Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Recyklace na baterky


Mojmír Vlašín, č. 3/1992, str. 35-36

Ne vždy se vše daří. Když jde něco ztuha, když to jde jak psovi pastva, tak je to zkrátka na baterky.

A baterkami to vlastně začalo. Baterie tvoří významnou část tzv. zvláštního odpadu z domácnosti (dále tam patří ředidla, barvy, léky apod.). Jedna jediná baterie dokáže kontaminovat až pět metrů kompostu těžkými kovy.

Podzim, pošmourno, sklonek totality. Stojím u vchodu do prodejny hodinek. Národní podnik Klenoty. Chvíli se soustřeďuji, pak rozhodným pohybem otevřu dveře a… postavím se do fronty. Během postupu dlouhé řady se snažím vypadat rozhodně a neústupně. Když na mne došla řada, vytáhl jsem tři čočkové baterie do hodinek. Prodavačka zběžně pohlédla do mé dlaně a povídá: „Nemáme.“ „Ale já mám,“ zasmečoval jsem, „mám tři vybité baterie a chci vám je odevzdat.“ Prodavačka na mě pohlédla s probuzeným zájmem, jako kdybych byl E. T. mimozemšťan, a buď jsem se tvářil opravdu tak odhodlaně, anebo mě zařadila do skupiny nebezpečných podivínů, takže zavolala vedoucí. Z té se mi podařilo kromě úsměvu vyloudit pouze knihu přání a stížností. „Pane,“ pravila ta dáma, „ale my nejsme sběrna odpadků, vyhodit si to můžete sám!“ Rozhodl jsem se s ní nepolemizovat a načrtl jsem do knihy stížností stručnou charakteristiku nebezpečných odpadů a svoji vizi o tom, jak se mají sbírat a recyklovat. A protože mi prodavačka vytrvale hleděla přes rameno, rozhodl jsem se napsat jméno a bydliště svého nic netušícího kolegy.

„Představ si,“ pravil asi za měsíc kolega, „že mi tady nějaký ,manták’ z Klenotů píše, že mě moje baterky nevezmou, že je mám odevzdat ve Sběrných surovinách. Přitom já mám baterky na péro a kalkulačku taky nemám. Asi jim přeskočilo.“

Zběžně jsem nahlédl do pohozeného dopisu a jakmile jsem v kanceláři osaměl, napsal jsem další, napsal jsem generálnímu řediteli Klenotů, že s vyřízením stížnosti rozhodně, ale rozhodně nesouhlasím.

„Tak si představ,“ utrousil opět kolega, „že mi ti pomatenci píšou zas. Tentokrát z generálního ředitelství. Že právě instalovali ve všech provozovnách kontejnery na baterky, a můžu je tam odevzdat. „Tentokrát jsem se začal smát jako blázen a kolega, který vše rázem pochopil, po mně začal metat razítky. Když jsme si vše vyjasnili, vydal jsem se se třemi bateriemi a dopisem generálního ředitele do provozovny. A měl jsem štěstí - zrovna jedna prodavačka druhé vysvětlovala, k čemu je na pultu ta škatule. „To je takovej ten kontejner a do toho házej ty placatý baterie.“ „A co se s tím pak udělá?“ „No pak se to vyhodí do popelnice.“ Slušně jsem pozdravil a začal jsem vysvětlovat nebezpečnost baterií v odpadu. Prodavačky se chichotaly a pravily, že je to nezajímá, že si mám promluvit s vedoucí. Vedoucí ale nějak nešla a tak jsem ostentativně vhodil tři čočkové baterie a rázně odešel.

Druhé, již zajímavější dějství nastalo, když městská organizace ČSOP začala rozmisťovat kontejnery na monočlánky a našla i vhodného zpracovatele tohoto odpadu. Konečně to začalo doopravdy.

Třetí dějství právě začíná - brněnský magistrát rozjíždí celoplošný sběr baterií a v přípravě je i vyhláška o povinném sběru baterií těmi, kdo je prodávají. Dočkáme se v Brně chvíle, kdy už recyklace na baterky bude skutečnou recyklací zvláštního odpadu? Víte co - běžte si to vyzkoušet. Vezměte tři čočkové baterie a vyrazte do města.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu