VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Vladimír Úlehla (prof., RNDr., PhDr.) se narodil 16. 7. 1888 ve Vídni. Gymnazijní léta prožil v Brně, v Kyjově a maturitu skládal v roce 1907 ve Strážnici. Zapsal se na Karlovu univerzitu a po roce odešel na radu prof. Němce do Štrasburku k prof. Jostovi, u něhož v roce 1911 obhajuje doktorát. V roce 1913 se stal stipendistou prof. Pfeifra v Lipsku (fyzikální chemie). Za války (1915) byl coby praporčík zatčen a odsouzen k smrti. Na základě svědectví prof. Josta osvobozen, v roce 1917 skládá rigorózní zkoušku a získává doktorát filozofie na Karlově univerzitě. Odchází znovu na frontu a po válce se vrací do ústavu profesora Němce, kde je v prosinci 1920 habilitován. V roce 1921 je jmenován mimořádným profesorem Masarykovy univerzity v Brně (spolu s Herčíkem, Calábkem, Morávkem, Rypáčkem a Martincem). V letech 1924 až 1928 studuje na pouštní stanici Carnegiova ústavu v Tucsonu v Arizoně, v následujících dvou letech organizuje expozici na výstavě soudobé kultury ČSR V Brně. Budování ústavu pro fyziologii rostlin zasvětil léta 1928-31, poté do roku 1933 natáčel na Horňácku film „Mizející svět“, od roku 1933 do okupace je mj. vědeckým zpravodajem Lidových novin. Zemřel 3. 7. 1947.

Je autorem stovek odborných i popularizačních článků, knih Zamyšleni nad životem, Záhada smrti, Za oponou života, Život vesmírný, Živá píseň, Napojme prameny, Rok s rostlinami, 50 moravských písní a Duše lidu, která nebyla dosud vydána.