Čtení na tyto dny

Na dlani

Javorový list
přikryl město dlaní
a obrátil dlaň do všech koutů

Listem rozsvěcené světlo
puká brázdami smogových ulic
líhnoucími karburátory

V listu je vzkaz
abychom kmenům podali ruce

List nese varování
že nad kameny vyrvanými v lomech
jsou plíce města zaprášené

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Železná vrata na Dunaji


Pavel Klvač, č. 2/2011, str. 26-27

Přírodní park Železná vrata (Parcul Natural Porţile de Fier) je nejrozlehlejším přírodním parkem Rumunska. Jeho název je odvozen od stejnojmenné soutěsky, která se nachází na konci více než sto kilometrů dlouhého dunajského průlomu (Clisura Dunări) skrze jihozápadní Karpaty. Dunaj zde dnes tvoří hranici mezi Rumunskem a Srbskem. Na srbské straně hranice je obdobně vyhlášen největší srbský národní park Djerdap, rozkládající se v délce asi 100 km mezi městy Golubac a Kladovo. Název Železná vrata byl přenesen i na rumunsko-srbskou přehradní nádrž, která byla v těchto místech vybudována v letech 1964-1972.

Soutěsku Železná vrata (rum. Porţile de Fier, srb. Djerdap) vytváří monumentální přírodní scenerie. K jejímu majestátu nechme promluvit významného představitele maďarské literatury Móra Jókaie:

„Jako by se k nám blížil chrám vybudovaný obry, jeho pilíře jsou skalní štíty, sloupy jako věže vysoké, z horních ochozů se zvedají obdivuhodné postavy kolosů, v nichž představivost vidí sochy svatých; tato chrámová loď se táhne v délce čtyř mil, vine se, kroutí, odkrývá další chrám se stěnami jiných tvarů a s jinými zázračnými postavami; jedna stěna je jako z hlazené žuly protkávané červeným a bílým žilkováním a se znaky záhadného písma bohů; pak je zase celé úbočí rezavé, jakoby ze železa, jinde svědčí zešikmené vrstvy žuly o odvážné architektuře Titánů.“

Řeka spoutaná?

Soutěska odedávna bývala obávaným, obtížně splavným úsekem říční dunajské plavby. V současnosti jsou již divoké peřeje spoutány monumentálním vodním dílem. Přehradní hráz této stavby je vysoká 63 m a protíná koryto Dunaje v délce 1,2 km mezi vesnicemi Gura Văii na rumunském a Novi Sip na srbském břehu. Po dokončení v roce 1972 zvedla předrada výšku hladiny o 33 m, čímž se řeka vzedmula na více než stokilometrové délce. Vody Dunaje pohánějí několik turbín hydroelektrárny. Lodní provoz je zajištěn zdymadlovým průplavem.

Přímo v hrázi přehrady je možné navštívit malé oblastní muzeum. Součástí prohlídky je i působivá exkurze do nitra přehradní hráze k vyhlídce na turbíny hydroelektrárny. Zdejšího genia loci vykresluje italský literární vědec a esejista Claudio Magris v knize Dunaj. Životopis řeky (2010):

„Je obrovská a nesmiřitelná, připomíná hrozivý hrdinský epos; dokumentární film, který nám promítají, líčí její výstavbu a ukazuje titánské kvádry vhazované do řeky, vodu, která se rozevřela a rozestoupila, nezadržitelný postup mohutných kol nákladních aut. Člověk, který je zvyklý kritizovat technický pokrok a neustále se obává ekologické nerovnováhy, hledí s údivem na tuhle ságu pětiletky, na obrazy vítězné racionalizace a techniky triumfující nad přírodou, a klade si otázku, jestli ty vody spoutané betonem jsou přemoženy, anebo jsou jenom potlačeny a čekají na temnou pomstu.“

Stopy historie

Napuštění přehrady neznamenalo pouze uzavření vodní hladiny nad obávanými dunajskými peřejemi. Vody Dunaje skryly také množství přírodních a kulturních pozoruhodností zdejšího kraje, včetně řady lidských sídel - např. českou vesnici Nová Ogradena (Ogradena Nouă) nebo dolní část mnohonárodnostního přístavního města Orşova, ležícího na soutoku Dunaje a řeky Cerna.

Dunajský průlom sloužil odedávna jako spojnice mezi střední a jihovýchodní Evropou, a tak se v těchto místech můžeme setkat se stopami nejrůznějších kultur a etnik. Nejnápadnější jsou památky z římského období. Pozůstatky nejznámější stavby té doby - Trajánova mostu - je možné obdivovat v areálu velkolepě pojatého muzea Železných vrat na břehu Dunaje ve městě Drobeta-Turnu Severin. Mimo přírodovědných, prehistorických a etnografických expozic zde najdeme i vzpomínku na Turky obývaný, v roce 1972 přehradou zatopený ostrov Ada Kaleh, který se nacházel zhruba tři kilometry po proudu od města Orşova.

Ostrov nemohla pochopitelně na své expedici do zdejších končin v létě roku 1931 minout ani botanická výprava, vedená významným českým botanikem Karlem Dominem (v letech 1933-1934 rektorem Univerzity Karlovy). Zážitek z návštěvy ostrova zůstal u váženého profesora zapsán následovně:

„Je tu jen několik lodiček, ale jejich majitelé nadělají tolik hluku, že věru vzbuzují ilusi orientu. Pohled s lodičky na táhlý ostrůvek je dosti pěkný. V jeho hořejší části tvoří topoly jakousi vyšší zelenou hradbu, v dolejší (po proudu) jest nižší porost stromový (Catalpa, Ailanthus) a vzadu vyčnívá primitivní dřevěný minaret. Rozeznáváme také pobořené zdi, zbytky bývalých rakouských opevnění. Ostrůvek sám má dosud orientální nátěr. Jeho rozsáhlé fortifikace jsou primitivní, domky a vily postrádají zvláštního půvabu, jsou tu však dosti pěkné zahrady, nějaká pole, hlavně kukuřičná, malé vinice, bujně tu rostou fíkovníky (Ficus carica) vedle meruněk, nějaké jabloně, hrušně, ořešáky, mandloně atd. Pro zvýšení dojmu spatříme tu dosti četné stromky plodných citroníků, než ty jsou v kbelících a na zimu se nenechávají pod širým nebem.“

Unikátní příroda

Přírodní park Železná vrata byl vyhlášen v roce 2000. Zaujímá rozlohu 115 655 ha a táhne se na více než sto kilometrech po proudu Dunaje - ze západu od městečka Baziaş při soutoku Dunaje s Nerou, na východ až po vesnici Gura Văii u hráze přehrady. Důvodem vyhlášení parku bylo přispět k zachování zdejší krajiny a biodiverzity, spolu s ochranou etnického a kulturního dědictví. Na jeho území je označeno dvacet maloplošných rezervací s ochranou rostlin, živočichů a geologických útvarů (povětšinou krasových fenoménů). Mezi unikátní přírodní úkazy rozhodně patří Velká (Cazanele Mari) a Malá (Cazanele Mici) Kazaňská soutěska. Dunaj je zde sevřen tři sta metrů vysokými skalami do šířky pouhých 130-150 m. Hloubka řeky sahá až k 82 m, tedy pod úroveň hladiny Černého moře.

Rostlinstvo parku je velmi rozmanité, včetně několika endemických druhů. Mezi ně patří například kavyl Stipa danubialis nebo borovice černá banátská (Pinus nigra subsp. banatica), zasahující sem okrajově, od severu z národního parku Domogled-Valea Cernei. Z živočichů exoticky zapůsobí želva zelenavá, želva bahenní nebo zmije růžkatá či štír karpatský. Vzácností není setkání s množstvím ohrožených a chráněných druhů ptáků, např. orlem mořským. Lesnaté kopce a rokle obývají dosud velké šelmy - medvěd hnědý a vlk obecný. Z kočkovitých jsou to např. rys ostrovid a kočka divoká.

Putování přírodním parkem Železná vrata je pro milovníka přírody a historie velmi příjemně stráveným časem. Všudypřítomný veletok Dunaje obklopený esteticky působivými skalisky vytváří neopakovatelnou atmosféru. Ať už si ji užíváte pohledy z vrcholů zdejších kopců, nebo ze židle některé z nesčetných rybích restaurací na břehu řeky, je jisté, že se vám hned tak neomrzí.


Mgr. Pavel Klvač (1974) - sociolog, působí na Fakultě sociálních studií MU, Lesnické a dřevařské fakultě Mendelu a VŠUP Praha - ateliér Zlín, pavel.klvac(zavináč)tiscali.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu