Čtení na tyto dny

Pohyb

Je také únava
teprve tisíciletého jazyka
(mé řeči)

Je také únava
teprve dvousetletých stromů
(mé ulice)

Louka navečer povadla —

Už dlouho nepršelo
a neozval se cvrček
(má duše)

Auta na vzdálené dálnici
svítí  Třou si
pneumatiky o asfalt

ropný derivát
o ropný derivát
a ropný derivát

je žene

(František Schildberger)

 

Příroda versus úředníci


Antonín Buček, č. 1/1995, str. 1-2

Před pěti lety navrhl spisovatel Ludvík Vaculík, abychom do své ústavy dali článek, jenž právně uzná nezávislost přírody na nás a našem souhlasu. „Už nic nebude smět být zničeno a vyhubeno jen pro naši potřebu, chuť či zábavu,“ žádal tehdy L.Vaculík. Jeho návrh, který jsme podpořili i ve Veronice (č. 2/1991), neprošel. Zvítězila nechuť jakkoli omezovat práva člověka na využívání přírody. Nechuť, která vyvrcholila tím, že současná vláda odmítla koncepci trvale udržitelného rozvoje, koncepci, kterou uznává většina civilizovaných států světa. Koncepci péče o životní prostředí naše vláda nemá a bylo by jí přitom v období společenské a ekonomické transformace tolik potřeba! Pokud bychom ovšem nepovažovali za koncepční různé výroky premiéra Klause, jako ten na besedě se starosty obcí z okolí vojenského letiště v Náměšti nad Oslavou 23. února letošního roku. Premiér, povýšený ve stejný den do hodnosti majora v záloze, řekl, že na hluk si lidé musí zvyknout, neboť „mají prostě smůlu, podobně jako mají smůlu ti, kdo bydlí někde ve městě na nějaké frekventované ulici“.

Při takovém postoji k přírodě a k životnímu prostředí není divu, že se znovu začínají aktivizovat různé zájmové skupiny, prosazující projekty, jejichž realizace by znamenala nenahraditelné narušení přírodních hodnot, projekty často již v minulosti odmítnuté pro technokratickou jednostrannost. Znovu se vrací záměr rekonstrukce televizní věže a přístupové komunikace na vrcholu Děvína v jádrové zóně biosférické rezervace Pálava, rekonstrukce lanovky na Sněžku, diskutuje se o lyžařském areálu Vidly v národní přírodní rezervaci Praděd v chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Začala realizace nesmyslné lanovky v národní přírodní rezervaci Moravský kras střed - tím, že do citlivých vápencových společenstev spadlo mnohatunové lano a muselo být složitě vyprošťováno z větví stromů a keřů. Příroda má zřejmě v Moravském krasu „smůlu“, podobně jako příroda v okolí Novomlýnských nádrží, kde se stále nedaří prosadit revitalizační opatření, schválené přitom i Ministerstvem životního prostředí. Zdá se, že smůlu bude mít i příroda Labských pískovců, jednoho z ekologických stavebních kamenů Evropy. Budoucí národní park zmenšili úředníci ministerstva životního prostředí na polovinu.

Při všech těchto a řadě dalších podobných záměrů se projevuje snaha o kabinetní, úřední, byrokratické rozhodnutí, bez objektivní analýzy, bez široké odborné diskuse, bez účasti veřejnosti a nevládních ekologických hnutí a iniciativ. Řada těchto organizací se naopak dostala do seznamu extremistických skupin, sledovaných BIS. Přitom Hnutí Duha i Děti Země proklamují a používají výhradně nenásilné formy ovlivňování postojů veřejnosti. Projevují se snahy zužovat demokracii jen na právo občana volit členy parlamentu a místních samospráv. Občanskou společnost ovšem, jak známo, tvoří nejen politické strany, ale i nevládní, nezisková hnutí a organizace, s nimiž se moudří politici a státní úředníci radí, jak dospět k přijatelným rozhodnutím.

Přes všechny obtíže musíme tento princip neustále prosazovat i v ochraně přírody. Nelze jej totiž ponechat jen na státních úřednících. Mohlo by se pak snadno stát, že by příroda měla smůlu. A s ní i my všichni, kdož ji máme rádi.

Antonín Buček

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu