VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Stačí sledovat denní tisk, abychom se přesvědčili o tom, že Češi, dříve národ muzikantů, stává se národem ekologů. Lze již bez nadsázky hovořit o české škole insitní ekologie neboli paraekologie. Stát se hudebníkem vyžaduje totiž pracné učení a cvičení, paraekologem se člověk zřejmě rodí. Za zakladatele paraekologické školy můžeme považovat legendárního českého polyhistora Járu da Cimrmana, tvůrce projektu na řešení ekologických potíží severočeské hnědouhelné pánve jejím zaplavením vodou z jihočeských rybníků. Největší koncentrace ekologů této školy je dnes zřejmě mezi ekonomickými ministry české vlády. Premiér Václav Klaus poté, co ve známém dopise ekologům z 18. 11. 1993 odmítl „jakési od reality odtržené koncepce udržitelného rozvoje“, vyřešil pomocí metod jednoduchého účetnictví problém znečištění životního prostředí (LN, 14. 2. 1994). Vše podle Klause vyřeší trh. Jediným problémem snad ještě zůstává znečištění ovzduší, neboť: „Vzduch je volným statkem, a proto není komu platit. To je zvláštní případ selhání trhu.“ V. Klaus také v duchu jednoduchého (nebo podvojného?) účetnictví svoje pojetí ekologie definoval: „Ekologie je volba, je ‚něco za něco‘, není to kategorický imperativ.“

Ani ve stručném přehledu výsledků české insitní ekologie nemůže chybět zmínka o stati ministra hospodářství Karla Dyby Ekologie a export (LN, 25. 2. 1994). K. Dyba zde obohatil českou paraekologii o skutečně zlatou větu: „Omezíme-li vývoz oceli, budeme muset vyrábět víc chemikálií doma.“ Jedinečný je Dybův příspěvek rodící se historické ekologii: „Naši předkové používali na stavbu obydlí stromy a zvířecí kůže. Kdyby tehdy sledovali úspornou konzervační politiku, zanechali by nám více stromů a kůží, nicméně dnešní hodnota těchto surovin by pro stavbu obydlí byla velmi nízká, neboť většina budov se dnes staví z betonu, oceli a skla.“ Takto Dyba zdůvodňuje nutnost ničím neomezované těžby nerostných surovin v České republice!

O další budoucnost české paraekologické školy je postaráno, neboť „ČEZ věnují 1,5 milionu Kč na lepší vzdělávání tuzemských ekologů“ (Respekt, 28. 2. 1994). Možná, že mezi tyto „tuzemské ekology“ patří i Květa Procházková. Ve svém článku Na obzoru Temelín (Rovnost, 26. 2. 1994) takto nezištně cimrmanovsky poučuje rakouské ekology: „Až si však Rakušané turistickým ruchem svoje lesy zdevastují, může se stát, že elektrárny nebudou mít čím napájet a atomová energie jim může přijít vhod… Toto nebezpečí by mělo zajímat rakouské ekology víc než obrysy temelínských věží.“

Paraekologie slaví nesporně úspěchy i v zahraničí, tedy v novém zahraničí, na Slovensku. Názorným dokladem je to, že J. Binder, poctěný za svoje zásluhy o výstavbu „ekologické stavby“ Gabčíkovo hnutím Dětí Země cenou Ropák 1992 byl hned v roce následujícím v anketě čtenářů jakéhosi časopisu zvolen za Slováka roku 1993! Který z českých cimrmanovských „ekologů“ by asi byl Čechem loňského roku?

Co na to vše říkají univerzitně vzdělaní ekologové? Jejich odpověď snad nejvýstižněji vyjadřuje citát z R. A. Goodlanda, kterým profesor Jaroslav Pelikán uvedl svůj vynikající Přehled obecné ekologie:

„Ekologie upozorňuje lidi - kteří neposlouchají, na cesty - kterými nehodlají jít, jak zachránit životní prostředí - které zachraňovat nechtějí.“