Vstup pro předplatitele: |
Zapomínám verše jako jabloň lístky,
zapomínám básně jako jabloň květy,
zapomínám své roky jako jabloň jara,
zapomínám bolest.
Mezi stromy projíždí
sadař na vozíku
taženém malým zahradnickým traktorem,
co řve jak revolver
a drtí
pneumatikami
jako tankovými pásy
spadané květy, spadané listí, zem…
(František Schildberger)
Pozoruhodným způsobem zasáhla do části naší horské krajiny takzvaná valašská kolonizace. To byl osidlovací proud, který kdysi dávno vyšel z Balkánu přes území dnešního Rumunska, posunoval se pozvolna po karpatském horském oblouku a skončil v 16. století na našich východních horách, nepřekročiv Moravskou bránu. Zanechal jazykovou stopu v zeměpisných názvech (Valašské Meziříčí, Valašské Klobouky, Beskydy) a díky specifickému hospodaření v horských oblastech, předtím neobývaných, sem přinesl také řadu jiných názvů. Zčásti rumunských (bača, cap - kozel, gruň - horské úbočí, brynza, moldánky - původně pastýřský hudební nástroj, fujara), zčásti z jiných jazyků lidu, který se ke kolonizačnímu proudu přidával (řecké koliba, maďarské salaš, gazda, čutora, polské žinčica, romské vatra), kromě řady názvů nářečních. Trvalou stopu zanechal nejen v jazycích, ale také v nenásilném hospodářském využití a zobytnění rozsáhlých částí karpatských horských končin.
Dušan Šlosar