VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Ne vždy se vše daří. Když jde něco ztuha, když to jde jak psovi pastva, tak je to zkrátka na baterky.

A baterkami to vlastně začalo. Baterie tvoří významnou část tzv. zvláštního odpadu z domácnosti (dále tam patří ředidla, barvy, léky apod.). Jedna jediná baterie dokáže kontaminovat až pět metrů kompostu těžkými kovy.

Podzim, pošmourno, sklonek totality. Stojím u vchodu do prodejny hodinek. Národní podnik Klenoty. Chvíli se soustřeďuji, pak rozhodným pohybem otevřu dveře a… postavím se do fronty. Během postupu dlouhé řady se snažím vypadat rozhodně a neústupně. Když na mne došla řada, vytáhl jsem tři čočkové baterie do hodinek. Prodavačka zběžně pohlédla do mé dlaně a povídá: „Nemáme.“ „Ale já mám,“ zasmečoval jsem, „mám tři vybité baterie a chci vám je odevzdat.“ Prodavačka na mě pohlédla s probuzeným zájmem, jako kdybych byl E. T. mimozemšťan, a buď jsem se tvářil opravdu tak odhodlaně, anebo mě zařadila do skupiny nebezpečných podivínů, takže zavolala vedoucí. Z té se mi podařilo kromě úsměvu vyloudit pouze knihu přání a stížností. „Pane,“ pravila ta dáma, „ale my nejsme sběrna odpadků, vyhodit si to můžete sám!“ Rozhodl jsem se s ní nepolemizovat a načrtl jsem do knihy stížností stručnou charakteristiku nebezpečných odpadů a svoji vizi o tom, jak se mají sbírat a recyklovat. A protože mi prodavačka vytrvale hleděla přes rameno, rozhodl jsem se napsat jméno a bydliště svého nic netušícího kolegy.

„Představ si,“ pravil asi za měsíc kolega, „že mi tady nějaký ,manták’ z Klenotů píše, že mě moje baterky nevezmou, že je mám odevzdat ve Sběrných surovinách. Přitom já mám baterky na péro a kalkulačku taky nemám. Asi jim přeskočilo.“

Zběžně jsem nahlédl do pohozeného dopisu a jakmile jsem v kanceláři osaměl, napsal jsem další, napsal jsem generálnímu řediteli Klenotů, že s vyřízením stížnosti rozhodně, ale rozhodně nesouhlasím.

„Tak si představ,“ utrousil opět kolega, „že mi ti pomatenci píšou zas. Tentokrát z generálního ředitelství. Že právě instalovali ve všech provozovnách kontejnery na baterky, a můžu je tam odevzdat. „Tentokrát jsem se začal smát jako blázen a kolega, který vše rázem pochopil, po mně začal metat razítky. Když jsme si vše vyjasnili, vydal jsem se se třemi bateriemi a dopisem generálního ředitele do provozovny. A měl jsem štěstí - zrovna jedna prodavačka druhé vysvětlovala, k čemu je na pultu ta škatule. „To je takovej ten kontejner a do toho házej ty placatý baterie.“ „A co se s tím pak udělá?“ „No pak se to vyhodí do popelnice.“ Slušně jsem pozdravil a začal jsem vysvětlovat nebezpečnost baterií v odpadu. Prodavačky se chichotaly a pravily, že je to nezajímá, že si mám promluvit s vedoucí. Vedoucí ale nějak nešla a tak jsem ostentativně vhodil tři čočkové baterie a rázně odešel.

Druhé, již zajímavější dějství nastalo, když městská organizace ČSOP začala rozmisťovat kontejnery na monočlánky a našla i vhodného zpracovatele tohoto odpadu. Konečně to začalo doopravdy.

Třetí dějství právě začíná - brněnský magistrát rozjíždí celoplošný sběr baterií a v přípravě je i vyhláška o povinném sběru baterií těmi, kdo je prodávají. Dočkáme se v Brně chvíle, kdy už recyklace na baterky bude skutečnou recyklací zvláštního odpadu? Víte co - běžte si to vyzkoušet. Vezměte tři čočkové baterie a vyrazte do města.