VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Poučí se správci českých silnic a dálnic?

Ředitelství silnic a dálnic ČR (ŘSD) letos přiznalo, že utrácelo zbytečné miliony za nesmyslné ekodukty a prohlásilo, že chystá dosavadní praxi změnit. S touto sebekritikou nelze než souhlasit - 3 ekodukty na pražském okruhu jsou do očí bijícím příkladem plýtvání, naopak na Jablunkovsku a v Moravské bráně, kde dálnice nebo vysoký provoz už několik let způsobují skutečnou migrační bariéru, ŘSD přistupuje k řešení situace velmi vlažně. V další oblasti - na Vizovicku - hrozí střet v případě realizace R49 (více ve Veronice 2/2010).

Na sklonku loňského roku vydala Agentura ochrany přírody a krajiny mapu migračních koridorů v celé ČR. Publikace je výsledkem tříletého projektu, který kromě analýzy celkové průchodnosti krajiny a habitatových modelů definoval i reálná kritická místa. Pokud tedy ŘSD chce současnou praxi změnit, nemusí zpracovávat žádnou hlubokou analýzu. Stačí využít podkladu, který mezitím připravila jiná státní instituce.

Šelmy na česko-slovenském pomezí

Během posledních dvou let intenzivního zimního mapování (přes pět stovek terénních pochůzek), které v Beskydech a Javorníkách provádí Hnutí Duha, se potvrdil výskyt rysa ostrovida na většině území (i když například ve Vsetínských vrších je znatelný pokles nálezů). Ze všech nálezů pobytových znaků a pozorování velkých šelem v posledních dvou letech byl rys zjištěn nejčastěji (153 z 207 nálezů); celková početnost kolem 10-15 zvířat není v Beskydech včetně slovenského pohraničí nereálným odhadem. Výskyt medvěda byl zaznamenán jen 14krát, nejvíce spolehlivých údajů pochází ze severní části Bílých Karpat, několik údajů z centrální části CHKO Beskydy a Slezských Beskyd.

Bohužel poměrně málo spolehlivých údajů jsme získali o vlcích. Téměř s jistotou lze vyloučit možnost, že by Beskydy obývala stabilní smečka. Pouze v sezoně 2009/2010 byl jednou zaznamenán výskyt smečky psovitých šelem, pravděpodobně vlků, a několikrát jsme zjistili údaje o jednotlivých zvířatech. Vzhledem k tomu, že monitoring prováděný vlčími hlídkami probíhá intenzivně 4-5 měsíců v roce každý týden, často na více místech současně, je jen málo pravděpodobné, že by vlčí smečka unikala pozornosti, nezanechávala po sobě stopy ani trus. Také škody na hospodářských zvířatech byly v posledních letech vzácné a ne vždy šlo vyloučit možnost, že se jednalo o práci toulavého psa.

Vlci na Slovensku

Osobně jsem letos a v loňském roce strávil celkem 10 dnů monitoringu na Oravské Maguře a v Kysuckých Beskydech, tedy slovenských Karpatech 10-30 km vzdálených od česko-slovenských hranic. Během několikadenních přechodů (navzdory ne vždy ideálnímu počasí) neminul den, abych nenarazil na stopy vlčí smečky nebo jednotlivých vlků, jež jsem s jednou výjimkou sledoval několik kilometrů. Odhaduji, že ve zmíněných oblastech se vyskytují 3-4 vlčí smečky, z nichž každá čítá podle ročního období 2-5 zvířat, průměrně tedy 10-15 vlků.

Na Slovensku je však lov vlků po čtyři měsíce v roce legální. Ještě před dvěma lety nebyly stanoveny kvóty na roční odstřel a každý rok bylo legálně uloveno cca 100 vlků. Od loňského roku kvóty stanovuje ministerstvo zemědělství na návrh krajských lesních úřadů. Ty v roce 2009 navrhly v součtu odstřel celkem 275 vlků, výslednou kvótu stanovilo ministerstvo zemědělství na 150 zvířat v loňské i letošní lovecké sezoně. Blízko hranic s Českem existuje jen malá oblast s celoročním zákazem lovu (část okresu Čadca). Na Oravské Maguře a v Kysuckých Beskydech bylo podle hlášení obvodních lesních úřadů v posledních dvou sezonách střeleno minimálně 9 vlků, dalších 31 v sousedních pohořích Západních Karpat: na Oravě, Malé a Velké Fatře, ve Slovenských Beskydech a ve Vtáčníku.

Je tedy pravděpodobné, že regulační lov sice umožňuje regeneraci vlčích smeček na Slovensku, ale současně brání šíření mladých vlků na západ do Česka. Vzhledem k tomu, že cca 40 % vlčích smeček na Slovensku je přeshraničních, dost možná slovenskou populaci „dotují“ vlci z Polska, kde platí celoroční ochrana.

Potřeba sjednotit ochranu

Pominu teď skutečnost, že neexistuje moc rozumných důvodů k plošné regulaci vlků, natož v počtu 150 zvířat ročně (škody na ovcích hradí stát, lze realizovat preventivní opatření). Odlišný management téže populace na různých stranách hranice není v souladu s doporučeními Evropské komise na úrovni populací (Guidelines for population level management for large carnivores) a je v rozporu s Evropskou směrnicí o stanovištích, byť si Slovensko a další, většinou východoevropské země, vyjednaly výjimku (jejich populace jsou vyjmuty z přílohy IV, určující seznam druhů vyžadujících přísnou ochranu).

Na Slovensku také není prováděn důvěryhodný monitoring stavu populace. Veškerá data o početnosti vlků vycházejí pouze ze součtu hlášení honebních revírů, které opakovaně zaznamenávají tytéž smečky. Podle oficiálních dat se například v honební oblasti Oravská Magura (cca 400 km²) vyskytuje 75 vlků, což je číslo několikanásobně nadhodnocené (teritorium jedné vlčí smečky na Slovenku se pohybuje mezi 140-190 km²). Stanovování ročních kvót na odstřel na základě mysliveckých dat je pak zcela zavádějící. Z jakých údajů slovenské úřady při rozhodování ve skutečnosti vycházejí, však není zřejmé. Například v honební oblasti Javorníky (hraničící s CHKO Beskydy) v roce 2009 navrhl Krajský lesní úřad Trenčín kvótu pro lov ve výši 4 vlků, ačkoliv na základě hlášení myslivců nebyl v oblasti zaznamenán jediný vlk.

Blízká budoucnost vlků nejen v Beskydech, ale také v dalších oblastech Česka tedy záleží na průchodné krajině a dostatečné ochraně v širším území, než vymezují státní hranice.

Mgr. Miroslav Kutal (1983) je vedoucím projektu ochrany a monitoringu velkých šelem v Hnutí Duha Olomouc a doktorandem na Ústavu ekologie lesa Lesnické a dřevařské fakulty Mendelu, miroslav.kutal(zavináč)hnutiduha.cz