Čtení na tyto dny

Na tom neulpí lež

Do vzduchu cválají
luční konící pod hřívami lipnic

Od sídlištních remízek
poržávají zrána na večer

Chtějí mne nosit
a nést chtějí se kudy jdu

Nemohu se jim vylhat
Dýhové dveře
- denně je odemykám a zamykám -
jsou pro ně pořád zarubaný les

Z pastuších tobolek
rozsutých
podél ulic stromů naproti
podráží tamaryšek

Hryzou rosná zubadélka - koníci

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Deklarace z Fontainebleau


č. 2/1989, str. 1-2

Poprvé spočívají osudy biosféry v rukou jednoho jediného druhu. Ani pán, ani otrok, člověk by měl od nynějška - vzhledem k svému technologickému působení - převzít odpovědnost za další vývoj přírodního bohatství tohoto světa. Jeho moc nemající obdoby je zjevně bezmezná a je třeba užívat jí ohleduplně, vynalézavě a moudře.

A přece jsme si nikdy jindy jako teď, na konci století vyznačujícího se explozí nového poznání, nepřipadali tak pošetilí, dokonce nevědomí v záležitostech planety živitelky. Jestliže již od počátku lidstva náš druh ovlivňuje své nejbližší prostředí tím, že kácí stromy a lesy, bez ustání mění krajiny, tu vysouší bažiny a onde vymrskává půdy, přičemž hubí množství druhů, nikdy předtím jsme nezasazovali rány tak globální a tak hluboké. Dnes jsou na celé planetě hluboce rozvráceny její životní podmínky rozsahem našich činností a strašlivou silou naší techniky.

Před čtyřiceti lety, kdy byla vytvořena IUCN, nikdo nemohl předvídat ztenčení ochranné vrstvy ozónu nebo globální oteplení způsobené člověkem. Ještě před 40 lety znečištěná moře, toxické odpady a kyselé deště nebyly aktuálními problémy. Od té doby se lidská populace víc než zdvojnásobila a spěje k hrozbě zničení tropických lesů a vyhubení tisíců druhů.

Má-li být osud lidstva vrácen na cesty vedoucí k nadějné budoucnosti, je zapotřebí klást odedneška základy k člověčenství méně agresívnímu, více respektujícímu stav Země. K člověčenství založenému na uvědomění si vzájemných ekologických vztahů této planety a na úctě k životu ve všech jeho podobách. K člověčenství čerpajícímu ze všech učení, ze všech kultur, ze všech tradic.

Měli bychom už konečně uznat, že dodržování lidských práv vyžaduje zachovávání práv našeho životního prostředí. Jestliže má člověk právo na zdravé a produktivní životní prostředí, na čistý vzduch, na pitnou vodu, má také povinnost předat tyto základní zdroje svým následovníkům, zachovat úžasnou rozmanitost druhů, chránit zranitelnou rovnováhu biosféry. Jde přitom o duchovní, kulturní i hmotné přežití našeho vlastního druhu. Tato odpovědnost je nezadatelná, kolektivní i individuální.

Političtí, hospodářští a společenští činitelé by se všichni měli postarat o to, aby světové zdroje byly konečně dostupné všemu lidstvu a přestaly být předmětem neomezené spotřeby pro pouhou menšinu. Nahraďme rozvoj, který je založen na destrukci, erozi a znečišťování, setrvalým rozvojem chránícím kvalitu půd, ovzduší a vod, zachovávajícím diverzitu a produktivitu zemí i moří. Je to jediná cesta, která může zajistit blahobyt, důstojnost a rozkvět současným i budoucím populacím lidstva.

Poněvadž chránit přírodu znamená pečovat o lidi. Je třeba rozbít ďábelský kruh plodící zamotané pletivo úpadku životního prostředí a bídy. Uvolnit toto soužení, nastolit trvalou rovnováhu mezi lidskými populacemi a přírodními zdroji a pro řešení se přitom obracet k vědě, k výchově, ve společensky konstruktivním kontextu: to je odpovědnost nás všech.

K zajištění úspěchu se ochranářská strategie musí opřít o nejaktivnější síly v každé zemi, od nejodlehlejší vesnice až po hlavní město. Tyto plány také musejí počítat s bohatou zkušeností a moudrostí všech tradic a všech kultur. Budou mít na srdci zájmy skupin  společenských vyděděnců na venkově i ve městech. A také udělí spravedlivější roli ženám, na kterých často spočívá nejtěžší břemeno rozvoje.

Dnes, 5. října 1988, vzdáváme čest odvaze, iniciativě a předvídavosti těch, kdo před 40 lety založili Mezinárodní unii pro ochranu přírody právě zde ve Fontainebleau. Unie, která se dnes stala světovým svazem pro přírodu, sdružuje všechny státy, nevládní organizace a vědecké orgány, které chtějí společně pracovat pro ochranu přírody spojenou s rozvojem. Více než symbol tento svaz ztělesňuje naději. Naději, že bezduchý a nelítostný boj, který člověk vyhlásil přírodě, může brzy skončit. Naději, že za dalších 40 let od dnešního dne bude dosaženo skutečné symbiózy mezi člověkem a jeho životním prostředím a že dvanáct cílů, jež z hlediska ochrany biosféry navrhla IUCN, bude směle realizováno.

Vyzýváme muže a ženy všech zemí, aby na znamení svého odhodlání a solidarity podepsali tuto deklaraci a takto stvrdili smlouvu o neútočení a o životně důležitém sepětí s přírodou.

Fontainebleau dne 5. října 1988.

Přeložil Jan Čeřovský

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu