Čtení na tyto dny

Král smrků

(Smrk ztepilý
Stáří 180 let
Výška 38 m
Obvod 402 cm)

Prší
Přítmí pravěkého lesa
Ticho kapradin a trav
a kapající vody

Posvátná úzkost
slovanského obětiště

Zpovzdálí
hluk dětské
školní křížové výpravy

Směrovka: Král smrků 300 m

Zpáteční cestou
sbírám papírky
od žvýkaček a bonbonů
zn. Velim

(Jaroslav Kvasnica
Mariánské lázně 1987) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Himantoglossum (hircinum) jazýček (kozlí)


Dušan Šlosar, č. 5/2010, str. 15

Kdy má různost živých forem zvaná biodiverzita pro nás nějaký význam? Je nasnadě, že jen tehdy, když je sdělitelná, a předpokladem sdělování je pojmenování. V nejstarším latinsko- českém souboru jmen rostlin v Olomouckém kodexu z počátku 14. století, který obsahuje 100 jmen, máme u každého latinského názvu jen jeden jednoslovný český protějšek: anetum je tu kopr, asarus je kopytník, apium je poniklec a tak dále. Teprve o dvě století později, v Herbáři Mattioliho, nacházíme kopry dva: zahradní a vlaský, zřejmě podle toho, jak byly využitelné. A v témž slovníku najdeme název heřmánek zas jen jeden, i když s poznámkou: Tento rmen, jinak heřmánek, tak jest velmi podobný k onomu, kterýž pro rozdíl tohoto vonného smrdutý rmen slove, že na pohledění nijak jeden od druhého rozeznati se nemůže než samou vůní… A když se trefí někdy někomu na poli potřebu sobě udělati a tímto smrdutým rmenem zachuli sobě utříti, velmi brzo cítivají těžké a nesnesitedlné pálení a kousání… Není divu, že dnes už máme heřmánky dva, pravýpřímořský.

Ale tuto empirii našich předků předběhla v osmnáctém století věda. Carl Linné zavedl pojmenovací soustavu povinně dvoučlennou ze substantiv a adjektiv (např. sambucus nigra - bez černý); tam, kde schází charakteristická rozlišovací vlastnost, zastává tuto roli adjektivum obecný (čekanka obecná). V následujícím století ji Jan Svatopluk Presl pro nás pracně počeštil. Musel k tomu vymyslit mimo jiné předlouhou řadu adjektiv jako aksamitnatý, alpejní, ametystový, atlasovitý, auboratý, auboratějící, auškatý…

Dušan Šlosar

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu