Čtení na tyto dny

Na tom neulpí lež

Do vzduchu cválají
luční konící pod hřívami lipnic

Od sídlištních remízek
poržávají zrána na večer

Chtějí mne nosit
a nést chtějí se kudy jdu

Nemohu se jim vylhat
Dýhové dveře
- denně je odemykám a zamykám -
jsou pro ně pořád zarubaný les

Z pastuších tobolek
rozsutých
podél ulic stromů naproti
podráží tamaryšek

Hryzou rosná zubadélka - koníci

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Óda na údolní nivy


Martin Culek, č. 3/1992, str. 29-30

Údolní nivy jsou velmi zvláštní krajiny, zcela odlišné, ba přímo kontrastní k ostatním krajinám. Jsou to osy, ústřední části, pravé aorty krajiny. Promítá se do nich vývoj, život, dějiny celého povodí. Nivy nikdy nejsou autonomní částí Země, na jejich tvorbě se podílí každý kousek krajiny i kdesi v horských lesích na vzdáleném rozvodí. O co je celé povodí ochuzeno, co z něj bylo odplaveno, o to jsou právě údolní nivy obohaceny.

Neporušená niva netrpí suchem, vždy bohatě dotována vodou, vždy i uprostřed horkého léta, kdy ostatní krajiny prahnou a pukají suchem, si může niva dovolit i trochu marnotratně plýtvat vodou… Bohatá živinami, bohatá vláhou, napojená, nasycená, dává život neobyčejnému množství rostlin, hmyzu i zvěře.

Nivy jsou vždy dálnicemi pro přenos hmot v krajině, dálnicemi pro šíření flóry i fauny.

Osou nivy je vždy hlavní tok, řeka. To ona vytváří tuto krajinu hojnosti. To ona přináší úrodný kal, živiny, vláhu. Právě na ní, na jejím charakteru záleží, jak vypadá niva, její dítě. V luzích jižní Moravy bývaly řeky již rozvážné, pomalé, plynoucí mírně prostorem a časem. To však platilo pouze pro většinu roku, dokud nepřišla povodeň. To se řeky nadechly vodou kdesi daleko na vrchovinách a v údolních nivách následoval hluboký výdech. Pak se ze zádumčivého toku stával živel, mocnost prezentující svoji sílu - nastalo hlavní období tvorby nivy. Řeka se vylila ze břehů, zaplavila svoji nivu, usadila hlinitý písek na břehových valech pro topoly, v depresích živný kal pro jasanové doubravy. Přitom si předělala svoje koryto tak, aby jí co nejvíce vyhovovalo. Zaškrtila staré, příliš velké a zdržující meandry a vytvořila z nich slepá ramena, která nabídla jako domov pro obojživelníky, ptáky a ryby milující stojaté vody i pro rozkvět krásy leknínů a stulíků. Při povodních si řeka svoje koryto také prohrábla, vytvořila v něm tůně pro ryby a mělčiny pro brody. Odplavila napadené ponořené stromy, podemlela a shodila jiné jako posed pro volavky.

Po opadnutí povodně řeka dál brousila s přesností číslicového soustruhu své meandry a zákruty do ladných křivek, vytvářejíc tak na  nárazovém břehu sráz pro nory ledňáčků a břehulí, na protějším břehu pak písčité pláže s čerstvě připlavenými semeny připravenými  vybouchnout k životu. A nejenom semena připlavila. Přinesla s sebou i malé vzácné hlemýždě, kteří nacházejí podmínky k životu jen na těchto mírných malých písčinách. Nicméně jejich život nebýval ohrožen, podíl těchto písčin v nivě býval vždy zachován, jenom se pomalu stěhovaly s řekou po proudu dolů. A řeka stále při tvorbě svého koryta hledala novou rovnováhu, novou harmonii.

Povrch nivy se na první pohled jeví jako fádní rovina. A však podíváme-li se podrobněji, zjistíme, že se niva skládá z velmi plochých, nepatrných i rozsáhlých sníženin a pahorků. Může se zdát, že tyto nepatrné vlny reliéfu nemají velký význam. To by ovšem platilo všude mimo nivu. V běžné vrchovině skutečně nehraje roli, zda je kopec o 40 cm vyšší nebo údolí o 40 cm hlubší. Je to proto, že na jejich tvorbě se podílejí především svahové pochody, vyžadující podstatně větší sklon i výšku svahů. Nicméně tyto procesy jsou většinou pomalé a často se místo od místa na vrchovinách liší jen velmi málo. A však niva se nevytváří svahovými procesy, ale činností a záplavami řeky. Zde záleží na každém centimetru. Když se řeka vyleje z břehů, ukáže se náhle, jak významné všechny nerovnosti jsou. Je přece rozdíl, je-li pěšina 10 cm nad vodou nebo 10 cm pod vodou, odlišně se seče louka dva decimetry nad hladinou, odlišně se seče… Louka pod vodou se neseče vůbec. Nepatrné vyvýšeniny se stávají ostrovy, na nichž se shromažďuje zvěř, nezřetelné sníženiny se stávají koryty, v nichž proudí voda a plují ryby. A na nejvyšších pahorcích uprostřed záplav rostou uprostřed vlhkých lesů stepní rostliny, jako například kavyly. Tyto vyvýšeniny mají ostatně velmi zajímavý vývoj. Některé z nich jsou pozůstatky starých teras z pleistocénu, kdy řeka tekla a sedimentovala podstatně výše než dnes, některé jsou zbytky pískových dun z dob ledových - tedy Sahara uprostřed nivy.

Údolní nivy jsou velmi vzrušující. Jsou to území, kde neplatí pravdy vžité v jiných krajinách, jsou jedinečné.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu