Čtení na tyto dny

Dno

Vzpomeň si, jak jsme sbírali
u hájovny křik
divokých husí

Rybník byl na zimu vypuštěný.

Nad černým dnem —
v přísných a potrhaných řádkách
letěla hejna.

Ze střechy křídel
jsem skládal vlastní dno.

(Jan Skácel
Smuténka, 1965) 

 

NP Podyjí po dvaceti letech


Vladimír Hanák, č. 1/2011, str. 12

Když jsem na přelomu roku uvažoval o tom, co nám přinese rok letošní, uvědomil jsem si, že je třeba především vzpomenout dvacetiletého jubilea NP Podyjí, s nímž mne pojí i osobní vzpomínka na stejně dlouhou dobu v čele rady této instituce. Dvacet let není dlouhá doba, v historii našich „mladých“ národních parků však je to dost dlouhý časový úsek k bilancování celého projektu.

Šťastně zvolené území

NP Podyjí je zatím jediným na Moravě, donedávna i jediným nelesním a nehorským v ČR, navíc situován v jedinečné oblasti na rozhraní dvou základních biogeografických celků střední Evropy: hercynika a panonika. Zároveň zajišťuje ochranu geomorfologicky zajímavé a malebné části téměř neobydleného říčního údolí Dyje, dnes už posledního zbytku kaňonovitých prolomů moravských řek na úpatí Českomoravské vysočiny. Na poměrně malém prostoru Podyjí se vyskytují jinde nevídaná a bohatá společenstva rostlin a živočichů, složená často z 50-80 % druhů známých z celé ČR.

To samo dokládá, že region Podyjí byl s ohledem na ochranu biodiverzity zvolen zcela správně. Rozloha (spolu s rakouským Thayatalem a ochranným pásmem jen asi 115 km²) je z hlediska ochrany stepních, lesostepních a skalních druhů zcela postačující, zejména s doplňkem početných menších ostrůvkovitých rezervací v nejbližším okolí a s návazností na velkoplošná chráněná území Pálavy a Bílých Karpat.

Také z ekonomického pohledu byly umístění i velikost NP Podyjí zvoleny zcela uváženě, jde o území, které si zachovalo svůj převážně přírodní a málo narušený charakter, navíc s převahou málo výnosných smíšených lesů a nesnadno obdělavatelných vřesovišť, pastvin a skalnatých výchozů. Platí to i přes občasné zájmové neshody s představiteli některých obcí v ochranném pásmu parku. Vadí jim někdy přílišný dozor parku ve stavebních záležitostech a údajně i celkovém rozvoji obcí. Zdá se však, že i to je řešitelné - jde jen o to, ujasnit si sporná hlediska a dohodnout se na tom, aby případná výstavba nevybočovala z forem, které bychom měli v budoucnu obecně vyžadovat i v sídlištích mimo ochranná území. Ostatně stačí se poohlédnout, jak se takové diskrepance řeší na druhé straně hranice.

Střety vážné i zbytečné

Co se však zatím nesplnilo oproti původním plánům a je opakovaně na přetřesu při jednáních česko-rakouské komise pro národní parky Podyjí/Thayatal, je úprava režimu vypouštění vody z Vranovské přehrady. Tady jde zřejmě o střet s ekonomickým zájmem, na rozdíl od občas na Radě NP diskutovaných pseudoproblémů. Není sporu o tom, že říční ekosystémy jsou současným režimem vypouštění trvale narušovány, což se neslučuje se statutem přísně chráněného území. Nicméně, aniž bych chtěl tento problém nějak bagatelizovat, musím připomenout, že původní přírodní ráz tohoto úseku řeky byl už dříve podstatněji změněn vybudováním Vranovské a posléze i Znojemské přehrady.

S tím souvisejí i stávající spory mezi ochranáři a sportovními rybáři na obou stranách řeky, vyhrocené v posledních letech pravidelnými zimními zálety přemnožených hejn kormoránů. Kormorán patří mezi chráněné druhy a rozumné snahy o jeho tlumení narážejí stále na nesouhlas zejména zahraničních ochranářů. Nicméně před tímto problémem už sotva lze zavírat oči a je třeba se bavit o nějakém výjimečném režimu v ochraně tohoto jinak krásného ptáka na nezamrzajících řekách střední Evropy.

Z mého hlediska jsou zbytečné střety ochranářů s veřejností o myslivecké praxi na území parku. Výkon myslivosti patří do sféry správců lesa a je v chráněném území směrován k likvidaci nepůvodních a přemnožených kopytníků (muflon, prase divoké) ve prospěch prioritně chráněných stanovišť a druhů rostlin i živočichů.

Občas se různí i názory na oprávněnost zonace v NP Podyjí. Ochranáři uplatňují praxi běžnou v národních parcích v Evropě a má to i svou logiku. Logická je i snaha usměrnit pohyb návštěvníků parku po celkem bohatém systému stezek a cyklotras, což má své oprávnění právě v nevelkých a snadno narušitelných chráněných územích. Co se místních obyvatel týče, postupuje se tolerantně, aspoň jsem nikdy neslyšel, že by byl někdo pokutován třeba za sběr hub.

Historie a perspektiva

Tak takové myšlenky mne napadají u příležitosti dvacátého výročí NP Podyjí, kde jsem mohl trávit ty nejkrásnější chvíle posledních let a taky trochu pomáhat. Vzpomínám s úctou Ing. Jaroslava Krejčího, který doslova z ničeho vydupal CHKO Podyjí a vyzval mne, abych se aspoň příležitostně vracel do svého rodného kraje a pomohl při organizování výzkumu. Vážím si dlouholetého ředitele NP Podyjí Ing. Tomáše Rothröckla a celého týmu ochranářů, kteří pod jeho citlivým vedením uvedli park v život. Těší mne i rychlý rozvoj sousedního, mnohem menšího, rakouského Thayatalu a zejména bezproblémová spolupráce mezi oběma parky. Rád posedávám ve volných chvílích na Hradecké vyhlídce a vzpomínám na gymnaziální léta ve Znojmě, kdy jsme si takový vývoj sotva dovedli představit.

Možná, že mnozí nebudou tak docela souhlasit s mými názory a pohledy na vývoj parku. Skutečností však zůstává, že v původně přírodovědecky téměř neznámé krajině tu během krátké doby vznikl vzorový národní park, který je dnes pojmem u nás i v celé Evropě a odnesl si už řadu mezinárodních ocenění. Jeho zkušeností a výzkumných poznatků využili i rakouští ochranáři při budování NP Thayatal na druhé straně hranice. Oba celky tak vytvářejí ideální a úzce spolupracující bilaterální přírodní park, který i přes odlišné rozměry a legislativu uplatňuje stejné principy ochrany. Pro místní obyvatele, kteří se občas cítí ochranářskými pravidly omezováni ve svém rozvoji, je tu dnes k disposici nádherné přírodní území s dobře vedenou péčí, které lze využít k poučení i rekreaci místních i návštěvníků. Krásné město Znojmo si tu ke svým jedinečným kulturním památkám může přiřadit přírodní klenot, který budou moci ocenit i naši potomci. Takže přeji dalšímu rozvoji parku zelenou, ochranářům radostnou a cílenou práci a místním obyvatelům trochu tolerance a pochopení pro jejich snahy.


Doc. RNDr. Vladimír Hanák, CSc., (1931) - zoolog, chiropterolog, zakladatel a dlouholetý předseda Rady NP Podyjí, vhanak.chir(zavináč)seznam.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu