Čtení na tyto dny

Předjaří

krajina strmí tichem snu
bílá a hnědá a zurčení
červenohnědé siluety nahých strážců zimy
jež neuhlídali
a ze studně studu krčí rameny

tak téměř bez pohybu hyne epocha

krom poškubaných cárů kdesi pod nebem
se tichem nese
už jen kovově černý rozsudek havrana
ukládající toliko
co sněhy odkryly ztrápeno
budiž do třikráte sedmi dnů
potaženo zelení
proti čemuž
není odvolání

(Miroslav Sedláček) 

 

Die Welt ist ein Dorf – Svět je jedna vesnice


Franz Meister, č. 5/2009, str. 22-23

Nevím, jak ostatní, ale já - přiznávám to otevřeně - mám hned vícero místeček, na kterých se cítím dobře, míst, na která rád vzpomínám, na která bych se rád vrátil, míst, která mají kouzlo, která musím nacházet stále znovu a znovu. Bylo by příliš smělé chtít hodnotit jedno místo jako horší než jiné. Protože to tak ale bylo určeno - 5 000 znaků je hranice, musím se donutit a učinit výběr. Tady je:

Chci to čtenářům a čtenářkám trošku zjednodušit: Místo je středně velká obec na jižním břehu Dunaje v nejvýchodnější části Tullnského pole (Tullnerfeld), asi 25 km severozápadně od Vídně a na půli cesty mezi Klosterneuburgem a Tullnem. Je to kraj okolo obce St. Andrä- Wördern, zóna napětí mezi Tullnským polem, štěrkovou planinou vytvořenou a stále znovu přetvářenou Dunajem, a Vídeňským lesem, flyšovým pásmem tvořícím začátek nebo konec Alp podle toho, jak se na to díváte. Bukové lesy, několik modřínů, málo smrků a na některých místech ještě spousta starých, sukovitých dubových porostů. Flyš, to při průtržích deště znamená povodeň. V soutěsce Hagenbachklamm je vidět síla vody a její působení.

Jde o historickou hraniční obec: za dob Římanů vedl Limes podél řeky. Na severu se nacházely národy Markomanů a Kvádů. Na východním konci obce začínala Panonie, na západě leželo Noricum. Tady (alespoň podle církevního práva) vládne biskup ze St. Pöltenu, v sousední obci směrem na východ farář poslouchá vídeňského arcibiskupa. Obec je nejvýchodnější součástí čtvrtě „nad Vídeňským lesem“, Mostviertelu - to je staré členění toho, čím dnes jsou Dolní Rakousy (ty se tradičně dělí na 4 čtvrtě - Viertel - pozn. překl.).

Pasovští vlastníci pozemků dominovali místnímu pěstování révy - až klášter Klosterneuburg do země zavlekl mšičku révokaze. Během několika let byla po vinařství veta. Zkušené oko i dnes v lese pozná stopy po něm - staré terasy. Až do začátku šedesátých let 20. stol. se zde ve velkém pěstoval rybíz, dodával se na vídeňské trhy, jeho šťáva se kvasila a vyrábělo se z ní rybízové víno. Spolupracovníci organizace Arche Noah (Archa Noemova - pozn. překl.) dnes pátrají po zbytcích tehdejších druhů v opuštěných zahradách a lesích. Obec však není jen místem pro hledání a objevování geografických, geologických, historických a botanických stop, ale mezitím i obcí sociálních experimentů.

Již deset let tam žije rodina Meister, zapojila se a srostla s obcí. Společně s několika dalšími „přistěhovalci“ jsme v průběhu posledních let rozjeli několik lokálních iniciativ, které pro nás dělají obec ještě pozoruhodnější, ještě přitažlivější pro život. Například sdružení Grenzenlos (bez hranic - pozn. překl.). Toto sdružení se stará o rozmanitost v obci. To zní banálně a někdo by si mohl myslet, že to asi bude nějaký druh okrašlovacího spolku. Ctění členové, rozmístění truhlíků s květinami, organizace blešího trhu, děkovná bohoslužba. Musím vás zklamat. Přesně toto Grenzenlos není, a přece doufáme, že obec zkrášlíme. To se totiž musí stát nejprve uvnitř, aby to mohlo zářit ven a nakazit ostatní.

Z asi 7 000 obyvatel a obyvatelek obce pochází víc než 1 000 z minimálně 72 různých zemí. Jen si to představte: obec, ne vyloženě známá, v blízkosti velkoměsta, poněkud obyčejná, architektonicky nenápadná, příjemná krajina, lidé dojíždějící do práce, majitelé druhých bydlišť, obchod, kruhový objezd, železniční přípojka, a teď to přijde: žijí zde lidé z víc než poloviny světa. Jaké bohatství řečí, zkušeností, obzorů a kulturních kořenů! To je poklad, který můžeme objevit - pracujeme na tom už 5 let. Pravidelně se zde vaří bez hranic - přijde, kdo chce, uvaří společně se zatím neznámými nebo se starými známými a jí se společně. Vaření bez hranic je hlavním programem, „tavicím kotlíkem“, periodickou událostí pro seznamování, výměnnou burzou nápadů a projektů. Literatura bez hranic, hraní bez hranic, zpívání bez hranic atd. jsou další programy, které sbližují spoluobyvatele - starousedlíky a čerstvé přistěhovalce.

Časem se ukázalo, že sociální kapitál, součet všech talentů, schopností a touhy po vyjádření a po společném bytí, něco, co existuje asi v každé obci, je větší než možnosti jednoho sdružení. Každé dva roky proto organizujeme 14denní sympozium o místní udržitelnosti s programovým názvem KulturLandSchaffen (slovní hříčka znamenající KulturaKrajinaTvorba, ale také VytvořitKulturníZemi - pozn. překl.). V roce 2009 jsme nabídli více než 150 akcí: přednášky, exkurze, komentované výlety do Vídeňského lesa a do bývalých niv Dunaje, umělecké akce, hudba, potkávací dílny ad. A také byly velmi hojně navštěvovány. V roce 2011 bude další. Je to jen dané omezení počtu znaků, které mě nutí vás odkázat na tyto další informace (zatím bohužel jen německy): www.flysch.at, www.flysch.info, www.unstaw.org


Překlad Anna Skryjová

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu