VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Ve své typologii dělím strašáky na hastroše, to jsou ti, kteří vypadají jako my, dále na plašiče, tedy všelijaké technické vynálezy k zaplašení škůdců úrody, a poslední skupinu tvoří animističtí strašáci - těla mrtvých zvířat a ptáků.

Animisté se u nás vyskytují jen ojediněle. Není to hezký pohled, ale jejich nález mě vždycky fascinuje a vrací k počátkům lidské civilizace. Podle mne jsou právě animisté nejstarší skupinou strašáků. Vždyť jejich „výroba“ byla a je tak snadná.

Obě má tvrzení dokládá i úryvek z eposu Píseň o Hiawatě, který v polovině 19. století na základě indiánských bájí vytvořil Henry W. Longfellow.

… nalíčil po celém poli / ok na černé loupežníky,
potom skryl se do zálohy / ve smrkovém blízkém háji,
čekaje, až přijdou vrány, / krkavci a sojky, kavky.

Přišli záhy, krákajíce, / s třepotem a skřehotáním,
k svému dílu, k pustošení; / na pole si usedali
… až se všichni pochytali / do ok, léček Hiawaty.

… Bez milosti, vpravo, vlevo / po desíti, po dvaceti
bil a bídná mrtvá těla / rozvěšel pak za strašáky
kolem posvěcených polí / na znamení velké pomsty, …

(zkráceno, přeložil J. V. Sládek, 1909)

A tahle pomsta trvá dodnes, i když se za ta léta notně proměnila. Zabíjet chráněné druhy škůdců by dnes vyšlo hospodáře draho, a tak je nahradily mrtvé slepice či slámou vycpaní králíci. V době postmoderní jsou tyhle archetypální objekty často doplněny o současné atributy, jako jsou vysloužilá cédéčka či PET lahve, které jim dodávají až surrealistickou dimenzi. Kolotoč je toho dokladem.

Rudolf Šmíd