Čtení na tyto dny

Na dlani

Javorový list
přikryl město dlaní
a obrátil dlaň do všech koutů

Listem rozsvěcené světlo
puká brázdami smogových ulic
líhnoucími karburátory

V listu je vzkaz
abychom kmenům podali ruce

List nese varování
že nad kameny vyrvanými v lomech
jsou plíce města zaprášené

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Co Vám přnáší Vaše přírodní zahrada?


Petr Stýblo, Marie Lissková, Petr Žáček, Anna Štočková, Lucie Komendová, Zdeňka Ambrožová, č. 2/2012, str. 18-19

Zahrady mám dvě. Jednu virtuální, která se jmenuje Živá a setkávám se s ní na pár dní dvakrát do roka prostřednictvím několika stovek dopisů a mailů od nadšených soutěžících. Přináší mi neuvěřitelně silný pocit sounáležitosti. Ze soutěžících zahrad jsem ve skutečnosti viděl snad jenom jednu (kromě té vlastní). Nicméně o mnohých z nich toho vím už opravdu hodně a spolu s jejich majiteli se těším, jaká další překvapení nám život na nich nachystá. Vlastně se těším i na samotné soutěžící a jejich dopisy plné nadšení i stesků. Teď si uvědomuji, že už jsou to jediné papírové dopisy, které dostávám. Tak možná taky proto to těšení. Dostat v dnešní „elektrodobě“ kupu dopisů, většinou psaných roztřeseným písmem prvňáčků či podobně nejistým rukopisem té nejstarší generace, to je přece něco! A k tomu kresbičky, fotky…

Ta druhá zahrada, na kterou, žel, nemám o moc více času než na tu první, přináší zase jiná překvapení. Žije si svým životem a já někdy nestačím zírat. Tu se na ní odehrávají masová rytířská klání brouků roháčů, tu mne po nočním letním dešti uvítá na rohožce dvaceticentimetrový mlok! Z jedné strany mám dům pokaděný poštolkou, která nocuje na střešním trámu, z druhé strany na tom samém trámu hnízdí v obrovské kupě klacíků sojky. Myslel jsem si bláhově, že když vypadnu z města na vesnici, budu mít kolem sebe klid. Ale ono to tady žije mnohem víc než v paneláku. Řeknu vám, není to vůbec špatné!

Petr Stýblo
koordinátor programu ČSOP Živá zahrada

 

Uspokojení z výpěstků, odpočinek, spoustu nových přátel, sounáležitost s přírodou. A také společenský život, protože Český zahrádkářský svaz pořádá různé tematické zájezdy spojené s návštěvou zajímavých míst, oblíbené plesy, slavnosti slunovratu, každoročně se zúčastňujeme neckiády na řece Opavě. Celá osada je zapojena do projektu ČSOP Živá zahrada. Dlouhá léta se přátelíme se zahrádkáři z Liptovského Mikuláše, uskutečňujeme výměnné návštěvy vždy s pestrým programem a spoustou zážitků.

Stále častěji se na našich zahrádkách objevují odpočinková zákoutí na posezení s přáteli u kávy, okrasné prvky, jako jsou jezírka, která zároveň slouží jako přírodní napáječky pro různé živočichy, zejména ptáky; nádherně rozkvetlé skalky přitahují zraky všech kolemjdoucích. Součástí našich zahrad jsou i ještěrky, ježci, divocí králíci, křepelky, včely, čmeláci, motýli, žáby, je prostě pořád co sledovat, fotit a obdivovat. Zahrada jednoduše žije.

Práce na zahradě přináší i spoustu neúspěchů v důsledku jarních mrazů, různých plísní a nemocí rostlin, přemnožení škůdců a podobně. Žádný rok na zahradě není stejný, ale správný zahrádkář vždy doufá, že ten příští bude lepší. A tak na jaře začne znovu sít a sázet. Taková je už příroda.

Marie Lissková
Český zahrádkářský svaz, zahrádková osada Za Vodárnou, Opava

 

Bezmála před dvaceti lety jsme se stali majiteli polorozbořeného domu, hospodářských budov a zahrady na vesnici. Nejsme tedy původní obyvatelé naší vesničky, pocházíme z města, a právě proto jsme nechtěli zahradu jakoby městskou, perfektně upravenou. Naše zahrada rostla společně s výstavbou nových domů a my si přáli, aby se duch vesnice a jakéhosi přirozeného přechodu mezi ní a přírodou u nás nevytratil. Jsme milovníci rustikálního stylu, hrubé keramiky a starých věcí, které se kdysi na vesnici přirozeně používaly. Naše bydlení zvolna přechází do zahrady a okolí, takže mnoho těchto věcí se objevuje jak uvnitř, tak vně domu. Plaketa a ocenění byly pro nás ubezpečením, že jsme se vydali správnou cestou, a přiznáváme, že se nám i ulevilo, protože občasná kritika okolí nás moc netěšila.

Touha podělit se o zážitky, které denně v zahradě prožíváme, nás přivedla k dalšímu budování, tentokrát malého ekopenzionu, kde nabízíme nejenom ubytování, ale také možnost volného pohybu po celé zahradě v kteroukoli denní dobu a ve kterémkoliv ročním období. A je opravdu velmi zajímavé sledovat, jak se zahrada neustále mění a jak žije svým vlastním životem. Přijeďte se také podívat, těšíme se.

Petr Žáček
Vřesovice (okr. Hodonín)

 

Moje přírodní zahrada je nejkrásnější náplní mého života. Je to kousek země, který jsem dostala do opatrování, a snažím se ho citlivě dotvořit do podoby „rajské zahrady“. Chápu, že všechno, co tam roste, létá, hrabe, plazí se i běhá, je vítané, má svoje poslání a tvoří jednotu.

Nejvíce si cením toho, že mohu být fyzicky trvale a nerušeně v kontaktu s přírodou. V létě často usínám pod hvězdnou oblohou, pod stromy, nebo na louce, při dešti v altánu, nebo i v rozhrabané kupě voňavého sena, létají kolem mě světlušky, netopýři a ráno mě probouzí sojka na borovici. Je to prostě ráj na zemi podle mého gusta.

Sousedé už přivykli mému neobvyklému konání, někteří mě už i napodobují, protože moje přírodní zahrada není fádní, pořád je co pozorovat, a líbí se jim. Také ochutnali moji zdravou cibuli, mrkev i zahradní lebedu.

Při pěstování se snažím o co největší pestrost zeleniny, koření, bylin i ovoce. Učím se pozorováním a citem. Jsem vděčná za všechny rady na přednáškách pro přátele přírodních zahrad i od moudrých zkušených sousedů.

Moje nejbližší sny: Dobudovat jezírko a mít na zahradě přírodní včelín.

Anna Štočková
držitelka plakety Přírodní zahrada, Ochoz u Brna

 

Radost. Odpočinek. Pohodu.

Jsou pro mě cenné proměny zahrady v ročních cyklech, které tady vnímám víc než kdekoliv jinde, a můžu si tak připomínat, že jsem každý den součástí „kruhu zrodu a zániku“.

Můžu se dotýkat a mít kontakt s půdou, tekoucí vodou v řece, která voní každý den jinak…

Pod starou jedlí ráda odpočívám a čerpám inspiraci.

Mým nejoblíbenějším místem je divočina; kousek zahrady na břehu řeky, kde se vše vyvíjí ve vlastním a nerušeném rytmu. Je to myslím nejsilnější část zahrady, řeka sem vnáší něco jiskřivého a oživujícího.

V zahradě se prolíná časem i prostorem čitelná láskyplná péče tří předchozích generací naší rodiny.

Lucie Komendová
zahradní architektka, Atelier Gaia

 

Psát o tom, co nám přináší naše venkovská přírodní zahrada v Zaječí pod Pálavou je těžké, protože některé skutečnosti jsou nesdělitelné. Jen ten, kdo pracuje na zahradě, ví a jistě i pocítí, jaké to je, mít tu možnost vlastníma rukama pracovat se zemí, vypěstovat si vlastní ovoce nebo jen pozorovat motýly nebo včely, kteří létají z květu na květ.

My máme to štěstí, a jsme za to neskonale vděční, že nám rodiče před více než dvaceti šesti lety zahradu věnovali. I když doznala jistých změn, je to stále místo setkávání a obdarovávání jak s přáteli, tak se sousedy. My totiž zahradu nemáme jen pro svou vlastní potřebu, ale často a rádi se o její báječné produkty rozdělíme s ostatními. Spousta přátel u nás poprvé ochutnala plody moruše, jedla čerstvé jahody nebo hroznové víno. Máme tu květiny i léčivé byliny. Není problém se po zahradě rozběhnout a okolní příroda i malebnost obce Zaječí nám připomíná, že není důležité jen vydělávat, spěchat a štvát se. Toto zjištění nesmírně obohatilo náš život a život našich dětí po všech stránkách.

Náš největší zážitek a překvapení byly, když jsme objevili, že k nám přišla na návštěvu housenka krásného motýla! [nahoře] Poznáte ho? Je to martináč hrušňový (Saturnia pyri), největší středoevropský noční motýl. Jeho housenky žijí na ovocných stromech meruňky obecné (Prunus armeniaca), které máme na zahradě.

Zdeňka Ambrožová
držitelka plakety Přírodní zahrada, Zaječí (okr. Břeclav)

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu