Čtení na tyto dny

Chalupy

Nedoslýchavé chalupy
v soumraku
a povídají si
měděnkovými hlasy něco zšeřelého,
už velmi dávno zapomenutého.

Na plotě zvlhlá vůně léta visí -

Za humny chlad
a netopýr.

Přes obzor safírová pšenice se řine
z natrženého pytle tajemství - 

(Josef Suchý)

 

Plačkův les: poslední zbytek Moravské Brazílie


Jiří Chalupa, č. 4/2010, str. 24-25

Krajina pod horou Venušinou

Lužní lesy jižní Moravy byly odjakživa ukázkou ekosystémů s mimořádnou druhovou rozmanitostí, která nebyla nikde v Evropě v takové podobě známa. Jejich vývoj byl však v důsledku rozsáhlých vodohospodářských úprav ve 2. pol. 20. století trvale poznamenán negativními změnami v jejich vodním režimu. Zřejmě největším zásahem do jihomoravské krajiny byla výstavba vodního díla Nové Mlýny, pod kterým zmizelo přes 1 000 ha lužního lesa. Majestátná Dyje, ale také dolní toky Svratky a Jihlavy se pod Pálavou vlnily jako těla obrovských hadů. Jejich neustálá tvořivá činnost dala vznik charakteristické mozaice tvrdých a měkkých luhů, protkané množstvím aluviálních luk, bažin a tůní. Právě proto byla podpálavská lužní krajina mnohými přírodovědci nazývána Moravskou Brazílií. Skýtala výjimečný životní prostor neobyčejně pestré škále organismů. Jeden z posledních plošně rozsáhlejších zbytků připomínajících tuto krajinu dnes najdeme v území chráněném jako přírodní rezervace (PR) Plačkův les a říčka Šatava.

Proč je poslední a výjimečný

Plačkův les se rozkládá na aluviu Svratky, zhruba 2 km severně od jejího soutoku s Jihlavou. Lesní komplex je tvořen převážně přírodě blízkými porosty dubových jasenin, jilmových doubrav a vrbových olšin, které tu nejsou postiženy drastickým poklesem hladiny spodní vody, jako je tomu dnes u většiny jihomoravských luhů. Územím protéká říčka Šatava, jejíž koryto nebylo v PR regulováno a která má poměrně široké inundační území po svém levém břehu (po pravém břehu přirozeným rozlivům brání fragment selské hráze, místními nazývané „vysoká“). Prostředí přírodní rezervace dokreslují zachovalá stará ramena, tůně i močály.

Výjimečnost dochovaného prostředí tkví v jeho vodním režimu. Lužní lesy bývají hydraulicky propojeny s řekou na principu spojitých nádob přes propustné štěrkopískové podloží. Vodní režim Plačkova lesa však do značné míry ovlivňuje také svah v jeho bezprostřední blízkosti. Vznikl na starší říční terase, kde jsou štěrkopísky překryty pro vodu málo propustnými sprašemi, což je příčinou odtoku srážkové vody z poměrně velkého sběrného území přímo do lesa. Podloží nasycených štěrkopísků v lese už není schopno tuto vodu vstřebat, a proto zde hladina podzemní vody vystupuje poměrně vysoko. Díky tomu a několika revitalizačním úpravám (realizovaným Lesním závodem Židlochovice), nedochází k tak markantním posunům společenstev k sušším typům.

Prales nebo člověkem vypěstovaný les?

Některé porosty v PR byly ponechány samovolnému vývoji a vytváří se v nich specifický, pralesovitý charakter. Nesmíme zapomenout, že soudobá podoba našich lužních lesů, včetně všech chráněných území, není pouhým výsledkem spontánních přirozených procesů, ale že byla docílena také uvědomělou lesnickou činností. Díky dlouhodobému vlivu člověka v minulosti (žďáření, klučení, pastevectví a využívání těchto produkčních stanovišť k pěstování hospodářských dřevin nebo k přeměnám na půdu zemědělskou) nebyly totiž v nivách dolních toků řek na jižní Moravě žádné původní lesy, tedy pralesy, dochovány. Všechny pralesovité rezervace (včetně NPR Ranšpurk a NPR Cahnov-Soutok) zde získaly svůj pralesovitý charakter teprve druhotně, když byly ponechány samovolnému vývoji. Samotné pralesy mají význam hlavně badatelský, slouží jako dokonalá biologická laboratoř nejrůznějších přírodních věd a procesů. Fragment luhu dochovaného v PR Plačkův les a říčka Šatava tedy není lesem původním, pouze přírodě blízkým. Dává však obraz toho, jak vypadaly lužní lesy v podpálavské krajině před jejich devastací. I přesto, že byly od věků ovlivňovány lesnickou činností, díky obrovskému produkčnímu potenciálu ve spojení s nespoutanou dynamikou dolních toků řek skutečný prales opravdu připomínaly. Zoufalá duše nadšeného přírodovědce dnes bude po Moravské Brazílii už jen marně pátrat a zřejmě jí nezbude nic jiného než skromná útěcha poskytnutá návštěvou Plačkova lesa.

Nejstarší porosty v rezervaci dosahují věku 170-180 let. Interiér Plačkova lesa doplňují mohutné exempláře stromových vrb, topolů černých a jilmů, dosahujících dimenzí, jaké už dnes nejsou běžně k vidění. Zejména populace vitálních jilmů, které tu vytvářejí široké deskovité náběhy, podobně jako stromy v tropických pralesech, je u nás v současné době výjimečná. Po stromech se plazí liány plaménků, bujnému bylinnému patru vévodí kopřivy a svízele. V terénních depresích pak kopřivy střídají vysoké ostřice a taková místa jsou často i celý rok pod vodou. Rozsáhlé močály se musí obyčejně dokola obcházet a v jarním období nelze většinu míst v lese ani suchou nohou projít. V blízkosti mělčích starých ramen, kde se voda drží jen v časném jaře a pak opadá, najdeme v Plačkově lese vzácnou bleduli letní, která tu tvoří jednu z našich nejbohatších populací. V jarním období se mokřady zbarví květy žebratek a vysoko nad jejich hladinu vyrostou nepřehlédnutelné pryšce bahenní.

Kdo takový les obývá?

Takové prostředí poskytuje ideální životní prostor pro výskyt těch druhů živočichů, jejichž původní biotopy v souvislosti s výstavbou novomlýnských nádrží zanikly. Je to zejména pestrá paleta obojživelníků - pro rosničku zelenou, kuňku obecnou, zelené i hnědé skokany nebo čolky je atraktivnost mokřadních ekosystémů v Plačkově lese ohromná. Tři druhy čolků jsou tu zastoupeny čolkem obecným, č. velkým a č. dunajským. Především jarní orchestry žab jsou pak tím, co dodává lužnímu lesu nezapomenutelný ráz.

Z nejrozmanitějších živočichů, kteří se v Plačkově lese vyskytují, zaslouží zmínku ještě bohatá avifauna. Tak například staré doubravy lemující Šatavu si vybrali jako pravidelná zimní nocoviště orli mořští, jejichž početnost tu v zimním období někdy dosahuje až 15 exemplářů. V zimě se v Plačkově lese ve velkých hejnech periodicky objevuje brkoslav severní. Nemůže totiž odolat ohromnému množství lákavých bobulí jmelí a ochmetu, kterých jsou tu plné stromy. Potulující se hejna těchto zimních hostů nezřídka čítají stovky i tisíce jedinců. Na jaře sem s oblibou zavítá také čáp černý. Z břehových porostů říčky Šatavy se pak ozývá nápadný dunivý hlas bukače velkého a nezřídka bychom tam mohli zastihnout též kvakoše nočního nebo třeba chřástala kropenatého. V dnešní době už je na jižní Moravě pouze málo lokalit, které by se mohly takovou druhovou rozmanitostí pochlubit.

Smysl lesní rezervace

V části území byly v minulosti (před vyhlášením PR) založeny nepůvodní porosty rychle rostoucích euroamerických topolů (Populus × canadensis). Objevují se v nich invazní neofyty, jako je např. zlatobýl obrovský nebo netýkavka žláznatá, které totálně obsazují tato stanoviště, tvoří je zcela chudými, vytlačují přirozenou vegetaci a stávají se vážnou překážkou pro obnovu lesa. Už na první pohled je zřejmý rozdíl v biodiverzitě takových plantáží a přírodě blízkých porostů.

Smyslem lesních rezervací je jejich oproštění od úvazků lesů hospodářských a obyčejně bývaly chloubou revíru každého lesníka. Velkoplošné holiny a topolové plantáže samozřejmě do chráněných území nepatří. Podoba Plačkova lesa byla ale dlouhodobě utvářena kombinací přírodních procesů a lesnické činnosti. Pokud má být zachována, budou zde určité lesnické zásahy i nadále nezbytné. Je to například tvorba menších obnovních prvků v porostech starých, rozpadajících se vrbin, na jejichž místech se dnes spontánně tvoří rozlehlé rákosiny. Intenzivně se šířící rákos na takových stanovištích brání zdárné obnově lesa. Obnovní prvky jsou stejně důležité v případě dubových porostů, protože dub letní nepatří mezi dřeviny, které jsou v mládí schopné bujné vegetaci úspěšně samy odrůstat.

Management takového území by měl být realizován střídmými zásahy s ohledem na zachování klidových podmínek dle nároků jednotlivých druhů živočichů. Z těchto důvodů rezervací také nevede žádná naučná stezka a v období potřebného klidu (tzn. hlavně v období rozmnožování, péče o mláďata a zimování orlů) tu zajišťuje svědomitý dozor lesní stráž. Neméně důležité je také povodňování soustavou k tomu účelu vybudovaných revitalizačních kanálů. Poněkud paradoxně tak dnes umělé povodňování zajišťuje původní a charakteristické podmínky prostředí, které byly v minulosti utvářeny díky pravidelným záplavám.


Ing. Jiří Chalupa - zoologické oddělení Moravského zemského muzea v Brně, jchalupa(zavináč)mzm.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu