Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Krkonoše – neoddělitelná vazba člověka a přírody


Jakub Kašpar, č. 1/2011, str. 8-9

Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) si v loňském roce zvolila jako své ústřední motto jednoduché spojení: Člověk a příroda. Odkazuje k tomu, že česká i polská část pohoří jsou bilaterální biosférickou rezervací UNESCO (Man & Biosphere). Ale hlavně k faktu, že KRNAP byl před 48 lety založen na území, které mělo tou dobou za sebou 400 let hospodářského využívání a 15 let velmi intenzivní odborářské rekreace. Národní park byl vyhlášen v oblasti sice horské, ale ani zdaleka ne klidné.

KRNAP je učebnicovým příkladem takového kousku středoevropské přírody, který přes staletí hospodářského užívání nejen přežil v podobě, kterou stojí za to nějak chránit, ale dokonce se podařilo zachovat tu takové unikáty, které opravňují existenci Krkonoš jako národního parku (především arktoalpínská tundra a další glaciální jevy).

Kompletně vytěženy v 17. století

Lidé v Krkonoších žijí zhruba 800 let, ale skutečná kolonizace tu začíná někdy na počátku 16. století, a to osidlováním většiny Krkonoš německy mluvícím obyvatelstvem s cílem využít zdejší nerostné bohatství a velmi záhy i bohatství krkonošských hvozdů, především pro zdejší hutní a kovodělné provozy a jako výdřevy kutnohorských stříbrných dolů. Už v roce 1609 císařská komise po terénní obhlídce prohlašuje Krkonoše za kompletně vytěžené a dřevaře přesunuje do Orlických hor.

Když končila éra krkonošského „klondajku“ a těžba rud se přestala vyplácet, přešla většina z těch, kdo tu přes tehdejší krutou krizi zůstali, na budní hospodaření. Odešli do hor a tam v horských chalupách chovali pár kousků dobytka (krav a koz) a pěstovali to málo, co na kamenitých políčkách mělo šanci vyrůst. Život to byl hodně nuzný a drsný, ale právě jeho výsledkem jsou dnes tak cenné diverzitní květnaté horské louky.

Pozitivní impuls (a novou tradici kraji) dalo embargo na dovoz textilu z Británie a jejích kolonií na začátku 19. století. To byl začátek tradice krkonošského textiláctví, které dalo místním lidem na dlouhou dobu nějakou obživu a regionu množství tradic, pohádek a poudaček. A v druhé polovině 19. století začíná do Krkonoš vstupovat nový fenomén, kterým je turistika. Zprvu letní, v poslední dekádě předminulého století už i výrazně zimní. Turistika a sport určují největší část ekonomické aktivity regionu dodnes.

Ve výčtu historických momentů, které určovaly tvář krajiny Krkonoš, nesmí chybět období, kdy zdejší obyvatelé (region byl z více než 70 % německý až do roku 1945, na dnešní polské straně kompletně německý) podlehli demagogické Hitlerově a Henleinově propagandě a hned v prvních měsících po skončení 2. světové války následovalo jejich takřka bezvýjimečné vyhnání z rodné země do Německa (ti, kdo vyhnáni nebyli, přišli o většinu občanských práv). Region tak opustila naprostá většina dosavadních hospodářů, kteří měli po generace nabyté znalosti a schopnosti žít ve zdejší krajině a rozumět jí. Po nich přichází éra rekreace závodních výborů ROH a podnikových chat. Z podhorských lázeňských městeček se stávají přestupní stanice pro hordy rekreantů.

A nakonec nesmíme zapomenout ani na poslední z ekologických katastrof, které Krkonoše postihly, a tou byly imisní kalamity v 80. letech 20. století. Znamenaly další vlnu velmi rozsáhlého odlesnění hor. Do nápravy této katastrofy Správa KRNAP dodnes investuje značné finanční, lidské i časové prostředky.

Ochrana přírody, která by udržela společenskou objednávku

Proč ten objemný historický exkurz? Právě pro dokreslení toho, že pro pochopení Krkonoš, ducha hor, formování jejich krajiny, ale i druhové pestrosti je znalost alespoň základů společného soužití člověka a přírody na území našich nejvyšších hor klíčová. Proto Člověk a příroda, že bez drsné horské přírody by dějiny člověka na tomto území vypadaly úplně jinak a bez generací hospodářů by zdejší příroda vypadala také úplně jinak.

Mám za to, že si tyto souvislosti musí dnes a denně uvědomovat ochrana přírody. A jsou to právě tyto souvislosti, skrze které se naopak my snažíme ochranu zdejší přírody představovat veřejnosti. Bez souhlasu lidí (veřejnosti), jako svého zaměstnavatele a objednatele svých služeb, nemůže státní ochrana přírody dělat svoji práci dobře a hlavně v dlouhodobější perspektivě udržitelně. Zdaleka nejde jen o to, že když se lidé s pravidly ochrany přírody neztotožní, nebudou je dodržovat. Jde hlavně o to, že pokud ochrana přírody nebude schopna a ochotna pravidla a omezení nutná pro ochranu přírody trpělivě, věcně a pečlivě vysvětlovat, časem by mohla skončit ona společenská objednávka. A lidi rozhodně nepřesvědčíme, když jim nedáme možnost přírodu (jejíž ochranu si mají platit a sami k ní aktivně přispívat) na vlastní oči, uši, nohy, kola či lyže poznat. Nebude-li společnost přesvědčena, že ochranu přírody potřebuje a chce, pak…

Komunikovat a komunikovat

A z těchto předpokladů vycházejí i naše snahy a přístupy ke komunikaci s veřejností - jak s návštěvníky národního parku, tak s lidmi, kteří na jeho území (a území jeho ochranného pásma) žijí, pracují a podnikají. Nemá smysl vypočítávat všechny programy pro veřejnost, které nabízíme. Každý si je také může stáhnout z webu. Naší snahou je, v rámci možností, neminout žádný využitelný kanál, kterým jsme (za daných kapacitních podmínek) schopni oslovit kteroukoli z cílových skupin lidí, kteří na území NP žijí nebo se tu dlouhodobě pohybují.

Proto využíváme spolupráce s městy a obcemi a jejich svazky v distribuci informací o národním parku. Proto komunikujeme s obcemi, ale i se skiareály či sportovními asociacemi o tom, které sportovní aktivity jsou ve kterých lokalitách z hlediska ochrany přírody přijatelné a které rozhodně nikoli. Hledáme (a nacházíme) i partnery ze sféry byznysu. Snažíme se být maximálně otevření a aktivní v komunikaci s médii, zveřejňujeme maximum možného na webu a provozujeme oblíbené a informačně bohaté „denní zpravodajství“ na svých profilech na Facebooku.

Provedli jsme rozsáhlou dotazníkovou akci na našich infostřediscích. Respondenti netvořili reprezentativní vzorek, i tak ovšem výsledky přinesly řadu zajímavých informací. Snažíme se veřejnosti maximálně otevírat i samotný národní park. Samozřejmě s ohledem na to, co tu má národní park chránit, tedy s příslušnými pravidly, ale s vědomím, že pokud má mít člověk něco opravdu rád, pak to musí mít šanci alespoň vidět, ještě lépe poznat.

Veškerá zásadní rozhodnutí konzultujeme od počátku se samosprávami - ať už individuálně s jednotlivými obcemi, tak s jejich svazky a především s celokrkonošským Svazkem měst a obcí Krkonoše. Obce jsou rovněž velmi aktivními členy Rady NP a spolupráce (nejen) v Radě je velmi věcná, což samozřejmě věci jenom prospívá.

Ani tady není všechno růžové, ani my nežijeme a nepracujeme bez každodenních drobnějších i větších konfliktů. Ale věřím, že vědomí dobré vůle ke spolupráci na tom, aby Krkonoše zůstaly nejen turisticky atraktivní, nejen krásné, ale také přírodně hodnotné a unikátní, je obecně sdílené. A že se krůček po krůčku posunujeme od dob, kdy národní park byl pro místní něčím cizím („oni, KRNAP“), k tomu, že lidé v regionu budou považovat Krkonoše za „náš národní park“. A jako optimista věřím, že se toho dožiju.


Mgr. Jakub Kašpar (1975) - náměstek ředitele a vedoucí odboru vnějších vztahů Správy KRNAP, jkaspar(zavináč)krnap.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu