Čtení na tyto dny

Na počest ptáků řek a lesa

Ptáci stoupali nad lesem
jak jiskry
Dvojhlasně
O dvou křídlech
Až zdálo se že nevzlétají
ale že země padá

Bylo ticho
jako v přesýpacích hodinách
anebo ve skále
ale tak ostré
jak večerní obloha
kdy padají hvězdy
a na studánkách řek
omdlévá voda

Na počest ptáků
spících řek a hlubokého lesa
zdvihá ticho
studánku
jako první pokus bohů o pohár

(Josef Hrubý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

Himantoglossum (hircinum) jazýček (kozlí)


Dušan Šlosar, č. 5/2010, str. 15

Kdy má různost živých forem zvaná biodiverzita pro nás nějaký význam? Je nasnadě, že jen tehdy, když je sdělitelná, a předpokladem sdělování je pojmenování. V nejstarším latinsko- českém souboru jmen rostlin v Olomouckém kodexu z počátku 14. století, který obsahuje 100 jmen, máme u každého latinského názvu jen jeden jednoslovný český protějšek: anetum je tu kopr, asarus je kopytník, apium je poniklec a tak dále. Teprve o dvě století později, v Herbáři Mattioliho, nacházíme kopry dva: zahradní a vlaský, zřejmě podle toho, jak byly využitelné. A v témž slovníku najdeme název heřmánek zas jen jeden, i když s poznámkou: Tento rmen, jinak heřmánek, tak jest velmi podobný k onomu, kterýž pro rozdíl tohoto vonného smrdutý rmen slove, že na pohledění nijak jeden od druhého rozeznati se nemůže než samou vůní… A když se trefí někdy někomu na poli potřebu sobě udělati a tímto smrdutým rmenem zachuli sobě utříti, velmi brzo cítivají těžké a nesnesitedlné pálení a kousání… Není divu, že dnes už máme heřmánky dva, pravýpřímořský.

Ale tuto empirii našich předků předběhla v osmnáctém století věda. Carl Linné zavedl pojmenovací soustavu povinně dvoučlennou ze substantiv a adjektiv (např. sambucus nigra - bez černý); tam, kde schází charakteristická rozlišovací vlastnost, zastává tuto roli adjektivum obecný (čekanka obecná). V následujícím století ji Jan Svatopluk Presl pro nás pracně počeštil. Musel k tomu vymyslit mimo jiné předlouhou řadu adjektiv jako aksamitnatý, alpejní, ametystový, atlasovitý, auboratý, auboratějící, auškatý…

Dušan Šlosar

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu