprostupnými ploty, ze zahrad mizí ovocné stromy, vysazují se zdejší přírodě neznámé druhy rostlin. Zahrada plná nových, nepůvodních druhů rostlin sice může být z hlediska rostlinného života velmi pestrá, ale navenek se chová stejně, jako by byla obehnána vysokou zdí. Její vazby na okolní přírodu, hmyz a jiné živočichy jsou nevýznamné. Často se také na zahrady zavádějí prvky, které jsou živým organismům smrtelně nebezpečné (nevhodně konstruované nádrže s vodou, bazény s kolmými stěnami, průhledné skleněné stěny ad.). Výsledkem je sice možná zelené, ale téměř sterilní prostředí, které je pro okolní přírodu stejně nepřátelské jako třeba panelové sídliště, možná i více.

Přitom v západním světě a stále více i u nás přibývá lidí, kterým tento trend vadí. K tomu, aby se ho vyvarovali či ho zvrátili, aby minimalizovali hranici mezi zahradou a okolím, slouží projekt Živá zahrada. Zahájil ho Český svaz ochránců přírody po vzoru britských ochranářských organizací v roce 2004. Nezabývá se žádnou filozofi í či permakulturou, jako některé paralelně vznikající a zase zanikající aktivity, je postaven tak, aby byl srozumitelný dítěti i důchodci, divákovi TV Nova či hlubinnému ekologovi. Jde o jednoduchou soutěž uživatelů zahrad. V soutěži nejsou žádné zákazy (snad kromě falšování výsledků), po účastnících ani nechceme, aby se vraceli ke kosám a srpům či nechávali zahrady přírodě napospas. Účastníci od nás dostávají pouze rady a doporučení.

V určených termínech (čtvrtý víkend v květnu a o vánočních svátcích) musí na své zahradě najít vybrané druhy či skupiny druhů živočichů. Když je soutěžící najde, dostane za ně body, když nenajde, dostane rady, jak je na zahradu nejlépe přilákat. Soutěž je dlouhodobá, takže účastník má dost času se podle nich zařídit. Bodování je nastavené tak, aby mohly vedle sebe soutěžit zahrady s různými parametry, malé městské předzahrádky vedle hektarových pozemků daleko od měst. Dokonce už soutěží i několik balkonů. A speciální podsoutěž zde mají i školní zahrady.

Do soutěže se dosud zapojilo 664 zahrad a 16 z nich získalo titul Živá zahrada - jsou to: ZŠ Železnická v Jičíně a ZŠ Pardubice-Svítkov, zahrada manželů Dvorských v Podlesí, zahrada Nataši Svárovské ve Svobodné Vsi, Vlasty Tůmové v Horních Kozolupech, Jaroslava Mrvíka v Mořině, Marcely Šanderové v Prachově, Ludmily Kálalové v Milevsku, Vojty Kameníka ve Zhoři, Marcely Kohajdové v Šumperku, Evy Malinové v Řešetově Lhotě, Josefa Staňka a Evy Erdingerové v Malešově, Josefa Cihly v Bělé pod Bezdězem, Vlasty Kořínkové v Miličíně, Bohumila Rejmana v Litomyšli a Heleny Adámkové ve Zvoli-Černíkách.

Pokud chcete alespoň částečně splatit svůj vlastní dluh vůči přírodě, z níž jste kus místa zabrali pro svoje bydlení a odpočinek, máte možnost. Přetvořte si zahradu tak, aby v ní zbyl kousek i pro tvory, kteří v ní přirozeně žijí. Více informací lze nalézt na www.zivazahrada.cz.


Ing. Petr N. Stýblo - ředitel kanceláře ÚVR ČSOP, petr.styblo(zavináč)csop.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu