Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Stromy a kameny Emanuela Ranného


Jan Lacina, č. 1/1989, str. 14

Od nízkého návesního domku ve Štěpánovicích u Tišnova, ve kterém žije přední moravský grafik, zasloužilý umělec Emanuel RANNÝ (nar. 29. 12. 1913), vybíhá k úpatí kopců jabloňový a hrušňový sad. I humna ostatních stavení jsou plná starých ovocných štěpů. Atributem této krajiny na okraji Českomoravské vrchoviny je útulnost, podmíněná právě všudypřítomností ovocných sadů. Proto snad ani není možné, aby nebyl vůdčím námětem Ranného grafické tvorby právě ovocný strom, ve výtvarném vyjádření znak, ve kterém se prolínají všechny složky zdejší harmonické kulturní krajiny.

Ovocný štěp - výtvor přírody i člověka, krásný i užitečný zároveň. Z tvorby Emanuela Ranného chápeme, že právě ovocný strom je nejkrásnějším projevem krajiny. Spojuje půdu s oblohou, vody s větrem, ptáky s krtky. Vysokokmenný ovocný strom, i když kolikrát nachýlený, se v tvorbě Ranného stává jakýmsi nosným skeletem krajiny, nikoliv však mrtvým. Do kmenů a korun stromů dovede umělec ukládat své pocity a hluboké prožitky z celé krajiny.

Stejně jako stromy má Emanuel Ranný rád kameny. Kámen je druhým výrazným prvkem jeho krajiny. Nikoliv však kámen „prostý“, ale kámen opracovaný lidskou rukou, ovšem jen do té míry, aby zůstal harmonickou součástí své krajiny. Takové jsou kameny starých zdí a zídek, hranečníky i kameny starých náhrobků. Kameny polidštěné jsou sice statickým, ale rovněž pocitovým znakem Ranného grafiky.

Je požitkem posedět s umělcem a jeho paní pod starou hrušní fíkovkou v jejich štěpánovickém domově. Výtvarník dobře ví, kolik již krajina ztratila stromů - a proč. Alespoň ve svém sadu nahrazuje staré odumírající štěpy mladými. To proto, aby zůstal zachován životadárný koloběh krajiny, kterou má rád. Třeba i proto, aby pro milovanou krajinu platila navždy sentence Josefa Uhra: „Několika pohledy zamiloval jsem se do tohoto kousku země a ihned jsem se tam uvelebil. A tu opět pod širým nebem počal jsem se probírati ve svých nadějích o příštím životě …“

Tichou naději, vyvěrající z hluboké lásky ke krajině, pociťujeme i z většiny Ranného tvorby. Právě „Podolí Josefa Uhra“, cyklus grafických listů z rodiště zdejšího spisovatele a básníka (1880-1908), považují kunsthistorici za syntézu dosavadní tvorby Emanuela Ranného. Přejme proto umělci i sobě, aby se i jeho další tvorba rozvíjela v obdobném zadumání a hlubokém ponoru, vyjadřujíc nezbytnost harmonické souvztažnosti člověka s přírodou.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu