Čtení na tyto dny

Kde strom má srdce

Kde strom má srdce
ptáci vědí

Nad tryskající piliny
zvedli křídla

Slyšeli jste slavíky tlouct?

Pila ječí
Láme se
stín světla jadrného dření
Větev o větev

Zaslechli jste někdy
tlouct slavíky?

Srdce chycené
v obráceném hnízdě?

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

Ekologické důsledky dolování na Karvinsku


Jan Kostruch, Česlav Valošek, č. 4/1989, str. 4-9

Rozsáhlá a dlouhodobá průmyslová činnost, zejména těžba uhlí, přetvořily krajinu Karvinska natolik, že antropogenní formy reliéfu v krajině převládají a odlišují ji od ostatních průmyslových oblastí v republice.

Karvinsko je téměř celé vyhlášeným dobývacím prostorem černého uhlí a zabírá východní část Ostravsko-karvinského revíru (OKR). V dobývacích prostorech karvinské části OKR je uhelné bohatství uloženo v 88 slojích karvinského souvrství s průměr. mocností 2,28 m; výjimečné postavení má sloj Prokop, dosahující mocnosti až 12 m. Pod karvinským souvrstvím se nalézají vrstvy ostravské, geologicky starší. Doposud bylo ověřeno 168 slojí o průměrné mocnosti 0,73 m.

V závislosti na postupu těžby vznikají zavalováním vytěžených prostor povrchové poklesové kotliny a další geomorfologické změny, působící destrukci většiny povrchových objektů; místy dochází k zamokření až zavodnění některých částí pokleslého území. V karvinské části OKR se projevují poklesy prakticky od počátku dolování, a to na rozsáhlých plochách. Do roku 2000 má být zasaženo území o rozloze přibližně 10 300 ha, z toho poklesy s intenzitou vyšší než 5,0 (ve srovnání se stavem k roku 1980) se projeví na cca 1 400 ha. K roku 2030-2050, kdy se předpokládá dotěžování zásob uhlí, se území vymezené nultou izokatabázou (= vrstevnicí stejného poklesu) rozšíří na cca 15 000 ha, poklesy přes 5,0 m ve srovnání se stavem k roku 2000 zasáhnou plochu asi 6 000 ha. Dosavadní poklesy dosáhly hodnoty přes 30 m (kostel sv. Petra z Alcantary v Karviné 2-Doly). Maximální očekávané poklesy jsou předpokládány v intenzitě 15-20 m vzhledem k současnému stavu. Nejvíce ohroženou částí území je údolí řeky Olše, která by v případě nedostatečných či nevhodných vodohospodářských zásahů zaplavila přilehlou údolní nivu v délce až 10 km.

Krajina je přetvářena také dalšími důlními činnostmi. Jde především o ukládání důlního kamene, o budování a provoz velkoplošných nádrží určených k ukládání flotačních hlušin, dávkovacích nádrží slaných důlních vod a dočišťovacích systémů odpadních vod.

Účinky uvedených procesů jsou ovlivňovány, kombinovány a často i zesilovány působením dalších negativních jevů, známých též v jiných oblastech. Mezi tyto jevy náleží např. vysoká koncentrace průmyslu a obyvatelstva, která je obecně příčinou závažných problémů životního prostředí a má v okrese Karviná svá specifika.

V měřítku celé ČSSR - s výjimkou tzv. městských okresů - je okres Karviná rozlohou 347 km2 nejmenší a naopak počtem obyvatelstva 285 000 největší. Vysoká koncentrace obyvatelstva v okrese (v roce 1980 bylo 821 osob na km2) přináší řadu sociálních problémů právě ve vztahu k těžbě uhlí. Následkem poddolování bylo nutno likvidovat městskou část Karviná 2-Doly (30 000 obyv.) a obec Orlová-Lazy; v současné době probíhá likvidace lázeňské čtvrtí Darkov s jedinečnými prameny jodobromových vod v Evropě, části Karviná 9-Louky, části Stonava-Lipiny atd. V těchto oblastech je dotčena především zástavba rodinných domků na značné rozloze. Přitom možnosti rozvoje nově založeného města Karviné jsou takřka vyčerpány, neboť územní rozvoj města je striktně limitován státní hranicí a zónami nejhorších důsledků dolování. Se značnými obtížemi jsou udržovány liniové stavby a inženýrské sítě, zabezpečující chod hospodářství a život celého regionu.

Současný stav krajinného prostředí v této části OKR, zejména na katastru Karviná 2, Karviná-Louky, Darkov, Doubrava a Orlová-Lazy, lze charakterizovat jako totální destrukci základních složek životního prostředí. Přírodní a sociálně-ekonomické složky a jejich vzájemné vazby jsou narušeny do té míry, že území nemůže zastávat požadované běžné funkce.

Vzniká tedy otázka, jak v takovém území dále hospodařit, jak je dále upravovat a rozvíjet. Možnosti jsou prakticky dvě: 

- návrat do původního stavu. Tato možnost zcela odpovídá stávajícím zákonným předpisům, zejména zákonu č. 124/1976 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. K tomuto způsobu, který je nejjednodušší a hlavně pohodlný (ale často drahý), není zapotřebí žádné zvláštní koncepce. Ekologické hledisko však stojí úplně stranou;

- nové uspořádání územních struktur a funkcí, odpovídající moderně pojatým zásadám tvorby nové krajiny na základě ekologických principů. V podstatě jde o nové rozmístění jednotlivých krajinných prvků tak, aby krajina byla v komplexu svých funkcí na optimální úrovni vzájemného poměru ekologicky stabilních a nestabilních územních částí. Aby se tyto zásady staly skutečností, je třeba vytvořit pro tuto „zemi v pohybu“ ekologickou koncepci uspořádání krajinných prvků s časovým horizontem do doby ukončení těžebních prací, tj. v době kolem roku 2030-2050. S tímto aspektem by měly být postupně prováděny všechny asanačně rekultivační zásahy, jimiž se zahlazují nepříznivé následky dolování pro krajinu. Vzhledem k novým hospodářským podmínkám by tyto práce měly v maximální možné míře využívat stavu krajiny vzniklého hlubinnou těžbou uhlí, včetně respektování předpokládaného průběhu poklesů. Prakticky to znamená, že by se plán rozvoje a využití krajiny řídil úrovní poklesů ve vztahu k množství produkované hlušiny a k ekonomice přepravy. V konkrétních případech by šlo např. o úpravy některých velkých zvodnělých pokleslin na víceúčelové, trvalé vodní plochy - nádrže, o zalesnění některých částí území vzniklých ukládáním hlušiny namísto striktní rekultivace na zemědělskou půdu. Rozmístění těchto ploch v krajině by bylo součástí ekologického uspořádání krajinných prvků - nové krajinné struktury. Jak zvodnělé poklesliny, tak hlušiny - dva z nepříznivých účinků dolování na krajinu - by se tak staly důležitým kladným krajinotvorným prvkem.

Pro předmětné území byla již zpracována řada koncepcí, řešících uspořádání krajinných prvků. Byl to v prvé řadě Územní plán rajónu Ostravsko-karvinské pánve (OKP), schválený vládou ČSR v roce 1973. Doposud posledním dokumentem je Koncepce rekultivace krajiny narušené těžbou uhlí v OKR - Karvinská část, zpracovaná MON - servisem pro organizaci a řízení Praha v roce 1986. Všechny koncepce však mají jedno společné. Nejsou prakticky dopracovány na úroveň realizace. Neumožňují to současné platné předpisy. Je nutná jejich změna nebo alespoň diferenciace, aby OKR (a tedy i jeho karvinská část) nebyl posuzován podle stejných kvantitativních i kvalitativních parametrů jako např. Haná. Poddolované území totiž již vydalo a dále vydává části svého bohatství - uhlí - těžené v podzemí, což je spjato se škodami na povrchu, mezi jiným i snížením zemědělské produkce. Teprve po změně stávajících předpisů, které by braly ohled na specifiku poddolované oblasti, by bylo možno dané koncepce rozpracovat, schválit a účinně prosazovat v praxi. Kdo by měl dnes prosazovat koncepci nového krajinného uspořádání? Vezmeme-li to po řadě:

Devastátor? Má v tomto případě povinnost zahladit nepříznivé následky své činnosti na krajinu. Jeho zájmem je provést tuto úlohu pokud možno s nejmenší námahou, s minimálními střety a komplikacemi. Že na to doplácí krajina a společnost jako celek, není pro něho v daném okamžiku podstatné. Je-li současně ve funkci investora, jde cestou nejmenšího odporu vzhledem k orgánům schvalujícím přípravnou a projektovou dokumentaci. Zájem o prosazení nové krajinné koncepce (nebo dodržování staré) je minimální, neboť není ničím motivován.

Projektant? - Jako pracovník výrobní organizace je hodnocen podle toho, jak „drahý“ projekt vypracuje. Čím je projekt dražší, tím má projektant vyšší výrobnost. Je lépe skrývat 2,0 m zeminy než 0,2 ornice - pouhým posunem desetinné čárky je náklad na práce cca 10krát vyšší, a tím je podstatně vyšší výrobnost projektanta. Pracnost projektu je v podstatě stejná.

Dodavatel? - Jeho úkolem je pracovat podle schválené dokumentace: stejně jako projektant dává přednost většímu objemu prací na menší rozloze před jednoduššími a levnějšími korekcemi a rekonstrukcemi rozlehlého terénu.

Schvalující orgán? - Zde je možno vidět snad největší slabinu celého procesu tvorby nové krajiny na území devastovaném dolováním. Zákon číslo 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, sice stanoví úkoly a cíle územního plánování, tj. „určuje nutné asanační, rekonstrukční nebo rekultivační zásahy do území a stanoví způsob jeho dalšího využití“ (§ 2 odst. 1, litera c cit. zákona); jejich uplatnění je však v praxi často minimalizováno aplikací jiných zákonů, především zákona č. 124/1976 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, který se považuje za nadřazený.

Závěr

Z dosud naznačeného vyplývá, že krajinu jako celek doposud nikdo a nic nechrání, nezabezpečuje její vyvážený rozvoj a její optimální využívání. Předpokladem úspěšného řešení této problematiky je především přepracování stávajících zákonných předpisů, které by dávalo přednost tvorbě nové krajiny a prakticky by zajišťovalo celospolečenskou potřebu před potřebami resortními. Vždyť např. hektar lesa na Karvinsku má neskonale vyšší společenskou hodnotu než např. hektar lesa na Šumavě; nelze je hodnotit stejnými měřítky - současná zákonná ustanovení však rozdíl nepostihují.

Těžbou uhlí, potřebného pro celou naši společnost, se devastuje půda a ničí životní prostředí v několika málo okresech v ČSSR. Je proto morální povinností ostatních, nedevastovaných okresů přispět ke zlepšení životního prostředí okresům postiženým, ale také převzít některé funkce, které nelze plnohodnotně, rovnocenně zabezpečit v devastovaných oblastech, např. nahrazení úbytku, resp. nižší zemědělské produkce. Tento princip je nutno i zákonně zajistit.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu