Čtení na tyto dny

Dno

Vzpomeň si, jak jsme sbírali
u hájovny křik
divokých husí

Rybník byl na zimu vypuštěný.

Nad černým dnem —
v přísných a potrhaných řádkách
letěla hejna.

Ze střechy křídel
jsem skládal vlastní dno.

(Jan Skácel
Smuténka, 1965) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Osud vlků v Beskydech je nejistý


Dana Bartošová, č. 1/1998, str. 1-7

Šelmy jsou lidmi odedávna krutě pronásledovány, ale snad žádná z nich nevyvolává takovou averzi a není spojována s takovým nebezpečím pro člověka, jako vlk. Zdá se, že vztah veřejnosti ke kontroverzním živočišným druhům, např. právě k vlkovi, je odrazem kulturní a morální úrovně naší společnosti a jejího celkového vztahu k ochraně přírody. Dokladem problémů v soužití lidí a zvířat je případ vlků žijících v posledních letech v Beskydech.

Výskyt vlků v CHKO Beskydy

Vlci byli v Beskydech zjištěni v roce 1994, avšak není vyloučeno, že se zde skrytě vyskytovali již o několik let dříve. Počet vlků na základě získaných údajů i vlastních pozorování odhadují ochránci přírody na tři, později dva vIky v roce 1994, pět trvaleji se vyskytujících vlků v roce 1995 a kromě této pětice dalších šest vlčat v létě 1996. Od podzimu 1997 do dnešních dnů však byl zjištěný počet vlků nižší - tři až čtyři jedinci, přičemž nejčastěji byla pozorována trojice vlků a velký samotář. Údaje myslivců z období 1996-1997 hovořily o dvou smečkách, z nichž jedna přecházela ze Slovenska do Těšínských Beskyd, druhá do jižnější části Beskyd do území obcí Bílá a Staré Hamry. Podle dalších sdělení z konce roku 1997 byli téměř všichni vlci žijící na moravskoslovenském pomezí vystříleni a v současné době se zde objevují nanejvýš jeden až dva kusy. Vymizení vlků z míst, kde byli každoročně zjištěni, potvrzuje také ostravský zoolog Ludvík Kunc, který na známých „vlčích“ lokalitách nezjistil v listopadu a prosinci 1997 žádné známky vlčí přítomnosti.

Vliv vlků v Beskydech na ovce

V poslednich letech vlci (ale i medvědi a toulaví psi) často napadali na horských pastvinách v CHKO Beskydy nestřežené a nedostatečně střežené ovce. Odtud také pramení hlavní averze místních obyvatel. Prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků byla nastolena nežádoucí atmosféra, kdy existence vlků vylučuje existenci ovcí a naopak. Někteří chovatelé a odpůrci vlků tvrdili, že vlci jsou hlavní příčinou vymizení ovcí z Beskyd. Pravda je však taková, že po roce 1989 se stal chov ovcí prodělečným a chovatelé byli nuceni vybít většinu svých stád (až 90 %). Zanikly pracně prosazované a nákladně vybudované velkokapacitní ovčíny (kupř. na Dušné, na Grúni) a rovněž soukromí chovatelé radikálně snížili stavy svých ovcí. Dotazníkovou akcí provedenou v roce 1997 Správou CHKO Beskydy se potvrdilo, že počet chovatelů ovcí v CHKO Beskydy činí vždy jen několik jednotlivců v každé z dvaasedmdesáti obcí, kteří chovají po jedné nebo několika ovcích. Chov ovcí není státem dotován a to se pochopitelně odráží i na špatném stavu horských a podhorských pastvin, které jsou významnou složkou beskydské krajiny.

Škody působené šelmami na ovcích pokračovaly i v roce 1997, avšak byly daleko nižší než v období let 1994-1996 a dosáhly počtu několika desítek ovcí. Správa CHKO Beskydy rozeslala začátkem léta obecním úřadům v CHKO Beskydy novelizovanou informaci o vlcích, kde mimo jiné vybízela chovatele, aby si své ovce důsledně hlídali. Při provedených šetřeních škod bylo totiž zjištěno, že převážná část útoků se odehrála v noci a oběťmi byly ovce ponechané volně v ohradách nebo uvázané u kůlů. K napadení téměř vždy došlo na pastvinách obklopených lesem, případně sousedících s lesem nebo jakýmkoliv jiným stromovým porostem, odkud mohly šelmy nerušeně hodnotit ruch kolem ovcí a vybrat si vhodnou dobu k útoku. Útoky vlků na ovce se letos soustředily na obce Dolní Lomná, Horní Lomná, Guty, Komorní Lhotka a Morávka.

Tím, že v Beskydech nyní neexistují velkochovy ovcí, nelze využít ověřených zahraničních (zejména slovenských) zkušeností a opatření k ochraně ovčích stád před šelmami. Majiteli jedné nebo několika ovcí se nevyplatí koupě cvičeného ovčáckého psa ani poměrně nákladný speciální elektrický ohradník. Současný chov ovcí v Beskydech je v úpadku a bez jednoznačně zaměřených dotací se neobejde. Přitom, dle našeho orientačního průzkumu, by řada majitelů pastvin tuto dotaci využila a chov ovcí rozšířila. Doufejme, že tento útlum je přechodný, a je škoda, že kvůli nedostatečné podpoře MŽP ČR nebyl realizován grant Občanského sdružení Beskydčan zaměřený na testování ochrany ovcí před šelmami.

Náhrada škod způsobených vlky na ovcích

Ovce, které vlci roztrhali v období let 1994-1995, zčásti uhradil chovatelům Okresní úřad Frýdek-Místek. V současné době však škody působené vlky a medvědy na hospodářském zvířectvu nelze ze státních finančních prostředků hradit. Ministerstvo zemědělství ČR se možnosti hradit tyto škody vzdalo vydáním myslivecké vyhlášky č. 134/96 Sb. Ministerstvo životního prostředí ČR proto v roce 1996 připravilo návrh zákona o náhradách škod působených chráněnými živočichy, kteří jsou zároveň zvěří. Tento zákon v současnosti prochází schvalovacím řízením v parlamentu. Bude-li však schválen, nabude platnosti až za jeden až dva roky a do té doby nebudou poškozeným chovatelům ztráty na ovcích uhrazeny. Na tento postup nyní zbytečně doplácejí chovatelé ovcí i ochrana vlků, ačkoliv se jedná o stále tytéž státní finanční prostředky.

Jsou vlci lidem nebezpeční?

V souvislosti s výskytem vlků v Beskydech byly ve veřejných sdělovacích prostředcích prezentovány obavy místních obyvatel (obce Bílá, Staré Hamry) z vlků se zdůrazňovaným strachem o děti, zvláště z horských samot. Tyto pocity veřejnosti vyplynuly především z toho, že šelmy, jejichž popis odpovídal vzhledu vlků, byly v Beskydech poměrně často pozorovány. Slovenští zoologové s bohatými zkušenostmi se slovenskou vlčí populací se však podivovali nad naší obavou z vlků. Uváděli, že s vlky na Slovensku nejsou v tomto ohledu problémy a není znám případ, kdy by vlk usmrtil člověka. Ani v Beskydech nebyl evidován žádný útok vlka na člověka, zatímco v novinových článcích jsme se mohli dočíst o napadení a usmrcení stařenky beranem, o napadení člověka zdivočelou jalovicí a dalších případech konfliktu člověka s domácím zvířetem, nemluvě o četných útocích psů na děti i dospělé.

Právní ochrana vlka v České republice

Vlk obecný (Canis lupus) je podle zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zařazen mezi kriticky ohrožené druhy. V souladu s tímto zákonem i celosvětovým trendem ochrany přírody zamítlo Ministerstvo životního prostředí ČR začátkem roku 1996 odstřel vlků požadovaný některými beskydskými obcemi a myslivci v území s výskytem vlků. Zeslabení přísné legislativní ochrany a ignoraci snah naší i celosvětové ochrany přírody však představuje již citovaná myslivecká vyhláška č. 134/1996 Sb., vydaná Ministerstvem zemědělství ČR (prováděcí vyhláška k zákonu o myslivosti č. 512/92 Sb.). Tato vyhláška mimo jiné stanovuje dobu lovu chráněných druhů včetně vlka, kterého je možno podle tohoto ustanovení lovit po celý rok, ačkoliv se u nás vyskytuje v minimálním počtu (několik jedinců).

Ochrana vlků v praxi aneb hon na vlky pokračuje

Podle nové myslivecké vyhlášky je k lovu druhů zvěře, které jsou zároveň zvláště chráněnými živočichy, nezbytné povolení Ministerstva životního prostředí ČR. V praxi však nebyla nikdy ani předešlá přísná myslivecká ochrana šelem (jejich celoroční hájení) respektována a vyhláška č. 134 spíše posílila odvahu střelců k lovu vzácných šelem, vlka nevyjímaje. Naše organizace získala informace o odstřelu „beskydských“ vlků, přičemž je jisté, že se jedná o nezákonný odstřel. Vlci jsou loveni jak na moravské, tak na slovenské straně hranice. Zdá se, že od roku 1996, tedy od platnosti vyhlášky č. 134, hon na vlky pokračuje obzvlášť intenzivně, o čemž svědčí i minimum zjištěných známek přítomnosti vlků v terénu. Existují údaje o usmrcení vlčice i všech šesti vlčat z oblasti Morávky v roce 1996. Jiná sdělení hovoří o zástřelech dalších vlků koncem roku 1996 a začátkem roku 1997, přičemž dva mimořádně velcí jedinci (vlk přes 60 kg, vlčice kolem 50 kg) tvořili pravděpodobně alfa pár. Podle posledních informací byli letos na podzim uloveni tři až čtyři vlci na slovenské straně moravskoslovenské hranice. Je smutnou skutečností, že současná ochrana vlků, jakož i dalších málo početných velkých šelem (rys, medvěd) není řízena státem - státní ochranou přírody, ale nadále zůstává zcela závislá na libovůli držitelů střelných zbraní, především myslivců. Ostatně samotná myslivecká vyhláška č. 134 je důkazem toho, že naše myslivost je s ochranou našeho přírodního bohatství na štíru. Myslivci u nás vyhubili velké šelmy v minulosti a myslivci je hubí i v současné době ve jménu svých úzce skupinových zájmů. Neukáznění lovci jsou hlavní brzdou zpětného rozšíření velkých šelem na území našeho státu. Bez urážky myslivců, kteří respektují zákony, je myslivost nejdůležitější faktor, který znemožňuje potřebné zpětné rozšíření velkých šelem do jejich původní domoviny a nakonec obnovu komplexního druhového bohatství původní zvěře. Velké šelmy jsou markantním příkladem toho, že myslivost v praxi nadále rozlišuje zvěř na tzv. užitkovou a škodnou.

Výskyt vlků v Beskydech závisí na jejich ochraně na Slovensku

Vymizení velkých šelem na území Čech a Moravy je stejně jako v mnoha jiných zemích záležitost čistě „kulturní“, protože tyto druhy nevyhynuly proto, že by ztratily vitalitu nebo že by zaniklo jejich vhodné přírodní prostředí včetně potravní nabídky, ale stalo se tak jen na základě rozhodnutí úzké skupiny lidí, z jejichž pohledu šelmy omezují jejich zájmy.

Potvrzením tohoto názoru je např. vývoj populací rysů, medvědů a vlků na Slovensku během tohoto století. Tyto šelmy byly ve 40. letech na pokraji vyhubení a jen díky následné přísnější ochraně postupně obsadily původní vhodné biotopy ve slovenských horách. Uvedené druhy mají tendenci rozšiřovat svůj areál přes Kysuce na severovýchodní Moravu, avšak zatím se podařilo vytvořit malou moravskou populaci pouze rysovi. Výskyt medvěda v Beskydech je stále na úrovni několika migrujících jedinců bez trvalého teritoria. Trvale osídlit moravské hory se nedaří ani vlkům, neboť vytvořené smečky jsou neustále lovem decimovány. Většina šelem, které by mohly posílit okrajové populace a účastnit se dalšího rozšiřování západokarpatského areálu, neprojde sítem střelců na moravskoslovenském pomezí. Šelmy jsou na Kysucích a v Beskydech mnohem zranitelnější než v horách středního a východního Slovenska, které jsou mnohdy vyšší a strmější, jejich lesy mají pestřejší skladbu dřevin s bohatým podrostem a není zde tak hustá síť lesních cest. Návštěvníci slovenských velehor a pohoří blížících se tomuto typu mají i z vlastních bezpečnostních důvodů před okolní přírodou daleko větší respekt, než je tomu v našich horách. Pokud jde o potravní aspekt, slovenské lesy jsou díky svému složení mnohem úživnější pro spárkatou zvěř, která zde může žít ve větším počtu než ve smrkových monokulturách, a to umožňuje i vyšší početní stavy jejích predátorů. Ochrana velkých šelem na Slovensku je oproti našim poměrům mnohem jednodušší.

Perspektivy existence velkých šelem v CHKO Beskydy

Náš stát v zájmu ochrany přírody prosadil vyhlášení mnoha velkoplošných i maloplošných chráněných území, novelizoval zákon o ochraně přírody a krajiny, přihlásil se k mezinárodním dohodám zaměřeným na ochranu přírodního bohatství atd., avšak v praxi je ochrana přírody nedostatečná. Kupř. v CHKO Beskydy jsou nadále nadřazeny jiné zájmy nad zájmy ochrany přírody. Pokračuje se ve výsadbách smrkových monokultur, budují se nové lesní cesty ke zpřístupnění posledních odlehlých porostů, střílejí se vzácné a chráněné druhy živočichů. Návštěvníci nenechají v klidu jediný horský kout a zájemci o výstavbu chtějí stavět domy nebo další objekty mnohdy právě v těch nejhezčích a dosud nezastavěných částech beskydské krajiny. Hrstka pracovníků Správy CHKO Beskydy je přetížena správní agendou a je personálně i časově nemožné provádět dostatečný průzkum chráněných živočichů včetně vlka.

Co je za tohoto stavu možné pro vlky a další vzácné šelmy udělat? Ekologická pravda je jednoznačná - primární je krajina a příroda v ní a fungování všech vazeb. Tam, kde mají vhodné přírodní podmínky větší býložravci (jelen, srnec, divoké prase), měli by žít i jejich přirození predátoři (vlk, rys, medvěd). Bez nich je naše přírodní prostředí ochuzeno a přírodní řetězce deformovány. To vše nahrává vlkům a jejich znovuzavedení coby predátorů. Velké šelmy je u nás nutno chránit a nenechat se odradit názory, že pro ně už v naší přírodě není vhodný prostor. Budeme-li tolerovat opětovné vyhubení vlka na našem území, protože jeho ochrana je pro naši společnost nepohodlná a nákladná, mohou brzy přijít na pranýř další druhy.

Pohoří CHKO Beskydy jsou a budou, díky své návaznosti na slovenské hory, významným migračním biokoridorem velkých šelem ze Slovenska. Z tohoto důvodu Správa CHKOB spolupracuje se slovenskými zoology a účastní se společných odborných akcí s možností výměny zkušeností. Kromě širší mezinárodní spolupráce je nezbytná vzájemná spolupráce všech našich institucí i dobrovolných organizací, které mají ochranu šelem ve své pracovní náplni. Zachování, resp. obnovení stavů velkých šelem v naší přírodě vyžaduje komplexní řešení: mimo jiné je třeba urychleně dořešit otázku náhrad za škody působené šelmami (vlk, medvěd) na hospodářském zvířectvu, provádět neustálou osvětu veřejnosti, zajistit potřebný zoologický průzkum - včetně telemetrického sledování vlků (ale i rysů), prosadit zřízení fungujících klidových zón, prosadit změnu vyhlášky č. 134/96 Sb. a mysliveckého hospodaření příznivějšího pro ochranu predátorů.

Závěrem bych chtěla připomenout, že vlk je inteligentní zvíře a stejně jako ostatní šelmy, někdy možná i lépe, se snaží a dokáže plasticky přizpůsobovat změnám prostředí. Navíc existují i velké individuální rozdíly. Není proto správné chování vlků v Beskydech neustále porovnávat s měřítkem člověka na to, co je „typické“ vlčí chování. Právě na základě těchto mylných představ pak vznikají názory, že se vlci v CHKOB chovají jinak, než by se divoce žijící vlci měli chovat, a proto se musí zlikvidovat. Aby dnes šelmy přežily, musí se skutečně chovat jinak než kdysi, neboť lidé natolik změnili a ovlivnili přírodní prostředí, že divoká příroda v pravém slova smyslu již neexistuje. Je třeba mít na paměti, že šelmy, narozené a žijící celý život ve volné přírodě, nás mohou svým chováním velmi překvapit, v dobrém i horším smyslu. To, že někdy nerozumíme vlčímu chování, však rozhodně není dalším důvodem k tomu, abychom vlka jako druh odsoudili v našem státě k záhubě.


RNDr. Dana Bartošová je zooložkou Správy CHKO Beskydy.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu