Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Mizení a návraty v krajině kulturní


Karel Hudec, Dana Zajoncová, č. 1/2008, str. 1

O krajině se hodně píše. Nejen v novinách a časopisech periodických a kompendiích neperiodických, v oceňovaných i neoceňovaných publikacích vědeckých, knihách esejistických, obrazových i ve vyznáních citlivých duší k rodnému kraji, včetně "Veroničí" Krajiny mého srdce, nebo naopak ve strohé Sbírce zákonů ČR. Píše se přitom o krajině přírodní či přírodě blízké, ale i o krajině odpřírodněné a narušené, o krajině zdravé, krásné a líbezné, o zemském ráji to na pohled i o krajině měsíční. Asi by stálo za to sestavit úplný přehled, jaká všechna může krajina být. Co je to ale krajina kulturní?

Kulturní krajina je u nás ta, ve které naši předkové žili po tisíciletí - čili téměř všechna. Silně převažuje složka antropogenní, jde tedy doslova o krajinu pozměněnou procesem vzniku a vývoje člověka. Můžeme ji nazírat jako puzzle složené z mozaiky krajinných typů s různým rozsahem zastavěné plochy, dopravních komunikací, ploch průmyslových, agrárních, zalesněných, vodních, nevyjímaje ani místa blízká přírodě včetně zvláště chráněných území. Patří sem krajina zemědělsko-lesní, industriální, obytná i taková, kde by kulturní člověk raději nebydlel.

Nejen pro člověka, ale i pro ostatní živé organismy představuje kulturní krajina prostředí, ve kterém se odehrává jejich život. Jsou v něm smícháni dosud přežívající původní obyvatelé i obyvatelé nastupující. V takto ukuté krajině je to člověk, který svou činností dovoluje původním obyvatelům v krajině žít nebo je záměrně či nezáměrně likviduje, stejně jako úmyslně či nezamýšleně umožňuje existenci novým přistěhovalcům.

Tentokrát jsme se zaměřili na větší živočichy, kteří jsou běžně známí a jejichž závislost na kulturní krajině je zřejmá a viditelná. Tématem prvního čísla Veroniky v roce 2008 jsou mizení a návraty obojživelníků, ptáků a savců v kulturní krajině. Nevynechali jsme přitom ani největší u nás žijící živočichy, které paradoxně zase tak moc vidět není. Snad proto se o způsobu jejich života odpradávna tradují roztodivné historky. Vášnivé diskuse o možnostech koexistence lidí a velkých šelem v současné podobě kulturní krajiny jsou možná jejich odleskem.

Karel Hudec a Dana Zajoncová

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu