Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Zahradu prohlásil za vzornou


Pavel Klvač, č. 2/2012, str. 23

Když vykonal 18. května 1905 nový školní instruktor pan nadučitel Josef Horáček z Hrušek prohlídku školní zahrady v Drnovicích, prohlásil ji s potěšením za vzornou. Tutéž radost nad úpravou zahrady mohl projevit i při vizitaci začátkem června roku 1907. Ještě téhož měsíce pak obdržel za vedení zahrady pisatel školní kroniky a správce školy v jedné osobě - Tomáš Sochor - od zemského výboru prémii „50 Korun ve zlatě“. Tolik se dozvídáme z půvabných zápisů na stránkách Kroniky obecné školy v Drnovicích u Vyškova. A jak tehdy školní zahrada vlastně vypadala? Čemu všemu se zde žactvo mohlo přiučit? To už nám dnes žádný pamětník nepoví, a tak nezbývá než listovat v zažloutlém svazku dál.

Nová budova drnovické národní obecné školy byla dokončena v červenci roku 1893. Přilehlé pozemky začal řídící učitel Sochor s pomocí žáků předělávat na ovocnou zahradu. O charakteru pozemku si můžeme udělat představu z následujícího popisu: „Celý pozemek od silnice k budově urovnaný sloužiti má za zahradu školní i nadučitelovu. Prostředkem jejím upravena 2,5 m široká cesta. Z obou stran sousedních ohražena je zahrada vysokým plotem. Plocha její i se všemi čásťmi, jichž vzdělávati nelze (cesta, stoky, odkap a byty mladých učitelů) obnáší asi 14,5 aru. Při plotě levém (západ) stojí na místě bývalého sklepu nová studna 8 m hluboká s pumpou.“ Už jaro následujícího roku bylo využito „ku vzdělání a úpravě zahrady“. Správce dal na vlastní útraty půdu pohnojit a zrýt dělníky. Plochu podle jeho plánu terasovitě rozčlenili cestami. Jako základ ovocné školky zasadil Tomáš Sochor vlastníma rukama (!) 200 hrušňových a jabloňových pláňat, „které od hospodářského spolku vyškovského vyprosil“. Do semeniště vysázel také jádra a pecky. „Aby pak bylo vše, zakoupeny dvoje včely (2 včelstva).

Z pravidelných záznamů z dalších let víme, že zahrada byla opakovaně „povezena“ lepší hlínou. Při této úmorné práci s kolečky pomáhalo žactvo. „K ozdobě zahrady“ zasadil správce školy „růžové šípky“. Zápis z roku 1902 nás informuje, že žáci vysadili dalších 300 hrušňových pláněk. Nově bylo oštěpováno 110 pláňat. V některých letech byly štěpy rozdány mezi žáky, v jiných vysazovány darem „na prázdná místa osady“. Dle inventarizace dřevin v roce 1904 v zahradě rostlo 14 dospělých stromů, 340 štěpů ve štěpnici, 150 dosud nešlechtěných pláňat a 36 ovocných keřů. Na jaře roku 1906 došlo ke „zhoubě zahrad“ přemnožením bource kroužkového a bekyně zlatořité, jaké „nemá v Drnovicích pamětníka“. Žáci, motivovaní věcnými dary (péra a písanky) od Tomáše Sochora, sesbírali 46 000 „prsténků bource“ a 40 000 „kuklí bekyně“. Sběr se opakoval ještě další rok.

Je zřejmé, že výchovná práce ve školní zahradě dalece překračovala úzce pojatou školní výuku a její plody byly k užitku celé obci. Ať už to bylo vysazení pěti památných ořešáků na počest pěti desítek let panování císaře Františka Josefa na podzim roku 1896, vysazení jabloňových štěpů na návsi a v obecním sadě nebo zkrášlení vsi při příležitosti „stromečkové slavnosti“ s krojovaným průvodem, praporem a hudbou v roce 1902, vždy se jednalo o události zasahující celé Drnovice.

A jak je na tom drnovická školní zahrada dnes? Na jejím místě roste trávník se skupinkou borovic černých. Školní pozemky za budovou, na kterých jsem ještě i já za svého dětství v 80. letech 20. století odbýval hodiny pěstitelských prací, jsou také zatravněny a osazeny okrasnými keři. Vždyť pro med, jablka a hrušky je to do supermarketu autem tak blízko. Co by tomu asi řekl nebožtík nadučitel Tomáš Sochor?

Text není výstupem žádného výzkumného projektu. Autor ho s vděčností připisuje Tomáši Sochorovi a Aleši Máchalovi.

Pavel Klvač
sociolog, předseda občanského sdružení Drnka, Drnovice

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu