VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

O krajině se hodně píše. Nejen v novinách a časopisech periodických a kompendiích neperiodických, v oceňovaných i neoceňovaných publikacích vědeckých, knihách esejistických, obrazových i ve vyznáních citlivých duší k rodnému kraji, včetně "Veroničí" Krajiny mého srdce, nebo naopak ve strohé Sbírce zákonů ČR. Píše se přitom o krajině přírodní či přírodě blízké, ale i o krajině odpřírodněné a narušené, o krajině zdravé, krásné a líbezné, o zemském ráji to na pohled i o krajině měsíční. Asi by stálo za to sestavit úplný přehled, jaká všechna může krajina být. Co je to ale krajina kulturní?

Kulturní krajina je u nás ta, ve které naši předkové žili po tisíciletí - čili téměř všechna. Silně převažuje složka antropogenní, jde tedy doslova o krajinu pozměněnou procesem vzniku a vývoje člověka. Můžeme ji nazírat jako puzzle složené z mozaiky krajinných typů s různým rozsahem zastavěné plochy, dopravních komunikací, ploch průmyslových, agrárních, zalesněných, vodních, nevyjímaje ani místa blízká přírodě včetně zvláště chráněných území. Patří sem krajina zemědělsko-lesní, industriální, obytná i taková, kde by kulturní člověk raději nebydlel.

Nejen pro člověka, ale i pro ostatní živé organismy představuje kulturní krajina prostředí, ve kterém se odehrává jejich život. Jsou v něm smícháni dosud přežívající původní obyvatelé i obyvatelé nastupující. V takto ukuté krajině je to člověk, který svou činností dovoluje původním obyvatelům v krajině žít nebo je záměrně či nezáměrně likviduje, stejně jako úmyslně či nezamýšleně umožňuje existenci novým přistěhovalcům.

Tentokrát jsme se zaměřili na větší živočichy, kteří jsou běžně známí a jejichž závislost na kulturní krajině je zřejmá a viditelná. Tématem prvního čísla Veroniky v roce 2008 jsou mizení a návraty obojživelníků, ptáků a savců v kulturní krajině. Nevynechali jsme přitom ani největší u nás žijící živočichy, které paradoxně zase tak moc vidět není. Snad proto se o způsobu jejich života odpradávna tradují roztodivné historky. Vášnivé diskuse o možnostech koexistence lidí a velkých šelem v současné podobě kulturní krajiny jsou možná jejich odleskem.

Karel Hudec a Dana Zajoncová